📖 5 min. čtení

Většina vedoucích pracovníků a profesionálů se po mnoha letech zkušeností stává jednoznačně odborníky ve svých oborech. Vedení lidí se v českých firmách často učí přímo v práci a také bohužel někdy za pochodu. Myslím a zatím jsem nenašel nějaký ucelený systém vzdělávání manažerů a obzvláště zaměřený na kompetence, které budou potřeba v dalších desetiletích, kam empatie dle mě jednoznačně patří.

V rámci mé personální práce nebo rozvojových workshopů a oblasti kompetencí se hodně manažerů zastaví u hesla empatie. Také se mi občas zdá, že empatie v práci nabrala na intenzitě, jako jedna z klíčových dovedností, které musí každý manažer přece vlastnit. Přeci není možné, aby manažer nebyl empatický, co by to bylo za člověka, že?

„Možná, že empatie nám jen umožňuje, abychom uvedli naši lidskost do práce?“

K tomuto článku mě také navedly komentáře, které se ke mně občas dostanou, skrze mé personální projekty.

„Mně je jedno co cítí, hlavně musí fungovat!“

„Jako manažera mě nemusí zajímat emoční dopad odchodu oblíbeného mistra, oni to přejdou a zvyknou si.“

„Měl jsem ztrátu v rodině a oni pouze řešili, že mám významný propad v produktivitě.“

V roce 2010 zjišťovali studenti v pravidelném průzkumu na univerzitě v Michiganu, že empatie je o 40 % méně než v letech 1980 a 1990. To je již 9 let, za tu dobu bude možná propad ještě větší. Znamená to snad, že se schopnost empatie vytrácí z mezilidských vztahů?

Není to však nejjednodušší touto dovednosti disponovat, zejména v dnešních globálních organizacích, multikulturním prostředí, orientací na zisk a tlakem na celkové společenské postavení vlivem sociálních sítí a společnosti jako celku? Celá řada empatických manažerů si také nepřeje tuto „slabinu“, jak říkají, ukazovat navenek.

Abych předešel nesrovnalostem, ujasníme si nejdříve to, co empatie je:

„Empatie, často také nahrazena pojmem vcítění, označuje porozumění emocím druhého člověka. Jde o to být schopen pochopit to, jak a proč člověk jedná, jaké z toho má pocity a jaký má na věc názor. Empatie je nezbytná pro motivaci prosociálního chování vůči ostatním, včetně dodržování sociálních pravidel a zapojení do altruistického chování. Empatie také usnadňuje rozvoj sociálních kompetencí a zvyšuje kvalitu smysluplných vztahů.“

Určitě stojí za zmínku definice Nancy Eisenbergové, která se tématu empatie také věnovala a definuje ji jako emoční odpověď:

„Emoční odpověď, která pramení z vytušení nebo pochopení emočního stavu jiné osoby a je podobná tomu, co tato osoba cítí či co by se dalo předjímat, že by v dané situaci cítila.“

Empatie ve firmě

Doufejme, že se empatie nestane pouhým pojmem v literatuře o manažerském a personálním řízení nebo snad nějakou formou firemního aktiva, které je třeba kvantifikovat. Organizace zkrátka potřebuje pocit, že je uvnitř ní skutečná. V těchto dobách si prostě nemůžeme dovolit, aby nás unesli naše minulé úspěchy, ani si nemyslíme, že něco, co až dosud fungovalo, bude fungovat i nadále.

Organizace musí mít skutečné interakce mezi lidmi. Potřebuje lidi, aby si promluvili, porozuměli si navzájem, aby se rozhodovali, přijímali neúspěch a učili se a stejně tak nebyli úspěchem uneseni.

Empatie a práce

Úspěch může být špatně interpretován. Jeden může věřit, že metoda, která pomohla dosáhnout cíle jednou, také přinese podobné výsledky příště. V důsledku toho to prosazujeme jako osvědčený postup. Někde v této potřebě škálovat úspěch, ztrácíme schopnost naslouchat a vzájemně spolupracovat.

Manažeři bez empatie

Nedostatek empatie je projevem manažera, který nerozumí a vlastně ani nechápe proč zaměstnanci jednají tak, jak jednají. Zaměstnanci navíc nenásledují manažery, kteří si pouze plní své úkoly vyplývající z jejich funkce. Obvykle očekávají někoho, kdo se je snaží pochopit, naslouchat jim a zajímá se o ně a o jejich práci. Skuteční manažeři s velkým M vedou své zaměstnance způsobem, který se také nazývá přísnou empatií. Znamená to, že dávají lidem to, co potřebují, nikoliv to, co chtějí.

Empatie – investice manažerů

Můžete trénovat a rozvíjet jednotlivce skrze jeho znalosti a dovednosti, ale důležitější je postoj, který člověk přináší k pracovnímu stolu každý den v práci. Myslím, že tým a vlastně celá organizace by měla cítit, že je jednou společnou jednotkou. Neměli by mít strach a měli by být ochotni experimentovat. Interní branding není jen to, co čtete na nástěnkách a plakátech. Je to vaše osobní filozofie vedení, kterou ve své organizaci praktikujete.

Jak podpořit empatii ve firmě

  1. Nepropadněte mikromanagementu.
  2. Nechte tým být nezávislý, jak jen to půjde.
  3. Věřte druhým v tom, že budou dělat svou práci.
  4. Neustále se učte a také pomáhejte týmu učit se.
  5. Experimentujte a učte se nové dovednosti.

Závěrem

„Naslouchá-li člověku někdo, kdo mu rozumí, umožňuje mu lépe naslouchat sobě samému a být empatičtější ke svému vnitřnímu prožívání a jeho nejasně uvědomovaným významům.“

Další zdroje:

Photo by Dan Sealey on Unsplash
- Reklama -