Evropa prochází obdobím, které se nebojí nazývat ekonomickým útlumem. Když šéf německého institutu Ifo Clemens Fuest mluví o tom, že Německo je „v ekonomickém úpadku“, nejedná se o přehnaný pesimismus, ale spíše o reálné varování. A protože je česká ekonomika s tou německou úzce propojena, měli bychom poslouchat velmi pozorně.
Jenže problém není jen v číslech, HDP nebo exportu. To, co dnes hlavně brzdí Evropu i Česko, není nedostatek peněz, je to způsob našeho myšlení. Ano je to chyba v našem systému, nenaučili jsme se v době klidu a harmonie, v době přebytku a blahobytu připravovat půdu pro nové období, které logicky musí přijít – úpadek!
Česká realita – stagnace, která pomalu bolí
Česko se zatím nepropadá do recese, ale už několik let systematicky přešlapuje na místě. Produktivita práce roste pomalu, spíše klesá a inovace se objevují jen u pár firem. Většina podniků žije v módu „hlavně to nějak udržet“ a pak zase očekávat tučné zisky. Jenže má to své „ale“. K tomu všemu připočtěme přebujelou byrokracii, nedostatek lidí na trhu práce, zjevné stárnutí populace a závislost na evropském průmyslu.
Tento stroj setrvačnosti vede k tomu, že firmy se často neodvažují nic měnit. Doslova radši přežívají, místo aby tvořily, inovovaly, setkávaly se a připravovaly na nové období úpadku, a právě zde začíná jádro problému, ale zároveň i šance.
Krize našeho myšlení
V posledních letech se ukazuje, že největší rozdíl mezi úspěšnými a stagnujícími firmami není v technologiích, ale v myšlení jejich lidí. Úspěšné firmy chápou krizi jako výzvu, nikoli jako hrozbu. Firmy mění svůj způsob přemýšlení o problémech, zákaznících, inovacích i spolupráci. Zatímco jiné firmy čekají, na to „až se to zlepší“, oni si kladou otázku: „Co můžeme udělat právě teď, „teď“ s tím, co máme?“
Změna myšlení ve firmě znamená opustit ten pasivní a „čekající“ přístup a vrátit se k naší tvořivosti, která byla kdysi přirozenou součástí českého podnikání.
Kde začít se změnou
Změna myšlení nezačne tím, že si manažer přečte knihu nebo zaskočí na koučink vedle do nějaké akademie. To jsou slepé uličky, protože zde je tlak na změnu 80 % na manažera a 20 % na médium nebo prostředí. Velice obdobné je to s výstupem poradenské firmy. To se musí změnit, musíte přímo k jádru, přímo k problémů a s lidmi kolem vás. Musíte začít tím, že firma začne tak, že vytvoří prostor, kde se lidé mohou svobodně ptát a hledat nové cesty, ale společně…
Jedním z nejosvědčenějších a nejefektivnějších nástrojů je facilitovaný rozvojový workshop. Strukturovaný dialog vedený nezávislým facilitátorem.
Takový workshop je unikátní v následujících tématech:
- propojuje různé pohledy (management, výrobu, obchod, HR),
- pomáhá rozbít vaše stereotypy,
- podporuje otevřenou komunikaci,
- a přetavuje myšlenky do konkrétních kroků.
Facilitace není porada, ani brainstorming bez cíle, je to metoda, jak restartovat týmové myšlení s respektem, strukturou, ale důrazem na výsledky. Když se podíváte na záznam z výstupu z facilitace tak to není hezká a učesaná prezentace pro vedení, ale kroky, cíle, plány a akce, metody nebo zvolené procesy, kdo, kdy a jak. Takže je naprosto směrodatné, kam se tato metoda ubírá.
Změna myšlení je strategická dovednost
V době rychlých změn a nejistoty se flexibilita stává novou konkurenční výhodou. Firmy, které se dokážou učit a přizpůsobovat, přežijí. Ty, které setrvají v „tohle vždycky fungovalo“, riskují, že zůstanou pozadu.
Facilitovaný workshop pomáhá tuto dovednost rozvíjet:
- učí lidi přemýšlet systémově,
- posiluje kreativitu a zodpovědnost,
- rozvíjí schopnost naslouchat a spolupracovat napříč odděleními.
- To vše jsou základy skutečné inovace – a nejsou závislé na rozpočtu, ale na odvaze.
Příklad z mojí praxe firemního facilitátora
Můj klient velká a zatím zcela v českých rukou vlastněná potravinářská firma čelila poklesu zakázek a ztrátě motivace lidí. Místo propouštění se vedení rozhodlo jako poslední akt změny pro facilitovaný workshop „Restart týmu“. Během jediného dne se tým dostal k příčinám stagnace, pojmenoval, co je brzdí, a vytvořil tři konkrétní inovační směry.
Propouštět se na konec nemuselo, pouze se zcela pozastavil nábor. Workshop nakonec trval téměř tři dny. O šest měsíců později se firma vrátila k růstu, a ne díky novým dotacím, ale díky novému způsobu přemýšlení. Dokonce sama facilitaci zařadila jako nástroj pro jejich malé týmy.
Nikdo vás nezachrání, ale můžeme se zachránit sami
Německo, Česko i celá Evropa stojí před stejnou výzvou, změnit ekonomiku znamená změnit způsob, jak přemýšlíme o práci, vedení a hodnotě. Nikdo zvenku to za nás neudělá, ale můžeme začít tím, že ve svých firmách vytvoříme takové nové prostředí, kde se lidé nebojí mluvit, přemýšlet a zkoušet nové věci. Z krize se totiž nedostaneme tím, že budeme šetřit nebo čekat na příležitost, my je musíme vytvářet. Dostaneme se z ní tím, že začneme myslet jinak.
