Snad každý z nás někdy zažil pocit, že fungování rodiny stojí především na bedrech jednoho člověka. Jeden z partnerů se stará o většinu záležitostí, řeší potřeby dětí, administrativu i chod domácnosti, zatímco druhá polovina rodiny se zapojuje jen částečně anebo vůbec. Do toho všeho vstupují děti se svými vlastními starostmi a potřebami, které se časem hromadí a začínají vybírat svou daň.
Pokud se tato nerovnováha dlouhodobě neřeší, rodina se tak postupně dostává do fáze, kdy už může být „tak trochu pozdě“. Partneři se odcizí, komunikace se vytrácí, děti reagují zvláštně nebo až nezvykle, atmosféra doma ztrácí jistotu a oporu. Okolní svět se v takové chvíli zdá až neutěšený a člověk má pocit, že doslova neví, kudy kam. A právě to je hlavní téma mého dnešního článku.
Jak uzdravit rodinu?
Ve svých rozhovorech ve firmách často pozoruji, jak se rodinné a pracovní systémy neustále prolínají. Rodina a práce, práce a kariéra, vztahy a přátelství, všechno je vzájemně propojené. Nefunguje-li jedna oblast, okamžitě to začne ovlivňovat druhou. Proto se i při debatách o výkonu, motivaci či pracovním klimatu velmi často dostáváme k otázce:
„Jak vám to funguje doma?“
U manažerů pak sleduji ještě hlubší vrstvy. Hledám vzorce, z jakých podmínek vycházeli, jak vypadala jejich výchova, jaké postoje či strategie si přenesli z rodiny do dospělosti. Tyto detaily se dříve nebo později projeví i v jejich vedení týmu a ve způsobu, jakým komunikují, jak řeší konflikty nebo jak dokážou podporovat své podřízené.
Organizace a firmy, se kterými pracuji, přitom disponují prvky, které by bylo možné velmi dobře promítnout i do jiného systému a tím je rodina. Struktura, jasná pravidla, role, zpětná vazba, společné cíle a vize. V pracovním prostředí je doslova považujeme za samozřejmost, v rodině je však často bereme na lehkou váhu nebo je vůbec nedefinujeme.
Na svém blogu se tomuto tématu obvykle věnuji především v kontextu rodinných firem, protože právě tam je spojení rodiny a byznysu nejzřetelnější.
Přesto jsem přesvědčen, že v dnešní hektické době si zaslouží samostatnou pozornost i samotná rodina – její stabilita, integrita a vědomé budování vlastního rodinného systému. Protože rodina není jen „prostředí, odkud pocházíme“, je to základ, na němž stojí i náš profesní a osobní život, zdroj naší identity, jistoty a našeho směřování.
Rodinné poslání a vyšší smysl rodiny
Jedním z klíčových prvků, o němž se v rodinách málo mluví, je rodinné poslání. Považuji za nesmírně důležité povzbudit v dětech vznik něčeho, co lze chápat jako vnitřní prohlášení rodiny. Takové prohlášení je vyjádřením toho, kým chceme být, jaké hodnoty vyznáváme a jakou vidíme dlouhodobou vizi pro sebe i své nejbližší okolí.
Rodinné poslání může mít mnoho podob – od jednoduchého hesla až po propracovanou vizi. Není důležité, jak přesně vypadá, ale aby mělo přesah. Nemělo by se omezovat pouze na osobní cíle, ale přinášet i něco společnosti, přátelům, širší rodině či komunitě, ve které žijeme.
Při vytváření rodinného poslání je vhodné myslet na určitou hierarchii vašich hodnot, která pomáhá i menším dětem pochopit, co je v životě opravdu důležité:
- Rodina jako základní stavební jednotka. Číslo jedna, nejbližší kruh, kde si všichni vzájemně poskytujeme lásku, podporu a bezpečí.
- Širší rodina, prarodiče, příbuzní, lidé, se kterými sdílíme historii a naše pouto.
Přátelé a ti, kdo nás provází dobrovolně, obohacují náš život a posilují naše vztahy mimo rodinu. - Zdraví a kariéra. Zdraví na prvním místě a naše schopnost postarat se o sebe i o druhé, naplnit svůj potenciál a rozvíjet se.
- Domov, jako místo, prostředí a svatyně vaší rodiny. Prostor, kam se vracíme, kde načerpáváme sílu a kde se utváří naše každodenní rituály i rodinná paměť.
Takové vědomé vyjádření rodinného poslání má obrovskou sílu. Dává všem členům rodiny společný jazyk, který sjednocuje a motivuje. Přináší dětem rámec, ve kterém lépe chápou nejen svou roli v rodině, ale i své místo ve světě a rodičům připomíná, že rodina není jen každodenní provoz, ale také vyšší smysl a odkaz, který jednou po sobě zanechají.
Bez řádu není systém rodiny
Může se vám to zdát z mých slov omezující nebo příliš svazující, ale pravda je jednoduchá: bez řádu není žádný systém dlouhodobě udržitelný a rodina není výjimkou.
