Dostáváme se v řízení dnešních firem do situací, kdy nevíme, jak dál postupovat, jak problém uchopit, možná máme i pocit, že jsme vyčerpali všechny možnosti. Je to taková forma manažerské izolace, manažerské komfortní zóny a není z ní moc cesty ven. To, co v takových momentech funguje je, opustit stěny kanceláře nebo výroby, vydat se ven a potkávat nové lidi, získat nové podněty, případně se cíleně potkat s někým, kdo není zatížený, kdo se na náš problém kouká nezaujatě.
Organizace předpokládají, že ti nahoře přijdou se strategiemi, jak překonat problémy, kterým dnešní podniky čelí. Koneckonců je to jejich práce a důvod jejich existence. Tito vedoucí pracovníci mají tendenci vracet se ke strategiím, které fungovaly v minulosti. Pokud strategie zprvu neuspěje, pak se zabývají tím, jak zlepšit její realizaci, zda byl plán plně pochopen, zda byl účinně komunikován, zda máme na svém místě ty správné lidi, a nakonec vyzývají k většímu úsilí.
Jenže někdy je situace tak zoufalá, že je hierarchie připravena naslouchat i neortodoxním nápadům, které pocházejí z netradičních zdrojů, někdy z venku a někdy někoho takového máte i uvnitř. Každá organizace má své skryté jedince – samorosty nebo jak je budeme nazývat, ty, kteří s potěšením ohýbají pravidla a obcházejí liniové vedení. Ti, kteří vidí způsoby, jak práci udělat jinak, a udělají to, přičemž raději žádají o odpuštění, než aby žádali o povolení. Jsou kreativní, odvážní a překypují nadšením. Mohou být také přítěží, ale nyní od nich chcete jejich přispění, když vše ostatní přestalo fungovat.
Někdy se firmy svých samorostů cíleně zbavují, mají příliš vyhraněné názory jak něco dělat a organizace může vynaložit čas a energii na potlačení jejich výstředních názorů nebo najít způsob, jak využít jejich nekonvenční přístup, jejich kreativitu a nadšení, například je pověřit vedením pracovních skupin, které mají za úkol myslet nestandardně a vytvořit strategii, když vše ostatní přestává fungovat.
Nečekejte, až budete zoufalí, a naslouchejte nápadům těch, kteří dělají svou práci, možná trochu jinak.
Photo by JOSHUA COLEMAN on Unsplash
