Přiznám se vám drazí čtenáři mého blogu, že když jsem poprvé uviděl čísla z letošní zprávy Gallup State of the Global Workplace 2026, chvíli jsem si myslel, že se spletu. Evropa na chvostu světového žebříčku angažovanosti zaměstnanců. Hned za ní, jako jediný region ještě hůř na tom, je Střední východ a Severní Afrika. Všechny ostatní regiony — Latinská Amerika, jihovýchodní Asie jsou na tom lépe než my. Dvanáct procent, tolik zaměstnanců v Evropě je skutečně angažovaných ve své práci.
To už není HR průzkum, to je alarm
Gallup měří angažovanost zaměstnanců od roku 2009, několik předchozích průzkumů najdete na mém webu nebo v sekci „zdroje ke stažení“. Metodika je to stále robustní, vzorek obrovský, a přesto je číslo 12 % pro Evropu tak znepokojivé.
Celosvětový průměr je 20 %. USA a Kanada dosahují 31 %. Latinská Amerika 30 %. Dokonce i postsovětská Eurasie je na 25 %. My jsme na 12 % a nejde o jednorázový výkyv. Evropa je dlouhodobě na chvostu. Rok za rokem. Tato čísla nepocházejí z bulvárního průzkumu, ale z největšího světového kontinuálního výzkumu zaměstnanecké zkušenosti, který Gallup publikuje jako State of the Global Workplace: 2026 Report.
Zpráva dnes mapuje desítky zemí, stovky tisíc respondentů a je v oboru považována za zlatý standard dat o lidech v práci. Číslo 12 % přitom neznamená, že zbytek Evropanů práci nenávidí. Znamená to, že 73 % zaměstnanců je tzv. „not engaged“ — prostě odpracují, co mají, a odejdou domů. Nedávají do práce nic navíc.
Oni nepřemýšlejí o tom, jak by mohli být lepší, jak by mohla být lepší firma a pak je tu ještě 15 %, kteří jsou aktivně odpojeni, tedy ti lidé, kteří práci otravují svou přítomností a negativitou. Tři čtvrtiny evropských zaměstnanců chodí do práce jako na trest nebo jako na povinnou zastávku.
Kde se ten problém rodí?
Gallup v letošní zprávě ukazuje, že globální pokles angažovanosti není způsoben řadovými zaměstnanci. Je způsoben manažery. Od roku 2022 klesla angažovanost manažerů celosvětově o devět procentních bodů. Z toho jen mezi lety 2024 a 2025 o pět bodů — z 27 % na 22 %. Manažeři, kteří dřív vykazovali jasnou „angažovaností“ oproti svým podřízeným, jsou dnes stejně unavení, odpojení a přetížení jako ti, které vedou.
Tohle je zásadní informace, a právě pro evropský kontext je dvojnásob relevantní.
Proč? Protože Evropa má specifický manažerský styl. Hierarchický, procesně zaměřený, zátěžový. Střední management v evropských firmách je historicky přetěžovaný požadavky shora a zároveň odpovídá na problémy zdola. Nemá dost autonomie, nedostává dost podpory, a přitom se na něj ukazuje prstem, když něco nefunguje.
To není moje spekulace. Je to struktura, kterou vidím v praxi u firem, se kterými pracuji. A do toho přišla AI.
AI funguje, ale ne tak, jak si šéfové myslí
Letošní Gallup zpráva má podtitul „The Human Side of the AI Revolution“ — Lidská stránka revoluce umělé inteligence. A právě tady je to nejzajímavější. Technologie funguje. Velké jazykové modely zvládají psát smlouvy, kód, analýzy — rychleji než jakýkoliv lidský tým. Na tom není pochybnosti. Jenže výnosy z této technologie se v naprosté většině organizací nedostávají na řádek výsledků.
Studie MIT zjistila, že navzdory investicím v řádu 40 miliard dolarů 95 % organizací nezaznamenalo žádný měřitelný dopad na zisky. I když jistí odborníci na AI budou tvrdit opak, ale je to jedno velké „Ale“. Dnes jsem v soudu vývoje AI směrem dopředu a lépe, daleko skeptičtější. Snad si mě SKYNET jednou za tyto tvrzení nenajde.
Průzkum NBER mezi téměř 6 000 vedoucími pracovníky v USA, Velké Británii, Německu a Austrálii ukázal, že 89 % z nich nevidí žádný vliv AI na produktivitu práce ve svých firmách. V Gallupových „vlastních datech“ to potvrzují i zaměstnanci — pouze 12 % z těch, kteří pracují v organizacích s implementovanou AI, silně souhlasí s tím, že AI skutečně proměnila způsob práce v jejich firmě. Takže?
To je pro nás v Evropě důležitá zpráva. Protože naše firmy investují do AI. Nakupují licence, spouštějí pilotní projekty, posílají lidi na školení, a přesto výsledky stále nepřicházejí.
Manažer je klíč a ten klíč nám v Evropě chybí
Gallup v letošní zprávě identifikoval jeden faktor, který je nejsilnějším prediktorem toho, zda zaměstnanci AI ve firmě skutečně využívají, kromě samotné technické integrace. A tím faktorem je přímý nadřízený. Manažer, který aktivně tlačí využívání AI ve svém týmu.