Současné rodiny jsou doslova zahlcené vlastním rozptylováním. Neustálý proud rušení, povinností, aktivit, nabídek zvenčí, tužeb a pokušení tlačí na to, aby se rodina rozpadla do jednotlivých fragmentů, které spolu tráví stále méně času a vlastně možná i to byl prvotní účel sociálních sítí, vše rozbít.
Všechny aspekty rodinného života jsou dnes „drceny“ nedostatkem času. Času, který se zdá být vzácnější než kdy dříve. Někteří rodiče, často ti, kteří nesou tíhu obživy celé rodiny a mají několik zaměstnání najednou, opravdu nemají téměř žádnou kapacitu na nic jiného než na holé přežití. To je realita, kterou nelze přehlížet.
Přesto si dovolím říct, že u velké části rodin problém spočívá jinde. Nejde jen o nedostatek času, ale spíše o neochotu a lenost jakýkoli systém vytvořit, a hlavně ho udržovat. Je jednodušší nechat věci plynout, nechat se vláčet tokem všech událostí a reagovat až ve chvíli, kdy nastane problém. Jenže tím rodina ztrácí svůj pevný rámec, který mohl být zdrojem jistoty a bezpečí pro všechny členy.
Absence řádu rodiny má navíc dlouhodobý dopad: dětem hned na začátku předáváme nefunkční vzor, ve kterém chaos a improvizace nahrazují strukturu a předvídatelnost. Tyto děti pak vyrůstají s pocitem, že život je jen sled nahodilých reakcí a krizí a v dospělosti si často budují vlastní rodinné systémy opět podle stejného vzorce. Tak se vytváří další a další řetězec nefunkčních rodin a jejich rodinných prostředí, který se dědí z generace na generaci.
Rodinný řád přitom nemusí být něco rigidního naopak, může být pružný, laskavý a přizpůsobený konkrétním potřebám každé rodiny. Je to dle mne spíše soubor jednoduchých pravidel, rituálů a zvyků, které dávají každodennímu životu rytmus a řád, a právě tento rytmus vytváří ten základ pro zdravý rodinný systém, který dokáže čelit všem tlakům zvenčí.
Vytvořte řád a uzdravte svoji rodinu
Všechno, co má v životě smysl, stojí energii, úsilí a čas. Pokud chceme, aby věci kolem nás byly udržitelné, uspořádané a zároveň přinášely radost a pocit štěstí, „musíme“ jim věnovat vědomou péči a v rodině to platí dvojnásob. Nic se nestane samo od sebe. Stabilita a harmonie rodinného života nevznikají náhodou, ale prostřednictvím vědomě vytvářeného řádu.
Základem tohoto řádu nejsou složité tabulky nebo striktní excel harmonogramy, které by spíše vše udusily ještě v zárodku vaší snahy. Skutečný řád vzniká z jednoduchých a pravidelných rituálů, cyklů a plánů, které dávají rodině rytmus a rámec, v němž se mohou všichni svobodně pohybovat. Tyto rytmy nejsou omezením, ale naopak podpůrným prostředím a jasně vymezeným prostorem, ve kterém rodina roste a rozvíjí se.
Jedním ze základních kamenů takového vašeho systému může být rodinná porada. Je to pravidelný okamžik, kdy se celá rodina sejde, aby společně promyslela, jak funguje, co potřebuje a kam směřuje. Rodinná porada není pouze praktickým setkáním, kde se rozdělí povinnosti, ale také vnitřním symbolem, protože je to projev toho, že rodina je tým a že každý člen má své místo, svůj hlas a svoji zodpovědnost.
Nejde o to, aby se sepsaly stohy pravidel nebo se připravovaly složité excelové tabulky. Smyslem je vytvořit jednoduchý a srozumitelný plán zodpovědností a úkolů. Každý člen rodiny má své místo, svůj úkol a svou rutinu, která je jako dílek mozaiky, část většího fungujícího celku. Když každý dílek zapadne na své místo, rodina začne fungovat jako systém – pevný a odolný, přitom otevřený a laskavý.
Takový řád je první cesta k uzdravení vaší rodiny. Dává vám možnost vybudovat prostředí, kde se každý cítí důležitý, respektovaný a slyšený a kde i každodenní rutina získává hlubší smysl, protože víte, že společně tvoříte něco většího než jen součet individuálních rolí.
Rodinná porada
Je však třeba rodiče učit, jak vést takovou pravidelnou týdenní poradu a jak v ní uspořádat priority vztahů v rodině. Pouze systém, který je společně přijatý všemi členy rodiny, dokáže přinést zásadní proměny do manželství i do vztahů mezi rodiči a dětmi. Nikdy není pozdě začít vést naše děti k dobrým návykům a ctnostem jen je občas třeba být kreativnější a energičtější při otevírání některých témat, aby porada byla živá, srozumitelná a přitažlivá pro všechny.
Zde si dovolím poznámku: Pro fungování vaší rodinné porady je však třeba jedna základní podmínka, a to je účast vašeho partnera. Pokud zde nenajdete shodu, problém je možná hlubší, než si myslíte.
