DomůFiremní nástupnictví | Předání firmy a generační předání | Petr KmošekCo prožívají děti zakladatelů rodinných firem jako nástupci

Co prožívají děti zakladatelů rodinných firem jako nástupci

Sdílejte

Hned v úvodu mého článku začnu situací z minulého týdne. Majitel rodinné firmy mluví o svém dvacetiletém synovi jako o hotovém nástupci, který jednou převezme vedení, protože to tak v rodině přece bývá domluvené, a když se ho zeptám, kdy spolu naposledy mluvili o tom, co chce syn sám, chvíli mlčí a pak odpoví, že to není potřeba, protože kluk ve firmě vyrůstal od malička a ví, o co jde. Zná každý kout a vše si pořádně prošel, byl i ve skladu a tam je to fakt pochmurné.

Takovéto a jim podobné rozhovory vedu s majiteli rodinných firem a pokaždé mi připomenou jednu prostou věc, kterou si zakladatelé v každodenním shonu připouštějí jen neradi, nástupce se nerodí hotový, ale vzniká dlouhým a často zcela nejistým procesem, který se odehrává hlavně v hlavě a v srdci dítěte.

V tomto článku se dívám na to, co děti podnikatelů prožívají, jak se cítí a co řeší, když se o nich doma mluví jako o budoucích nástupcích, ale také co mohou rodiče udělat proto, aby předání firmy nebylo jen přepsáním, ale skutečným předáním odpovědnosti člověku. Abych si v našich končinách nepočínal sobecky raději se také v článku opřu o mezinárodní výzkumy, protože děti zakladatelů jsou všude a také proto, že pocity dětí se měří těžko, zatímco jejich důsledky pro firmu se dají spočítat velmi přesně.

Píšu ho pro děti i pro jejich rodiče, protože obě strany často prožívají totéž, jen každá ze svého místa.

„Jedině děti vědí co hledají.“ – Exupéry

Vyrůstat ve stínu firmy

Dítě podnikatele nevyrůstá jen v rodině, ale zároveň v něčem, co rodinu živí, zaměstnává desítky lidí, a tak u oběda nebo večeře se o tom mluví častěji než o škole, takže firma se pro něj stává samozřejmou součástí domova dřív, než vůbec pochopí, co znamená mít odpovědnost za výplaty, za zákazníky atd.

Výzkumníci pro tento vliv mají výstižný pojem generační stín, kterým označují působení předchůdce, jenž trvá i ve chvíli, kdy by už měl rozhodovat nástupce. Studie publikovaná v odborném časopise Family Business Review, která pracovala s daty z celostátního průzkumu mezi více než tisícem majitelů rodinných firem, potvrdila, že přítomnost generačního stínu, a zvlášť stínu zakladatele, zvyšuje míru konfliktů ve firmě.

Tento stín ale nepadá jen na firmu, padá i na samotné dítě, které si musí vybudovat vlastní identitu, a to v prostředí, kde se od něj zároveň čeká, že bude pokračovatelem cizí identity, totiž té otcovy nebo té matčiny. Jiná studie, která systematicky prošla řadu odborných a akademických článků o nástupnictví z pohledu identity, ukazuje, že nástupce svou roli nedostane hotovou, ale musí si ji postupně vyjednat a vybudovat, a že rodina i poradci mohou tyto problémy s identitou rozpoznat a plánovat s nimi dopředu.

Zvlášť zajímavé je zjištění jiného mezinárodního týmu, který zkoumal přes 20 tisíc lidí ve 33 zemí. Úspěch rodičů v podnikání podle něj funguje jako dvousečná zbraň: zvyšuje přesvědčení dětí, že podnikání je žádoucí a proveditelné, protože ho mají celý život před očima, ale zároveň oslabuje jejich skutečný záměr podnikat, protože se s úspěšným rodičem neustále srovnávají. Dítě, které vidí otce, jenž postavil firmu z ničeho, tedy ví, že to jde, a současně si každý den tiše klade otázku, jestli by na to stačilo, a tahle otázka dokáže chuť převzít odpovědnost podkopat víc než jakýkoli otevřený odpor.

Co děti podnikatelů prožívají a jak se cítí

Když se rodiče ptají, jak se jejich dítě cítí, obvykle čekají jednoduchou odpověď, jenže realita bývá složitější. Tak třeba stejné otcovo vedení jeden nástupce prožíval jako podporu a jiný jako tlak, a vyvodili z toho pro rodiče důležité poučení, že záměr není totéž, co dopad.

