Z mé zkušenosti krizového manažera vím, že krize ve firmě často nevypadá jako drama. Nezačíná výbuchem, tedy ne vždy, ani neohlásí svůj příchod titulkem – řádkem ve vaší účetní závěrce. Přichází tiše a upřímně spíše plíživě.
Video: Firma v nebezpečí
Někdy když vstoupím do firmy, už její přítomnost vnímám a majitel zatím netuší odkud. Firma se dostává do nebezpečí ne tehdy, když zažije slabší kvartál nebo když odejde klíčový člověk. Skutečné ohrožení začíná mnohem dřív, a to, když firma přestane vnímat, že se svět kolem ní zásadně změnil.
Postupné zaostávání
Zaostávání není otázkou výkonu, ale otázkou vnímání. Firma je v nebezpečí tehdy, když stále jede podle vzorců, které kdysi fungovaly, ale dnes už neplatí. Když vedení věří, že „nějak to zvládneme“, místo aby vytvořilo skutečný a uchopitelný plán. Když ignoruje nové chování zákazníků, přehlíží tiché signály z týmu, nečte změny na trhu. To, co bylo ještě včera konkurenční výhodou a benefitem, se může dnes stát okamžitou zátěží a o tom zde mluvím.
Falešná stabilita
Mnoho firem si myslí, že krize začíná tehdy, když se zadrhne provoz. Jenže krize často vypadá jinak, kdy systém nějak běží dál, úkoly se plní a porady stále probíhají. Lidé přicházejí a odcházejí, ale směr se vytrácí. Energie, která dříve hnala firmu dopředu, je už pryč. Místo dynamiky přichází rutina.
Co už není strategie
Snaha ustát každodenní provoz za každou cenu je pochopitelná, ale zrádná. V krizích a myslím ať už v těch tichých nebo hlučných přestává fungovat setrvačnost. Je třeba rozhodnutí, které není založené na nostalgii, ale na pravdě.
A ta pravda často zní:
„svět je jinde, než jsme my!“
