Vyhoření bývalo skrytým tajemstvím, které se málokdo odvážil přiznat ze strachu, že bude profesně odsouzen. Teď už ne. Pro generaci Z, která byla vychována k otevřenosti v otázkách duševního zdraví, může být snazší než pro starší pracovníky přiznat si, že se cítí přetíženi a nejsou schopni pokračovat.
Nejsou však jediní, kdo je ohrožen. Nedávný dokument o krizích středního věku dospěl k závěru, že „maximální úrovně pracovního stresu je dosaženo přibližně ve věku 45 let“. Mám tedy ještě dva roky. Střední věk s sebou často přináší velké množství povinností, ale také nepříjemné otázky, zda léta dřiny stála za to nebo jak dlouho ještě můžete udržet stejné tempo.
Syndrom vyhoření
Termín „syndrom vyhoření“ vymyslel v roce 1974 americký psychoanalytik německého původu Herbert Freudenberger, aby popsal důsledky stresu plus vysoké míry nasazení v pečovatelských profesích, jako je zdravotnictví a sociální práce, tedy v zaměstnáních, která častěji vykonávají ženy.
Práce samotná je totiž stále intenzivnější, pronásleduje nás domů prostřednictvím našich telefonů nebo se hromadí v zaměstnáních. Převládající nálada valící se ekonomické krize, nejprve finanční krize, pak pandemie, nyní inflační šok – hladině úzkosti také nepomohla. Nejistá práce a bydlení způsobují, že se lidé mladší 40 let cítí vyčerpaní a nejistí a bojí se, že se všechno zhroutí.
Stresující pracovní život
Rostoucí zájem o home office, čtyřdenní pracovní týden, odmítání překračování pracovní doby, naznačují širší touhu po méně stresujícím pracovním životě. Blížíme se snad ke konci svých sil? Vyhoření (MKN-11) bylo oficiálně uznáno WHO – Světovou zdravotnickou organizací až v roce 2019, a to nikoli jako nemoc, ale jako fenomén zdraví při práci, který je důsledkem chronického stresu na pracovišti, který není úspěšně zvládán. Je pozoruhodné, jak často lidé trpící syndromem vyhoření hovoří nejen o své pracovní zátěži, ale i o emocionální tíze odpovědnosti, kterou pociťují.
Vtipné je, že pokud příčinou vašeho stresu není práce, ať už je stres jakkoli silný, nejedná se dle WHO vyloženě o vyhoření. Jeho definice kombinuje pocity vyčerpání nebo vyčerpání energie, zvýšeným mentálním odstupem od práce nebo pocity negativismu či cynismu souvisejícími s prací a sníženou profesní efektivitou.
Klasickým příkladem je kdokoli v první linii, podívejte se na seznam níže. Patří sem prakticky kdokoli, kdo pracuje s lidmi aktivně a každodenně.
Seznam nejrizikovějších pracovní pozic
- lékaři (zvláště klinici, z nich zvl. lékaři v oborech onkologie, chirurgie, JIP, LDN, psychiatrie, gynekologie, rizikové obory pediatrie atd.)
- zdravotní sestry
- další zdravotničtí pracovníci (ošetřovatelky, laborantky, technici apod.)
- psychologové a psychoterapeuti
- sociální pracovníci a pracovnice ve všech oborech
- učitelé na všech stupních škol
- pracovníci pošt všeho druhu, zvl. pracovníci u přepážek a poštovní doručovatelé
- dispečeři a dispečerky (záchranné služby, dopravy atd.)
