Někdy skutečně stačí pár slov…
Jak zmiňuji ve své další chystané viseo sérii: „Slova která bolí“ takový výroky jako:
„Vypadáš skvěle na svůj věk.“
„Na ženu jsi docela technický typ.“
„Ten přízvuk je moc roztomilý.“
Věty, které mají znít mile, ale místo toho divně páchnou nebo zabolí, a přesto se nad nimi málokdo pozastaví. Vypadají jako kompliment, vtip nebo dobře míněná poznámka. Jenže v praxi znamenají něco jiného, z člověka dělají pouze objekt a nikoli partnera.
V dnešním pracovním prostředí, kde se klade důraz na výkon, profesionalitu, se tyto mikroagrese často skrývají pod maskou humoru či neformálního a zábavného (kulturního) tónu. Ale jejich efekt je tichý a hluboký. Mizí pocit bezpečí, motivace a hlas těch, kteří se liší.
Mikroagrese vůči identitě
Mikroagrese vůči identitě nebo tělu jsou bohužel drobné formy každodenní komunikace ve firmách, které zpochybňují, kdo jsme nebo nás dokonce redukují na to, jak vypadáme. Týkají se souboru tématu, od pohlaví, věku, etnicity, jazyka, zdraví, rodičovství až sexuality nebo těla. I když jsou často neúmyslné, jsou pozůstatkem stereotypů, které se v kultuře tiše dědí a řekl bych i doslova trpí.
Věta „vypadáš skvěle na svůj věk“ je možná pochvalou, ale zároveň sděluje, že mladost je měřítkem hodnoty. „Ty jsi překvapivě racionální“ může znít jako uznání, ale podtrhuje předsudek, že by snad někdo jiný být neměl. Tyhle jemné signály se zapisují do vztahů.
Podle výzkumu Harvard Business Review zažilo až 68 % zaměstnanců mikroagresi spojenou s identitou, a více než polovina z nich poté přestala aktivně přispívat do týmových diskusí.
Když mizí hlasy, mizí vám i nové nápady…
Jak s tím pracovat ve vaší firmě
Začíná to vědomím, že něco takového může existovat. To jsou velká zjištění z mých workshopů o konfliktech a jejich řešeních. Učit se rozpoznat, kdy to bolí a nesoustředit se na záměr, ale na dopad. Položit si jednoduchou otázku: Mohl se v té větě někdo cítit jinak? Pokud ano, možná nestojí za to ji říct. A pak přichází další krok, vytvářet kulturu reflexe. Například prostor, kde se anonymně nebo otevřeně sdílí věty, které zraňují. Slova, která bolí a tým se učí mluvit lépe.
Závěrem
Důležitá je myslím právě ona autenticita lídrů. Když manažer dokáže říct: „To znělo jinak, než jsem chtěl, díky, že jsi to řekl/a,“ vytváří prostor, kde se chyba nestává hrozbou, ale příležitostí ke kultivaci. Tak vzniká firemní kultura, kde se naslouchá i tichým hlasům.
Zdroje
- Workplace discrimination Research: The Real-Time Impact of Microaggressions
- An Antidote to Microaggressions? Microvalidations.
- New relational theory on workplace microaggressions
- Microaggressions: Clarification, Evidence, and Impact
- Microaggressions and Cultural Ruptures in Psychiatry: Extending Multicultural Counseling Orientation to Psychiatric Services
