Ve firemním prostředí často sledujeme hlavně ty, kdo jsou slyšet, kdo hlasitě mluví na poradách, přichází s návrhy, brání se změnám nebo je razí. Jenže opravdovou sílu často najdeme jinde. V lidech, kteří nemluví. V těch, kteří drží, když ostatní kolísají. V těch, kteří bez nároku na uznání hasí požáry, než si jich kdokoliv všimne. Můžeme je označit jako „tiché tahouny firmy“.
Video: Když se unaví i silní
Má praxe mě vícekrát ukázala, že nejsilnější lidé ve firmě často mlčí. Ne proto, že by neměli co říct, ale protože ví, že mluvit nestačí. Místo toho nesou tíhu týmu na svých bedrech – psychicky, vztahově i organizačně. Neupozorňují na sebe a nedobývají se hlasitě pozornosti. Jsou tam, kde je potřeba. Pomáhají druhým, aniž by to prezentovali jako výkon.
A pak jednoho dne, bez scén a dramat, prostě odejdou. E-mail s „děkuji“, možná ani to ne. Firma najednou cítí ztrátu, kterou neumí přesně pojmenovat. Najednou to nefunguje jako dřív. Kolegové jsou podráždění, věci najednou váznou, nálada se mění. Jenže ten, kdo tiše držel strukturu vztahů, důvěru nebo přehled o věcech, je pryč
Tichý tahoun firmy
Možná jste si jejich odchod ani nevšimli včas. Protože jste se jich nikdy nezeptali, jak se mají. Neptali jste se, co potřebují. Protože oni nikdy neřekli, že něco potřebují. Tihle lidé totiž neradi obtěžují. Nechtějí být na obtíž a tak raději mlčí – až do samotného konce.
Tady končí výkonnostní tabulky a začíná lidskost. Protože firma není jen o vágních KPI a výsledcích. Je také o těch, kteří vytvářejí tiché bezpečí a ladí tichý motor v organizaci. A pokud jim dlouhodobě chybí pozornost, respekt, zájem nebo podpora, odejdou jinam.
Jako manažer nebo ředitel by ses neměl ptát jen na problémy, ale i na to, jak se mají ti, kteří „tiše fungují“. Ti, kteří vždycky všechno zvládnou. I ti totiž potřebují být viděni, vyslechnuti a někdy jen prostě mít pocit, že na nich někomu záleží.
