„Aneb hluk v kancelářích a ticho ve fabrikách.“
Tento týden mě zaujal krok jednoho z největších zaměstnavatelů světa – samotného Googlu. Ten poměrně agresivně přehodnocuje svůj přístup k hybridnímu stylu práce a směřuje k zeštíhlení a silnější integraci týmů. Jde tak možná o jasný signál, že i největší technologičtí giganti hledají cestu nebo možná také tápou, jak být efektivnější a lépe připraveni na nejistou budoucnost. Jenže tohle už dávno není jen téma pro velké IT firmy nebo vznikající startupy.
Česko na křižovatce aneb jsme na rozcestí
Celá Evropa dnes čelí souběhu krizí, energetická nejistota, geopolitické napětí, tlak na zelenou transformaci, nově další nesmysl v podobě silného zbrojení „ReArm Europe 2030“ s náklady až: 20 000 000 000 000 Kč, celá ta přeregulovanost a celková ztráta naší strategické autonomie.
A za těmito všemi výzvami se stále více odhaluje zásadní problém. Celá ta dlouhodobá politika EU, která místo podpory reálné ekonomiky často naráží na limity vlastních ideologií a lobbistů. Výsledkem je postupná ztráta konkurenceschopnosti evropských firem. Zde nejde už jen o ideologii, ale o životy našich rodin a naší budoucnosti.
Ano, mnoho firem se bude muset zeštíhlit. Ale co když už nejde jen o přirozenou optimalizaci, ale o nedobrovolný nebo nejistý ústup? O bolestivý úklon před realitou, ve které Evropa ztrácí průmysl, pracovní místa i schopnost být skutečně soběstačná? Tedy začneme tím, že víme, že vlastně nevíme.
„Zatímco technologické firmy se přizpůsobují novému světu, český průmysl bojuje se zastaralými modely a přeregulovaností.“
Do kanceláře nebo výpověď
Přijde mi to tak, že nikdo již není schopen změřit, jestli jsou týmy efektivnější a produktivnější v kancelářích nebo doma. Dokonce dnes už ani samotné firmy neví, které oddělení v jejich vlastních objektech jsou produktivní a která ne? V době konjunktury byla čísla zeleně hezká, proč se tedy tématem produktivity práce zabývat. Pokud potřebujete zjistit, jak pracují vaše týmy nebo je mít možnost více rozhýbat, pak to na pracovišti půjde nejspíš jednodušeji.
Zpátky ke společnosti Google, ta dala jasně najevo, že pokud se nacházíte v okruhu 100 km od kanceláře Googlu, je čas se vrátit ihned do kanceláře. Zaměstnanci jsou tak nově povinni být na pracovišti alespoň tři dny v týdnu, jinak riskují ztrátu svého zaměstnání, přičemž některým z nich je nabízena pomoc s přestěhováním nebo dobrovolný odchod, pokud jim nové uspořádání nějak nevyhovuje. Řekl bych, že krok Googlu je ukázkou výrazného obratu od přemrštěné flexibility z dob pandemie.
Vedení Googlu zkrátka dnes považuje větší osobní a přítomnou spolupráci za klíčovou pro udržení konkurenceschopnosti, zejména v době, kdy vkládá prostředky do projektů umělé inteligence a infrastruktury, čemuž všichni rozumíme, ale může to také působit tak, že hledá řešení uprostřed rozbouřené a nejisté doby?
Štíhlejší a soudržnější pracovní síla
Cílem Google je zjevně čistý a přesný řez do štíhlejší firmy, a to vše při získání vyšší efektivity. Spoluzakladatel společnosti Google Sergey Brin se k tématu vyjadřuje, že zrovna týmy zabývající se AI jsou produktivnější, když pracují přibližně 60 hodin týdně, a to nejlépe společně a pod jednou střechou. Ačkoli oficiální model politiky společnosti je zatím stále tzv. „hybridní“, již se mezi řádky objevuje sdělení, že přítomnost v kanceláři se počítá, a Google plánuje zohlednit ji v hodnocení výkonnosti. Tedy: „Do kanceláře nebo výpověď“.