Širší kontext dávají dlouholeté výzkumy v USA, kde se věnovaly tématu dospívajících z bohatých předměstských komunit. Jde o děti z majetných rodin obecně, ne specificky o děti podnikatelů, a tak je potřeba závěry číst opatrně, ale jsou varovné: u těchto dospívajících zjistila vyšší míru užívání návykových látek než u jejich vrstevníků z chudších městských čtvrtí, a k tomu srovnatelnou, ne-li vyšší míru úzkostí a depresivních příznaků. Rodiče se v pohodlném prostředí mohou nechat ukolébat dobrými známkami a výsledky dětí a přehlédnout, že pod povrchem se něco děje.

Z těchto zdrojů a podobných si skládám svůj vlastní obraz, který potkávám i v praxi. Dítě podnikatele bývá loajální k rodině a zároveň touží po vlastní cestě, cítí vinu, když o firmu nestojí, bojí se zklamat otce, a přitom málokdy dostane prostor, aby o tom všem mohlo nahlas mluvit, protože doma se mluví o zakázkách, projektech, stavbách ne o tom, kým chce jednou být.

Co prožívají zakladatelé

Bylo by nespravedlivé psát jen o dětech, (i když jim na mém blogu věnuji tak málo místa, napravím to), protože druhou polovinu příběhu tvoří rodiče, kteří firmu postavili a jejich prožívání je přinejmenším stejně silné, jen o něm zakladatelé kolem šedesátky mluví ještě méně než jejich děti.

Belgická studie publikovaná v roce 2021 v časopise Gender in Management, která pracovala se vzorkem 259 rodinných firem, zjistila, že firmy vedené zakladateli plánují nástupnictví méně než firmy vedené dalšími generacemi rodiny, a že tento rozdíl vysvětluje právě neschopnost pustit. Zajímavé je, že u žen ve vedení byl vliv této emoce na plánování nástupnictví slabší než u mužů.

Co se za touto neschopností skrývá, ukazuje výzkum, o kterém píše švýcarská business škola a který stojí na rozhovorech s několika majiteli malých a středních firem ve Francii. Za váháním, které navenek působí racionálně, autoři nacházejí hlubší obavu ze ztráty identity, smyslu a významu. Jeden ze zakladatelů přiznal, že o odchodu do důchodu vážně nepřemýšlel, dokud mu nezemřelo několik přátel a nemusel se postavit vlastní smrtelnosti.

Když předání spustí krize, reagují majitelé podle autorů úzkostí, neochotou nebo couváním od již přijatých rozhodnutí, což mate lidi kolem nich, zatímco postupné předávání pravomocí dává nástupci prostor učit se a budovat vlastní legitimitu, dokud je zakladatel ještě nablízku.

Zpět k mému úvodu článku. Otec, který mluví o synovi jako o hotovém nástupci, tak často nemluví jen o synovi, ale i o sobě: o tom, že jeho celoživotní dílo bude mít pokračování a že on sám nebude zbytečný. Pochopit tuto potřebu je stejně důležité jako vyslechnout dítě, protože dokud zakladatel neví, kým bude po předání firmy, nedokáže nástupci dát skutečný prostor, a dítě to cítí dřív.

Co nástupci skutečně řeší

První a nejdůležitější otázka, kterou si dítě podnikatele dříve či později položí, zní, jestli firmu vůbec chce. Rodiče ji často přeskakují, protože odpověď považují za samozřejmou, ale data ukazují, že samozřejmá není.

Mezinárodní data jsou ještě střízlivější. Projekt, na kterém se podílí Univerzita v St. Gallenu, se ptal více jak třiceti tisíc vysokoškoláků z 34 zemí, jejichž rodina vlastní firmu, a jen 3,5 % z nich chtělo převzít firmu rodičů hned po studiu a 4,9 % pět let po studiu, přičemž od roku 2011 tento zájem klesl zhruba o 30 %. Jde o vysokoškoláky, ne o všechny děti podnikatelů, a ne každý z nich vyrůstal ve firmě, kterou by šlo převzít, přesto tato čísla ukazují, že samozřejmost nástupnictví je dnes spíš přáním rodičů než realitou.

