Bezpečnostní informace – Varování o podvodné komunikaci  Přečíst

Kariéra | CareerJsme generací na pokraji vyhoření!

Jsme generací na pokraji vyhoření!

Sdílejte

Vyhoření bývalo skrytým tajemstvím, které se málokdo odvážil přiznat ze strachu, že bude profesně odsouzen. Teď už ne. Pro generaci Z, která byla vychována k otevřenosti v otázkách duševního zdraví, může být snazší než pro starší pracovníky přiznat si, že se cítí přetíženi a nejsou schopni pokračovat.

Nejsou však jediní, kdo je ohrožen. Nedávný dokument o krizích středního věku dospěl k závěru, že „maximální úrovně pracovního stresu je dosaženo přibližně ve věku 45 let“. Mám tedy ještě dva roky. Střední věk s sebou často přináší velké množství povinností, ale také nepříjemné otázky, zda léta dřiny stála za to nebo jak dlouho ještě můžete udržet stejné tempo.

Syndrom vyhoření

Termín „syndrom vyhoření“ vymyslel v roce 1974 americký psychoanalytik německého původu Herbert Freudenberger, aby popsal důsledky stresu plus vysoké míry nasazení v pečovatelských profesích, jako je zdravotnictví a sociální práce, tedy v zaměstnáních, která častěji vykonávají ženy.

Práce samotná je totiž stále intenzivnější, pronásleduje nás domů prostřednictvím našich telefonů nebo se hromadí v zaměstnáních. Převládající nálada valící se ekonomické krize, nejprve finanční krize, pak pandemie, nyní inflační šok – hladině úzkosti také nepomohla. Nejistá práce a bydlení způsobují, že se lidé mladší 40 let cítí vyčerpaní a nejistí a bojí se, že se všechno zhroutí.

Stresující pracovní život

Rostoucí zájem o home office, čtyřdenní pracovní týden, odmítání překračování pracovní doby, naznačují širší touhu po méně stresujícím pracovním životě. Blížíme se snad ke konci svých sil? Vyhoření (MKN-11) bylo oficiálně uznáno WHO – Světovou zdravotnickou organizací až v roce 2019, a to nikoli jako nemoc, ale jako fenomén zdraví při práci, který je důsledkem chronického stresu na pracovišti, který není úspěšně zvládán. Je pozoruhodné, jak často lidé trpící syndromem vyhoření hovoří nejen o své pracovní zátěži, ale i o emocionální tíze odpovědnosti, kterou pociťují.

Vtipné je, že pokud příčinou vašeho stresu není práce, ať už je stres jakkoli silný, nejedná se dle WHO vyloženě o vyhoření. Jeho definice kombinuje pocity vyčerpání nebo vyčerpání energie, zvýšeným mentálním odstupem od práce nebo pocity negativismu či cynismu souvisejícími s prací a sníženou profesní efektivitou.

Klasickým příkladem je kdokoli v první linii, podívejte se na seznam níže. Patří sem prakticky kdokoli, kdo pracuje s lidmi aktivně a každodenně.

Seznam nejrizikovějších pracovní pozic

  • lékaři (zvláště klinici, z nich zvl. lékaři v oborech onkologie, chirurgie, JIP, LDN, psychiatrie, gynekologie, rizikové obory pediatrie atd.)
  • zdravotní sestry
  • další zdravotničtí pracovníci (ošetřovatelky, laborantky, technici apod.)
  • psychologové a psychoterapeuti
  • sociální pracovníci a pracovnice ve všech oborech
  • učitelé na všech stupních škol
  • pracovníci pošt všeho druhu, zvl. pracovníci u přepážek a poštovní doručovatelé
  • dispečeři a dispečerky (záchranné služby, dopravy atd.)
  • policisté, především v přímém výkonu služby, kriminalisté a členové posádek motorizovaných hlídek
  • právníci, zvl. pak advokáti
  • pracovníci věznic (dozorci, ale i další zaměstnanci)
  • profesionální funkcionáři (v oblasti státní správy, ale i v oblasti sportu či umění), politici, manažeři
  • poradci a informátoři
  • úředníci v bankách a úřadech, orgánech státní správy za určitých okolností (především podle celkové prestiže státu, jeho postavení z hlediska mezinárodního srovnání, prosperity, stavu ekonomiky) příslušníci ozbrojených sil (armáda, letectvo)
  • duchovní a řádové sestry

někdy se burnout syndrom projevuje i u nezaměstnaneckých kategorií, vždy však u osob, které jsou v jakémkoli kontaktu s druhými lidmi, jsou závislé na jejich hodnocení a mohou být vystaveny působení chronického stresu – např. u výkonných (špičkových) umělců, sportovců, ale také u osob samostatně výdělečně činných (dealeři, prodejci, pojišťováci, reklamní agenti atd.) (Kebza, 2003)