Utahování šroubů a propouštění
Po rozsáhlém propouštění už z roku 2023 společnost Google pokračuje v cílených redukcích zaměstnanců. Ke konci loňského roku se počet zaměstnanců společnosti snížil na přibližně 183 000, zatímco o dva roky dříve jich bylo zhruba 190 000.
Tato nová politika se vztahuje na významná oddělení, jako jsou technické služby a personální operace, a signalizuje, že společnost to s novým definováním pracovních očekávání ve velkém měřítku myslí vážně. Vše je to však bohužel součástí komplexního „utahování šroubů“. Do konce roku se totiž společnost Googlu plánuje zbavit přibližně 7 000 zaměstnanců, a to určitě nekončí. (zdroj)
Pojďme od Googlu, který se přizpůsobuje novým trendům v oblasti práce, k širšímu problému, který trápí celou Evropu:
Deindustrializace Evropy
Bohužel i naše Evropa pomalu, ale jistě opouští svou dlouhodobě a tradicí tvořenou průmyslovou identitu. Podle čerstvého výzkumu odborových organizací přišla Unie jen za poslední čtyři roky o téměř milion pracovních míst ve zpracovatelském průmyslu.
Eurostat potvrzuje, že mezi 3. čtvrtletím 2019 a stejným obdobím roku 2023 ubylo 853 000 pracovních pozic. Nejhůře postiženými zeměmi jsou Polsko −280 000, Rumunsko −144 000 a Německo −129 000, přičemž ztráty v Chorvatsku a Slovinsku dosahují až 14 % všech zaměstnanců v tomto sektoru. (zdroj)
Tento tichý exodus ale není jen o číslech, ale je to signál hlubší strukturální krize, která se týká i nás v Česku. Průmysl je páteří naší ekonomiky, ale tlak EU na zelenou tranzici, složitá regulace, energetická politika odtržená od reality, byrokracie a nedostatek kvalifikované pracovní síly nahlodávají jeho stabilitu.
Místo podpory restrukturalizace a znovu nastartování průmyslu po pandemii a systematické modernizace průmyslu jsme svědky pro mě zcela nepochopených a spíše ideologických rozhodnutí, která zcela ignorují naši lokální realitu a skutečné potřeby českých firem.
Rostoucí počet firem tak přesouvá výrobu mimo EU, často do zemí s nižšími náklady, méně regulací a předvídatelnějším prostředím. A Česká republika si myslí, že stojí na vlastní křižovatce? Stojí v zákazu zastavení. Buď si svou průmyslovou roli uhájí aktivní obhajobou vlastních zájmů, nebo bude dál pasivně sledovat, jak se z nás stává „opuštěná montovna“ a navíc bez nějaké perspektivy.
Zasažený autoprůmysl
Jedním z nejcitelnějších indikátorů této deindustrializace je stav celého automobilového průmyslu, což je tradiční páteř evropské ekonomiky. Firma Bosch, největší světový dodavatel automobilových dílů, oznámila plány na masivní snižování zaměstnanosti. Podle místopředsedy dozorčí rady má být v Německu ohroženo až 10 000 pracovních míst. Jen v jedné divizi má do roku 2027 zaniknout 3 500 pozic, z toho polovina přímo v Německu.
Koncem roku 2024 vyvolal velkou pozornost záměr koncernu Volkswagen uzavřít poprvé za dobu existence podniku část závodů v VW Německu, také snížit mzdy a zrušit desítky tisíc míst. Také výrobce Porsche oznámil, že hodlá do roku 2029 zrušit téměř 2000 pracovních míst.
Ani Francie není ušetřena. Výrobce pneumatik Michelin zavře dva závody v západní části země a propustí přibližně 1 250 lidí. Známý Schaeffler Group, významný hráč ve výrobě strojních a automobilových komponent, čelí slabé poptávce a oznámil redukci téměř 5 000 pracovních míst, uzavírá dva své závody v Rakousku a Británii. A netýká se to jen aut. Jde o celé dodavatelské řetězce, subdodavatele, logistiku, energetiku, bohužel vše je propojeno. Dopady budou obrovské a nevyhnou se ani českému průmyslu, který je s německým trhem provázán silným exportním poutem.
