Rodinné podnikání se často popisuje jako přenos hodnot, zkušeností a odpovědnosti z generace na generaci. Málokdy se však mluví o tom, že tento přenos není jen samotnou transakcí v tom právním a ekonomickém smyslu. Není to tedy jen o převzetí řízení, vlastnické struktury nebo o rozhodnutí, kdo bude jednat s bankou. Je to především hluboký vnitřní proces a ten bývá mnohem méně viditelný než sepsaná smlouva.
Video: Dědíš víc než jen firmu
Když přebíráte firmu, nevstupujete jen do rolí, které je třeba vykonávat. Vstupujete i do vztahů, které už dávno běží svým vlastním tempem. A to i tehdy, když nejsou nahlas vyřčeny a někdy ani přiznány. Neseme si v sobě otisky minulých konfliktů, mlčení, opomenutí, loajality i nevysloveného zklamání. Neseme si pohledy, které nám říkaly, co se od nás očekává, aniž bychom to kdy slyšeli. A všechno tohle vstupuje do toho, jak firmu vedeme – a hlavně, jak v ní vedeme sami sebe.
Přebíráme tedy více než jen majetek. Dědíme způsob myšlení, často způsob přežívání, někdy i způsob, jak se skrývat za výkonnost, pracovní výkon nebo to „rodinné jméno“. A právě v tom je skryto hlubší napětí, které není vidět na první pohled.
Tohle video není o vině a ani o selhání. Je o hluboké otázce, která je ve stínu každého nástupnictví: „Kdo vlastně pokračuje a za jakou cenu?“