Tato generace to chce dělat jinak

Rozdíl mezi vyhoření a úzkosti dnešní generace zase rozlišuji já. Co je u této generace jiné je jejich vnímání. Od práce očekávají také něco jiného. Je možné, že když viděli generaci svých rodičů pracovat celou pracovní dobu, aby je zaměstnavatelé v době krize propustili, jednoduše je přesvědčili, že otrocká loajalita se nevyplácí. Jsou připraveny tvrdě pracovat, ale uvědomují si i druhou stranu života a dobře rozumí rovině rovnováhy.

Když přichází vyhoření

Pokud se obáváte, že se blížíte vyhoření, doporučuji nejen mluvit s vedoucími o snížení pracovní zátěže, ale také najít si čas na cvičení a upřímně se sám sebe zeptat, zda na sebe neberete více odpovědnosti, než je třeba, ať už v práci nebo doma. Není to selhání, je to důležitý moment v životě, kdy je třeba si uvědomit a rozpoznat své kapacity.

Aktivní přístup k životu v sobě zahrnuje následující zásady:

  • Otevřenost tomu, co se kolem nás děje, zájem o okolí a snaha chápat veškeré události a jevy v okolí jako zajímavé a smysluplné.
  • Nebát se změn. Chápat a přijímat je jako něco naprosto běžného, přirozeného a obvyklého a považovat je za příležitost k tomu, ukázat, co dovedu.
  • Při setkání se stresujícími životními událostmi nebýt pasivní, ale aktivně hledat způsoby a kroky, jak životní situaci čelit – odhodlat se k podniknutí rozhodné protiakce.
  • Počítat se stresujícími situacemi. Je třeba si uvědomit, že stresujícím situacím se v dnešním světě nevyhneme a při jejich hodnocení je potřeba z tohoto vědomí vycházet. Zejména v postavení, ve kterém jsou napjaté situace každodenním chlebem.
  • Umět izolovat stres od ostatních životních aktivit – patří sem např. umění uzavřít své pracovní starosti za dveřmi kanceláře, stejně jako schopnost nepřinášet s sebou do zaměstnání své partnerské nebo rodinné starosti.
  • Dbát na dobré a hojné vztahy s ostatními lidmi. Dobré sociální zázemí a pevné zakotvení ve vztazích s druhými lidmi nám velmi pomáhá při zvládání stresu.
  • Pocit podpory ze strany ostatních, pocit přináležení k někomu, možnost probrat s někým blízkým své problémy – to vše pomáhá lépe se vyrovnávat s životními těžkostmi.
  • Vytvořit si kolem sebe příznivé prostředí – zaměřit se na zdroje stresu, u jejichž vzniku je člověk sám – najít si uspokojující práci, aktivně, vstřícně a s rozvahou řešit průběžné problémy s životním partnerem a dětmi. Harmonický rodinný život poskytuje nezbytnou oporu nutnou k doplnění rezerv vyčerpaných vysokými nároky ze strany pracovního prostředí.
  • Osvojit si zdravý životní styl. Aktivní přístup k životu a aktivní odpovědnost za své zdraví jsou spojeny s dodržováním správné životosprávy, dostatkem spánku, dostatkem pohybové aktivity a s vyloučením škodlivých návyků (kouření, alkohol či jiné závislosti) (Kebza, 2003)

Zdroje

Kniha Firma jsou lidé
Petr Kmošek
Petr Kmošekhttps://www.kmosek.com
Od roku 2010 pomáhám podnikatelům, českým firmám i mezinárodním společnostem dostat z týmů ty nejlepší výkony. Pomůžu vaší společnosti s řízením lidských zdrojů. Společně objevíme cesty, jak zlepšit výkon zaměstnanců a zlepšit fungování vaší firmy. Provedu vás podnikatelskou krizí a seznámím s postupy, jak jí čelit. Jsem zakladatel Institutu rodinných firem a autorem knihy „Firma jsou lidé, lidé jsou síla!“

Vaše hodnocení a recenze článku

Hodnocení článku

Přehled hodnocení článku (0)

Tento článek zatím nemá žádné hodnocení.
Vložit příspěvek do záložek
Přečíst později

Odebírejte novinky, články, podcasty, kurzy a přednášky

Aktuální články

Podcast

Témata článků

Další články