A situace se neomezuje jen na sektor automotive. Švédský výrobce zahradní techniky Husqvarna AB oznámil zrušení 400 pracovních míst kvůli poklesu spotřebitelských výdajů. Jedná se tak o mozaiku, která do sebe zapadá – pokles výroby, propouštění, klesající spotřeba a zhoršující se nálada ve firmách i u zaměstnanců.
Přesouváme se tak všichni do nové reality, kde již nestačí přežít, ale intenzivně přemýšlet, co vlastně budeme dělat všichni dál a kdo vůbec ještě bude vyrábět v Evropě?
Pojďme k našim číslům v České republice:
Společnost Onsemi propustí v České republice 170 ze svých celkových 2 244 zaměstnanců. Firma Moravskoslezské cukrovary oznámila uzavření závodu v Hrušovanech nad Jevišovkou, což připraví o práci 150 lidí. Spolana ukončí v první polovině roku část výroby a propustí většinu zaměstnanců – práci ztratí zhruba 500 lidí, ve firmě zůstane přibližně 150 pracovníků.
Dr. Oetker plánuje v průběhu letošního roku postupně propustit 114 z celkových 188 zaměstnanců kladenského závodu. Mitas chystá uzavření továrny, které by se mělo dotknout zhruba 270 lidí. Společnost Otis do konce roku propustí 200 zaměstnanců.
Slévárna Heunisch Brno, kde nyní pracuje kolem 200 lidí, ukončí výrobu k 31. říjnu 2025. Výrobce autosedadel Adient v rámci restrukturalizace uzavře své závody v České Lípě a ve Stráži pod Ralskem. O práci přijde přibližně 1 100 zaměstnanců. (zdroj)
Česko na rozcestí
Víte, nejde zde o to, jestli se budeme zabývat podružnými tématy, jako je hybridní práce nebo tichá rezignace. Tohle jsou témata součástí většího celku, kterým je to, že musíme mít co vyrobit, mít to kam prodat, a hlavně jak to vyrobit a zde hrají roli zase lidé. Tohle vše je součástí konkurenceschopnosti naší země.
Dnes vyvážíme stroje, auta, komponenty, elektroniku, ale i sofistikovaná řešení. Ale právě proto jsme tak extrémně zranitelní, a to nejen vůči výkyvům trhu, ale hlavně vůči změnám a přijatým rozhodnutím. Pokud se zpomalí Německo, zpomalíme i my. EU dnes dusí české podniky, které nemají na rozdíl od korporací tak robustní rezervy a možnosti někde lobovat.
Závěrem
Možná si musíme všichni reálně přiznat, že jsme ve scénáři, kdy už nejde o nějaké podnikatelské nebo celonárodní vize, ale o záchranu toho, co ještě jde zachránit. Tohle je spíše moje výzva k naší společné odvaze. K tomu, aby se podnikatelé v naší zemi spojili napříč regiony, obory a velikostí firem. Aby se přestalo čekat na ideální řešení zvenčí, myslím z ministerstev, z Bruselu, z promrhaných dotačních výzev.
Musíme si všichni začít klást jiné otázky:
- Co tvoří hodnotu ve vaší firmě?
- Co si chránit z každou cenu?
- Koho si ve firmě udržet?
- Co už dnes neslouží a jen vás brzdí?
Když jsem ve svém videu řekl, že do pěti let možná skončí 80 % firem, čerpal jsem ze statistik a predikcí, které se zatím realitě moc nevzdalují. Některé firmy možná skutečně skončí. Jiné projdou opravdu tvrdou transformací. Ale ti, kdo se rozhodnou jednat dřív, než budou donuceni, mají ještě šanci přepsat tuhle nehezkou budoucnost.