Čísla jsou přesvědčivá. Zaměstnanci, jejichž manažer aktivně podporuje využívání AI, jsou 8,7krát více přesvědčeni, že AI skutečně transformovala způsob práce v jejich organizaci. Jsou 7,4krát více přesvědčeni, že jim AI dává příležitost dělat to, co jim jde nejlépe.
A přesto méně než třetina zaměstnanců v organizacích, kde se AI zavádí, silně souhlasí s tím, že jejich manažer jejich tým v používání AI aktivně podporuje. V Německu, které Gallup zkoumal samostatně, je to ještě méně: pouhých 21 % zaměstnanců říká, že jejich manažer aktivně podporuje využití AI. Německo. Průmyslové srdce Evropy. 21 %. To není technologický problém, to je problém vedení lidí.
Cítíme se dobře, ale zase ne dost dobře?
A teď trochu světla do té tmy, protože Evropa není jen smutná statistika. Ve srovnání s globálním průměrem jsou Evropané relativně v pohodě, v tom původním smyslu slova. 49 % evropských zaměstnanců hodnotí svůj život jako rozkvétající a optimistický. Globální průměr je 34 %. To je výrazný rozdíl ve prospěch Evropy. Navíc v roce 2025 Evropa zaznamenala nárůst spokojenosti o 2 %, jeden z nejvyšších nárůstů ze všech světových regionů.
Pozn.: já však z terénu rodinných firem v Česku takový příliv pozitivity nevnímám, pravděpodobně zahrnout i malé rodinné podniky, živnostníky, by čísla jednoznačně zvrátilo. Svět velkých firem bývá někdy až toxicky pozitivní.
Evropané jsou dle studie také méně naštvaní a méně smutní než zbytek světa. Průměrný globální výskyt hněvu jako denní emoce je 22 %. V Evropě je to 15 %. Smutek je globálně na 23 %, v Evropě na 17 %. A osamělost, jako jeden z velkých sociálních problémů dnešní doby je v Evropě na 13 % oproti globálním 22 %.
Tohle jsou dobrá čísla. Znamenají, že Evropané mají relativně dobré životy, fungující sociální sítě a nižší míru extrémního emočního zatížení. Jenže tady se právě skrývá paradox, který mě fascinuje: Evropané jsou v životě spokojení, ale v práci zapojení nejméně ze všech? Mají podmínky pro dobrou práci bezpečí, zdravotní péči, sociální záchranné sítě, ale přesto do práce nedávají nic navíc. Proč?
Evropa drží, ale je už nervózní
Na trhu práce je Evropa nad globálním průměrem. 57 % evropských zaměstnanců říká, že je dobrá doba najít práci — globální průměr je 52 %. To je solidní výsledek, který svědčí o relativně zdravém trhu práce.
Ale nervozita roste. Globálně 18 % zaměstnanců považuje za pravděpodobné, že jejich práci do pěti let nahradí AI nebo automatizace. V organizacích, kde je AI již zavedena, je to 23 %. Ve financích, pojišťovnictví a technologiích toto číslo přesahuje 30 %.
Tato čísla se nevztahují výhradně k Evropě, ale Evropa má specifický důvod být ostražitá. Evropský průmysl je silně závislý na středně kvalifikovaných rolích, které jsou k automatizaci nejcitlivější. Účetní, analytici, back-office pozice, procesy v logistice, to jsou bohužel přesně ta místa, kde AI vydělává svůj chléb nejrychleji.
Co s tím?
Gallupova zpráva není jen soubor čísel, víte je to spíše taková diagnóza. A ta diagnóza říká:
„Problém není technologie. Problém jsou lidé, kteří ji vedou nebo spíše nevedou.“
Pro evropské firmy z toho plyne několik nepříjemných pravd:
- Za prvé, manažeři potřebují podporu, nejen požadavky. Střední management je v Evropě chronicky přetěžený a nedostatečně podporovaný. Pokud chceme, aby manažeři aktivně rozvíjeli AI, motivovali týmy a zvyšovali angažovanost, musíme jim k tomu dát podmínky, nástroje a trénink. Nemůžeme čekat, že to vstřebají ze vzduchu.
- Za druhé, AI bez kultury nepomůže. Implementace AI bez souběžné práce na kultuře, angažovanosti a způsobu vedení je jen další vyhazování peněz. Organizace, které to nepochopí, budou mít za tři roky o dost prázdnější peněženky a o nic lepší výsledky.
- Za třetí, angažovanost prosím není měkká část pro české personalistky. Je to ekonomický ukazatel každé firmy. 9 % světového HDP stojí toto téma světovou ekonomiku, takže si vaši pozornost určitě zaslouží. Každý tento procentní bod angažovanosti odpovídá zhruba 21 milionům zaměstnanců. Tohle jsou čísla pro každého českého finančního ředitele.
Závěr: Jsme bohatí, spokojení, ale úplně odpojení – „opojeni“?
Evropa je v globálním srovnání bohatá, relativně spokojená a pokud jde o práci hluboce odpojená. To je paradox, který nás bude stát víc, než si dnes dokážeme spočítat. Protože v éře AI, kde výhodu nezíská ten, kdo má nejlepší nástroj, ale ten, kdo ho dokáže nejlépe využít prostřednictvím lidí, je jasnou klíčovou konkurenční výhodou.
Zdroj: Gallup — State of the Global Workplace: 2026 Report. „The Human Side of the AI Revolution.“