Rodinná porada se ve své podstatě neliší od porad, kterých se účastníme ve firmách. Rozdíl je pouze v prostředí a v kontextu. Není to nudná schůze, kde se každý uvelebil a čekal, až skončí.
Naopak, je to místo, které má plnit tři základní funkce:
• Propojení – aby se rodina vzájemně slyšela, sdílela a vnímala své potřeby.
• Možnosti – prostor, kde každý může přinést návrhy, řešení a nápady.
• Cíl – konkrétní plán, na kterém se rodina shodne, a kroky, které jednotlivci přijmou.
Rodinná porada není dokument ani jednorázová aktivita. Je to živý proces, který se vyvíjí spolu s dětmi i rodiči. Jak děti rostou, mění se úkoly i rozsah jejich zodpovědností. Proto se i podoba porady přirozeně proměňuje.
Děti se při poradě učí plánovat, myslet dopředu a chápat, že život funguje na základě určitého řádu a systému.
Každý věk má přitom své úkoly:
- Menší děti si mohou připravit hračku do školky nebo naplánovat, co si chtějí vzít s sebou.
- Školáci sdílejí, kde v týdnu potřebují zapojení rodičů například u domácích úkolů, projektů nebo sportovních tréninků a už otevřeně říkají, co pro ně bude náročné a s čím potřebují pomoc.
- Starší děti a dospívající se učí formulovat své závazky, své cíle a hledat způsoby, jak přispět k chodu rodiny více.
Tímto způsobem se děti systematicky učí samostatnosti, schopnosti řešit problémy a plánovat svůj vlastní čas. Zároveň však pochopí, že plán není jen nástroj vaší kontroly, ale prostředek, který rodině umožňuje fungovat hladce a v souladu. Rodinná porada se tak stává nejen organizačním momentem týdne, ale i vaším „výchovným rituálem“, který děti připravuje na budoucí život, práci a vlastní rodinu.
Struktura rodinné porady
Níže si vám dovolím navrhnout možnou podobu struktury:
1. Úvod, jako krátká rozprava, kde každý přednese, co je nového, dobrého, ale i obtížného.
2. Co fungovalo, co méně, co jsme si slíbili, jak jsme se cítili.
3. Hodnocení cílů rodiny, potvrzení společných hodnot, plánování aktivit hodných těch hodnot.
4. Řešení problémů a konfliktů, zde každý, kdo má, může přinést svůj problém, hledáme řešení vždy společně.
5. Plán na další období, co uděláme, kdo co převezme, cíle malé a velké.
6. Pozitivní závěr, tedy něco, za co jsme vděční, co se povedlo, nějaká forma uznání a ocenění na závěr.
Role
Jeden člen rodiny může být moderátorem porady. Důležitá je rovnoměrná rotace, aby každý měl možnost vést. Udělejte závěr a poznámky, třeba u nás je to lednička. Co bylo dohodnuto a kdo co udělá a hlavně kdy, vždy pevné místo pro všechny tyto aktivity.
Co musíte mít vždy na paměti
Musíte si uvědomit, že rodinná porada není vojenskou poradou nebo je to snad o nějakém drilu. Všichni chceme vychovat zdravé děti se zdravým pohledem na sebe a ostatní, takže stejně jako je důležité mluvení, je ještě důležitější naslouchání, což je někdy největší disciplína. Stejně jako je důležité uznání emocí a otevřenost, respektování odlišných pohledů dětí nebo rodičů, používání „já“ výroků, tedy „já cítím“, „já mám pocit“ nebo „já myslím“ místo obviňování.
Nakonec vše nefunguje vždy hladce, a tak po určitém období se podívejte na to, co se změnilo, co funguje a co ne, případně upravte změňte, ale opět najděte rodinnou shodu.
Závěrem
Kdo mě zná, ví, že jsem praktik. Mám za sebou celou řadu vzdělávacích programů a zkušeností, které se často velmi úzce dotýkají fungování rodin i organizací a jedno je pro mě jasné: „rodina má v naší společnosti své zásadní místo!“
Všichni toužíme po tom, aby naše rodina byla soudržná, aby každý cítil, že někam patří, že sdílíme společné hodnoty a že jsme tu jeden pro druhého. Chceme mít schopnost řešit konflikty dříve, než se z nich stanou velké problémy. Chceme prostředí, kde má každý prostor říct, co mu vadí, co si myslí, jak se cítí a co potřebuje – bez obav z odsouzení.
Ten, kdo se učí lépe komunikovat, naslouchat a řešit problémy konstruktivně, má v rodině do značné míry vyhráno. Rodina, která má mechanismus, jak spolu mluvit, sdílet a adaptovat se na změny, je silná a odolná. Dokáže čelit i těm nejtěžším zkouškám, kterých není v životě nikdy málo.
Přeji vám, aby i vaše rodina rostla, sílila a prosperovala. Abyste našli svou vlastní cestu k řádu, hodnotám a soudržnosti a aby se váš domov stal místem, kde se všichni cítíte v bezpečí, respektovaní a milovaní.
