Ticho v týmu možná může na první dobu působit jako klid, a často i jako vytoužený a ideální stav. Ten zdánlivě uklidňující prostor, kde není potřeba nic měnit, kde „všichni slyší, co je třeba“. Jenže právě to ticho není vždy synonymem důvěry nebo spokojenosti.
Existuje i totiž další druh ticha, které není plné porozumění, ale spíše prázdnoty. Je to ticho rezignace. Lidé přestávají mluvit, protože už nevěří, že jejich hlas má smysl. Přestávají se otevírat, protože očekávají, že stejně nebudou slyšeni. Toto ticho rozhodně není výsledkem harmonie, ale vzdání se naděje.
Video: Proč tichá rezignace není vidět?
Rezignace je tichá, nenápadná a často skrytá mezi slovy. Může být ukryta pod zdánlivě normálními vztahy nebo rutinními schůzkami a poradami. A přitom je to právě rezignace, která brání změně, růstu a opravdovému propojení s firmou. Pokud chcete skutečně obnovit důvěru, není to otázka toho, co si o vás lidé myslí. Je to otázka toho, co aktuálně cítí a hlavně zda jsou ochotni vám to říct.
A vy jste ochotni to opravdu slyšet?
Co podniknout?
Přestat se ptát na „názor“ a začít se zajímat o to, co se skutečně děje pod povrchem. Jaké jsou pocity, obavy a všechny ty nejistoty. Jaké ticho je právě teď v místnosti, i když se zdá, že je tam božský klid. Někdy je právě tohle „ticho rezignace“ tím nejhlasitějším signálem, že je čas začít mluvit jinak.