- policisté, především v přímém výkonu služby, kriminalisté a členové posádek motorizovaných hlídek
- právníci, zvl. pak advokáti
- pracovníci věznic (dozorci, ale i další zaměstnanci)
- profesionální funkcionáři (v oblasti státní správy, ale i v oblasti sportu či umění), politici, manažeři
- poradci a informátoři
- úředníci v bankách a úřadech, orgánech státní správy za určitých okolností (především podle celkové prestiže státu, jeho postavení z hlediska mezinárodního srovnání, prosperity, stavu ekonomiky) příslušníci ozbrojených sil (armáda, letectvo)
- duchovní a řádové sestry
někdy se burnout syndrom projevuje i u nezaměstnaneckých kategorií, vždy však u osob, které jsou v jakémkoli kontaktu s druhými lidmi, jsou závislé na jejich hodnocení a mohou být vystaveny působení chronického stresu – např. u výkonných (špičkových) umělců, sportovců, ale také u osob samostatně výdělečně činných (dealeři, prodejci, pojišťováci, reklamní agenti atd.) (Kebza, 2003)
Tato generace to chce dělat jinak
Rozdíl mezi vyhoření a úzkosti dnešní generace zase rozlišuji já. Co je u této generace jiné je jejich vnímání. Od práce očekávají také něco jiného. Je možné, že když viděli generaci svých rodičů pracovat celou pracovní dobu, aby je zaměstnavatelé v době krize propustili, jednoduše je přesvědčili, že otrocká loajalita se nevyplácí. Jsou připraveny tvrdě pracovat, ale uvědomují si i druhou stranu života a dobře rozumí rovině rovnováhy.
Když přichází vyhoření
Pokud se obáváte, že se blížíte vyhoření, doporučuji nejen mluvit s vedoucími o snížení pracovní zátěže, ale také najít si čas na cvičení a upřímně se sám sebe zeptat, zda na sebe neberete více odpovědnosti, než je třeba, ať už v práci nebo doma. Není to selhání, je to důležitý moment v životě, kdy je třeba si uvědomit a rozpoznat své kapacity.
Aktivní přístup k životu v sobě zahrnuje následující zásady:
- Otevřenost tomu, co se kolem nás děje, zájem o okolí a snaha chápat veškeré události a jevy v okolí jako zajímavé a smysluplné.
- Nebát se změn. Chápat a přijímat je jako něco naprosto běžného, přirozeného a obvyklého a považovat je za příležitost k tomu, ukázat, co dovedu.
- Při setkání se stresujícími životními událostmi nebýt pasivní, ale aktivně hledat způsoby a kroky, jak životní situaci čelit – odhodlat se k podniknutí rozhodné protiakce.
- Počítat se stresujícími situacemi. Je třeba si uvědomit, že stresujícím situacím se v dnešním světě nevyhneme a při jejich hodnocení je potřeba z tohoto vědomí vycházet. Zejména v postavení, ve kterém jsou napjaté situace každodenním chlebem.
- Umět izolovat stres od ostatních životních aktivit – patří sem např. umění uzavřít své pracovní starosti za dveřmi kanceláře, stejně jako schopnost nepřinášet s sebou do zaměstnání své partnerské nebo rodinné starosti.
- Dbát na dobré a hojné vztahy s ostatními lidmi. Dobré sociální zázemí a pevné zakotvení ve vztazích s druhými lidmi nám velmi pomáhá při zvládání stresu.
- Pocit podpory ze strany ostatních, pocit přináležení k někomu, možnost probrat s někým blízkým své problémy – to vše pomáhá lépe se vyrovnávat s životními těžkostmi.
- Vytvořit si kolem sebe příznivé prostředí – zaměřit se na zdroje stresu, u jejichž vzniku je člověk sám – najít si uspokojující práci, aktivně, vstřícně a s rozvahou řešit průběžné problémy s životním partnerem a dětmi. Harmonický rodinný život poskytuje nezbytnou oporu nutnou k doplnění rezerv vyčerpaných vysokými nároky ze strany pracovního prostředí.
- Osvojit si zdravý životní styl. Aktivní přístup k životu a aktivní odpovědnost za své zdraví jsou spojeny s dodržováním správné životosprávy, dostatkem spánku, dostatkem pohybové aktivity a s vyloučením škodlivých návyků (kouření, alkohol či jiné závislosti) (Kebza, 2003)
Zdroje
- Kebza, Vladimír a Šolcová, Iva. Syndrom vyhoření: (informace pro lékaře, psychology a další zájemce o teoretické zdroje, diagnostické a intervenční možnosti tohoto syndromu). 2., rozš. a dopl. vyd. Praha: Státní zdravotní ústav, 2003. 23 s. ISBN 80-7071-231-7.
- Burn-out an „occupational phenomenon“: International Classification of Diseases – https://www.who.int/news/item/28-05-2019-burn-out-an-occupational-phenomenon-international-classification-of-diseases