Ve firmách často spoléháme na ty „silné“. Na lidi, kteří to nějak zvládnou, kteří nikdy nepotřebují pomoc, kteří jsou oporou druhým, a přitom o sobě skoro nemluví. Jenže i oni mají své limity. I oni jsou unavení. Jen vám to neříkají nahlas.
Video: Když se unaví i silní. Kdo zůstává bez podpory
Tito lidé jsou často neviditelnou oporou týmů, tichými tahouny. Nevyvolávají konflikty. Nešíří frustraci. A proto si jich leckdy nevšimneme – dokud neodejdou. Bez velkých slov, bez výčitek. Jen tiše zmizí. A až poté si uvědomíme, co všechno drželi pohromadě.
Jako lídři, HR nebo majitelé firem bychom se měli naučit ptát nejen těch, kteří si chodí „postěžovat“. Ale právě těch, kteří nikdy nic nepotřebují. Protože i ticho může být voláním o pomoc. Skutečně zdravá firemní kultura se nepozná podle počtu workshopů nebo vizí na zdi. Pozná se podle toho, jestli si v ní všimneme těch, kteří mlčí – a přesto nesou.
