Opět jsem vytáhl starou knížku Umění války a téměř povinně si přečetl nejpodstatnější kapitoly, když jsem knihu otočil, na zadní straně bylo něco, co vše projasnilo a pomohlo se směrováním tohoto článku.
„Kdo zná protivníka a zná sebe vybojuje sto bitev beze ztrát.
Kdo nezná protivníka, ale zná sebe jednou zvítězí jednou prohraje.
Kdo nezná protivníka ani sebe ztratí každou bitvu.“
„Manažer si musí věřit“. Tuto větu jsem řekl opakovaně na nespočet sezeních s lidmi, kteří tuto roli dostali svěřenou poprvé a také s některými, kteří se v této roli zcela ztratili nebo jí nezvládli. Věřit v sebe je základem prakticky každého našeho jednání. Často je to synonymem něčemu, jako je věta: „Věřím, že to dokážu, že to zvládnu.“
To, co mám na své praxi opravdu rád, je právě porovnání sdělení člověka, který toto říká a jeho neverbální komunikace, která mi také něco sděluje. Když se obě věci potkávají s podobnou intenzitou, pravdivostí a dostatečnou mírou přesvědčení v sebe sama, sdělení si rád vnitřně potvrdím.
Nejsem určitě jediný, kdo sleduje to, jestli manažer, co říká, tak i skutečně cítí. Zdali se mu dá patřičně věřit a jeho slova mají váhu a jsou opravdová, nikoli povrchní a bezobsažná.
Tři nepřátelé víry
Pochybnost
Plíží se pomalu a stojí vždy v místnosti opodál, nebo u dveří. Říkám jí pochybnost. Je to právě ona, která vkládá semínka do našeho myšlení, rozhodování, postojů nebo názorů. Někde svým stínem překryje celou místnost, někdy naopak místnost zcela opustí. Jak moc je ovšem důležité naučit se s ní pracovat.
Nedůvěra
Další člen v místnosti, které můžeme říkat víra v sebe sama. Tak moc se učíme, už jako děti ode všech kolem nás, abychom si programy úspěšně nahráli do naší hlavy a některá témata aktivně aplikovali do naší životní a profesionální praxe. Nemůžeš věřit každému. Všichni jsou zlí a nebezpeční, dej si pozor. Věř hlavně sám sobě.
Nejistota
Také má v naší víře v sebe sama své pevné místo. Představuji si jí, jako staré kupecké váhy, které mají na každé straně témata, názory, postoje, a to která strana převáží rozhoduje, protože na druhé straně nejistota zvítězila.
Když se potkají pochybnost, nedůvěra a nejistota, manažer se ocitá v pasti. V pasti svých programů, v pasti neznalosti sebe sama. Je to past limitů, kompetencí, praxe, emocí, vzdělání. Ve všech těchto oblastech nejdeme tyto tři nepřátele naší víry.
Když si kladete otázky typu:
Co dělám špatně, že si nevěřím? Proč mně lidé nevěří? Nevěřím si!
Nebo:
Kde se bere má víra v sebe sama? Mám vůbec nějakou víru v sebe sama? Věřím v sebe? Věřím ve své schopnosti? Věřím ve svou praxi a znalosti?
Nebo:
Věří mi někdo? Proč mi lidé věří? Čemu z toho, co říkám a jednám lidé věří? Jak mohu získat víru v sebe sama?
Nebo:
Já si věřím! Stojím za to! Mám na to! Dokáži to!
A naposled:
Věřím v sebe!
Na závěr
Proto je pět věcí, podle nichž se pozná vítěz:
„Vítězí ten, kdo ví kdy může či nemůže bojovat.
Vítězí ten, kdo ví, jak naložit s vlastní převahou anebo slabostí.
Vítězí ten, kdo umí prodchnout své vojsko od shora dolů jedinou vůlí.
Vítězí ten, kdo sám vždy ve střehu dokáže překvapit nepřipravené.
Vítězí vojevůdce, který toto vše dokáže, aniž jej vládce řídí.“
