Místo, kam by se cestopisec Pico Iyer vydal nejradši? Nikam. Iyer nabízí úžasný náhled na to, jak si vyšetřit čas na klid. Ve světě neustálého rozptýlení, světě, který se nikdy nezastaví, navrhuje strategie, které můžeme využít my všichni, abychom se na chvíli uklidnili. Na pár minut denně či několik dní v každém ročním období. Tato přednáška je určena všem, kdo se cítí zahlceni požadavky našeho světa.

Vždy budu cestovatel – závisí na tom mé živobytí – ale jedna z krás cestování je, že vám umožňuje do pohybu a ruchu světa vnést trochu klidu. Jednou jsem ve Frankfurtu, v Německu nasedl do letadla a vedle mě si sedla mladá Němka a zapředla se mnou velmi přátelskou konverzaci zhruba na půl hodinky. A pak se prostě otočila a seděla v klidu po 12 hodin. Nezapla si obrazovku před sebou, nevytáhla knihu, ani si nezdřímla, prostě tiše seděla a něco z jejího pokoje a klidu se přeneslo i na mě. Všiml jsem si, že stále více a více lidí úmyslně podniká opatření, kterými zkouší získat prostor ve svých vlastních životech. Někteří navštěvují rekreační střediska, kde utratí stovky dolarů za noc za to, že při příjezdu na recepci odevzdají telefon a notebook.

Další lidé, které znám, místo čtení zpráv nebo koukání na YouTube před spaním prostě zhasnou světla a poslouchají hudbu a zjišťují, že spí mnohem lépe a probouzejí se odpočatější. Kdysi se mi poštěstilo přijet do vysokých a temných hor za Los Angeles, kde báječný básník a zpěvák a mezinárodní lamač srdcí Leonard Cohen žil a mnoho let pracoval jako mnich na plný úvazek v zenovém centru Mount Baldy. Ani v nejmenším mě nepřekvapilo, že se jeho deska, kterou vydal v 77 letech a kterou úmyslně pojmenoval velice nesexy jako „Staré nápady“, umístila na přední příčce žebříčku v 17 zemích světa a v první pětce v dalších devíti zemích. Něco v nás podle mě křičí po pocitu důvěrnosti a hloubky, kterou čerpáme od lidí jako je on. Kteří si umí udělat čas být v klidu. Podle mě máme dojem, já tedy určitě, že stojíme pět centimetrů od obrovské obrazovky, která je hlučná a přeplácaná a mění se každou vteřinu. A ta obrazovka je naším životem. A jen když o krok ustoupíme a pak ještě dál a budeme chvíli stát, teprve pak uvidíme, co to všechno znamená. Zachytíme celý obraz. A pár lidí to pro nás udělalo tím, že nikam nešli.

V době zrychlování však nic není náročnější než jít pomalu. V době rozptylování není většího luxusu, než dávat pozor. A v době neustálého pohybu není nic důležitější, než zůstat v klidu. Další dovolenou můžete strávit v Paříži nebo na Havaji nebo v New Orleans. A vsadím se, že si to užijete. Ale jestli se chcete vrátit domů živí a plní čerstvé naděje, zamilováni do světa, myslím, že byste mohli chtít zvážit nechození nikam. Děkuji vám.

- Reklama -