Co prokazatelně pomáhá

Dobrá zpráva je, že výzkum neukazuje jen rizika, ale i to, co dětem z podnikatelských rodin skutečně pomáhá. Kanadská studie, která využila dlouhodobá data národního průzkumu dětí a mládeže a vyšla v časopise Family Business Review, zjistila, že dospívající, kteří celoročně pracují v rodinné firmě, mají lepší vztah s rodiči a lepší psychickou pohodu než jejich vrstevníci, kteří pracují v cizích firmách.

Smysluplná a dobře vedená práce v rodinné firmě v dospívání tedy nemusí být povinností ani trestem, ale prostorem, kde dítě poznává firmu i rodiče z jiné strany a kde se vztah mezi generacemi posiluje.

Podobně vyznívá studie, která v roce 2023 vyšla v European Journal of Family Business: zájem studentů o převzetí rodinné firmy podle ní výrazně zvyšuje pracovní zkušenost v ní a vlastnický podíl, zatímco pořadí narození na něj vliv nemá. Prvorozenost tedy z dítěte nástupce nedělá, zapojení ano.

Stejně důležitá je ale i zkušenost mimo rodinnou firmu, protože ta umožňuje získat solidní pracovní zkušenost mimo rodinný podnik, která jim dodá sebevědomí a schopnost získat si důvěru potřebnou pro budoucí vedení, a zároveň radí, aby měli jasno v tom, proč do rodinné firmy chtějí vstoupit a co je k tomu motivuje. Nástupce, který obstál jinde, nemusí nikomu dokazovat, že je ve firmě jen díky svému příjmení.

Příprava nástupce rodinné firmy

Z dat i z mé praxe vyplývá několik chyb, kterým se dá předejít, pokud si jich rodiče všimnou včas, a které jsou o to zrádnější, že je obvykle dělají s nejlepším úmyslem.

Příprava nástupce rodinné firmy

Z dat i z mé praxe vyplývá několik chyb, kterým se dá předejít, pokud si jich rodiče všimnou včas, a které jsou o to zrádnější, že je obvykle dělají s nejlepším úmyslem.

  • Mluvit o dítěti jako o hotovém nástupci, aniž by se ho někdo zeptal. Každé „samozřejmě to jednou převezme“ vyslovené bez otázky dítěti sděluje, že jeho názor nehraje roli, a čím déle to trvá, tím těžší je pro něj později říct, že chce něco jiného.
  • Brát práci ve firmě jako povinnost nebo trest. Data ukazují, že práce v rodinné firmě může vztah s rodiči posílit, ale jen tehdy, když jde o smysluplnou zkušenost, ne o brigádu, na kterou dítě chodí s pocitem, že nemá na výběr a musí, jinak ztratí pozornost rodiče.
  • Odkládat rozhovor, dokud nepřijde nějaká krize. Třetina českých zakladatelů téma předání odkládá, a když se o něm pak začne mluvit kvůli nemoci, sporu nebo nečekané události, rozhoduje se pod tlakem, ve kterém se dítě svobodně rozhodnout nemůže.
  • Předat firmu na papíře, ale ne rozhodování. Bezvládí, které podle českých dat zažívá polovina rodinných firem během předání, oslabuje autoritu nástupce u zaměstnanců i u zákazníků a dítě se v něm učí, že jeho slovo nakonec stejně nic neznamená.
  • Srovnávat dítě se sebou ve stejném věku. Nástupce vyrůstal a vyrůstá v jiném kontextu, v jiné ekonomice a s jinými technologiemi, než ve kterých vyrůstal zakladatel, a srovnání, které ignoruje tento rozdíl, posiluje přesně ten mechanismus, který výzkum ze 33 zemí popisuje jako brzdu podnikatelských záměrů.
  • Nechat dítě bez zkušenosti mimo rodinnou firmu. Bez ní nástupce těžko získá vlastní sebevědomí a respekt lidí, kteří ho znají od dětství.
  • Čekat, až bude zakladatel připravený odejít sám. Výzkumy ukazují, že neschopnost pustit plánování nástupnictví přímo brzdí a že když předání nakonec spustí krize, couvá se od rozhodnutí, která už padla. Zakladatel potřebuje vědět, kým bude po předání, a na tuto otázku je potřeba hledat odpověď stejně včas jako na otázku, kdo firmu převezme.

Jak vedu přípravu nástupců

Přípravu nástupců rodinné firmy jsem postavil na tom, co ukazují výše uvedená data, a na tom, co jsem se za více než dvacet let práce s českými rodinnými firmami naučil jako mediátor a speciální pedagog: že předání firmy selhává na lidech, a že s lidmi je potřeba pracovat dřív, než se z nevyslovených očekávání stane konflikt. Takže pouze doplním k dostudování „Firma jsou lidé, lidé jsou síla!“

Pracuji s celou rodinou, protože polovina práce je vždycky s rodiči, s tím, jak doma mluví o firmě, jestli dítěti dávají prostor. Práce začíná mapou rodiny, tedy samostatnými rozhovory s rodiči a s dítětem a pohledem na firmu, po kterých rodina dostane písemný přehled toho, kde stojí a co ji brzdí. Na ni navazuje plán přípravy na šest až dvanáct měsíců, pravidelné doprovázení, rodinná porada jednou za půl roku a nakonec rozhodnutí, které rodina zapíše do rodinné dohody o nástupnictví. Pokud dítě firmu převzít nechce, je to také výsledek, a pro tuto situaci nabízím adopci firmy, takže rodina má řešení pro obě odpovědi.

Pokud máte doma dítě, o kterém se mluví jako o nástupci, a nejste si jistí, jestli o tom samo ví a jestli to chce, podívejte se, jak vypadá příprava nástupců, nebo se mi rovnou ozvěte. Začneme jedním rozhovorem, bez závazku.

Dovolte mi citát na závěr:

„Neznehodnocujte své děti tím, že jim usnadníte život.“ – Robert Anson Heinlein

Zdroje

FAQ k článku: Děti podnikatelů jako nástupci

Chtějí děti podnikatelů převzít rodinnou firmu?

Méně často, než rodiče čekají. V mezinárodním průzkumu GUESSS mezi 34 113 vysokoškoláky z podnikatelských rodin chtělo firmu rodičů převzít hned po studiu jen 3,5 procenta a pět let po studiu 4,9 procenta. Podle zprávy z roku 2021 zájem dál klesl.

Co prožívají děti podnikatelů, o kterých se mluví jako o nástupcích?

Často směs vděčnosti, hrdosti, úzkosti a pochybností o sobě. Srovnávají se s úspěšným rodičem a podle výzkumu ve 33 zemích může právě tohle srovnávání oslabit jejich chuť podnikat.

Proč zakladatelé nedokážou firmu pustit?

Výzkumy ukazují, že za tím bývá obava ze ztráty identity, smyslu a významu. Studie 259 rodinných firem zjistila, že firmy vedené zakladateli plánují nástupnictví méně a rozdíl vysvětluje právě neschopnost pustit.

Kdy začít připravovat nástupce rodinné firmy?

Dřív, než přijde krize. Český průzkum doporučuje otevírat téma u zakladatelů ve věku 46 až 55 let a začít komunikací v rodině, ne smlouvami

Má dítě pracovat v rodinné firmě už v dospívání?

Ano, pokud jde o smysluplnou práci. Kanadská dlouhodobá studie zjistila, že dospívající, kteří celoročně pracují v rodinné firmě, mají lepší vztah s rodiči a lepší psychickou pohodu než vrstevníci pracující jinde.

Potřebuje nástupce zkušenost mimo rodinnou firmu?

Ano. Na základě průzkumu mezi tisíci nástupci doporučuje vzdělání a praxi mimo rodinný podnik, protože nástupci dodá sebevědomí a respekt lidí ve firmě.

Co když dítě rodinnou firmu převzít nechce?

I to je platný výsledek. Dítě může zůstat vlastníkem bez řízení, firmu může vést externí ředitel, nebo ji převezme někdo mimo rodinu, například formou adopce firmy.

Jak vypadá příprava nástupců rodinné firmy?

Začíná mapou rodiny, tedy samostatnými rozhovory s rodiči a dítětem. Následuje plán na 6 až 12 měsíců, pravidelné doprovázení, rodinná porada jednou za půl roku a rodinná dohoda o nástupnictví.

Petr Kmošek
Petr Kmošekhttps://www.kmosek.com
Petr Kmošek pracuje pro majitele rodinných firem, kteří řeší předání další generaci, podnikatele, kteří zvažují prodej, transformaci nebo exit, a firmy uprostřed krize, konfliktu nebo reputačního ohrožení.

Přidejte se k tisícům čtenářů newsletteru

Přidejte se k tisícům čtenářů newsletteru Petra Kmoška. Petr Kmošek je organizační konzultant a business facilitátor se specializací na mezigenerační předávání rodinných firem v České republice. Autor knihy Firma jsou lidé, lidé jsou síla! a firemní hry Odysea organizace.

Nové články

Nová videa

Podcast

Témata článků