„Kdo kolik bere“, byla snad ta nejdůležitější informace, když se člověk vrhl na pracovní trh, aby otestoval své možnosti, a tak se nějak vnitřně konfrontoval s realitou. V dobách před revolucí bylo zcela zřejmé, jak si kdo stojí. Možná si hned řeknete, že někde to je transparentnější. Ve veřejné a státní správě to už také není zcela transparentní, existují granty, další úvazky apod. Takže „kdo kolik bere“ je spíše tabu a nezmění to ani srovnávače platů napříč internetem.
Můžeme snad jen předpokládat, že šéf bere víc, než já!
Kolik bereš ty?
Nechci rozdělovat nadřízené a podřízené, zaměstnance nebo šéfy a ty ostatní, ale skutečně něco na tom, je, když víte, kam se můžete dostat, když budete v tom, co děláte skutečně dobří.
Když manažeři zveřejní informace o svých platech, podnítí to zaměstnance k většímu pracovnímu nasazení, zjistil nový pracovní dokument pro Národní úřad pro ekonomický výzkum, jehož autorkou je profesorka Harvard Business School Zoë Cullenová (zdroj). Zjistila, že vzorek 2 060 zaměstnanců velké komerční banky pracoval usilovněji poté, co se dozvěděl, že jeho manažeři jsou lépe placeni, než si dříve myslel.
Vertikální transparentnost platů
Ve skutečnosti zjištění platů jejich šéfů povzbudilo k tomu, aby se chopili svého kariérního růstu. Pokračovali v delší pracovní době a dosahovali vyšších příjmů z prodeje. Tyto výhody se však omezovaly na vertikální transparentnost, která odhaluje mzdy pracovníků na všech úrovních. Vede k přesnějšímu a optimističtějšímu přesvědčení o výdělkovém potenciálu, což zvyšuje motivaci a produktivitu zaměstnanců.
Horizontální transparentnost platů
Výzkum však zjistil, že většina ze 71 % podniků v zemích, které jsou součástí této organizace zavedla tuto transparentnost pouze horizontálně, což znamená, že odhalila mzdy pouze mezi spolupracovníky na podobných úrovních služebního zařazení. To však mělo zcela opačný účinek. Když zaměstnanci zjistili, že jejich kolegové na stejné úrovni vydělávají více, než očekávali, jejich produktivita se významně snížila.
Plat není veřejný
Možná si pracovníci na určité úrovni uvědomovali potenciální nevýhody. Když se v dotazech pracovníků banky zeptali, zda by chtěli, aby se jejich jména a platy zveřejňovaly na internetu, téměř 75 % z nich odpovědělo, že ne. Zásadní je také transparentnost mezd napříč firmami, která umožňuje zaměstnancům zjistit, kolik si v různých odvětvích vydělávají lidé s jejich relativními zkušenostmi a odborností.
Tato zjištění se shodují s výsledky nedávného výzkumu. Nová studie výzkumníků z univerzity v Utahu zjistila, že lépe placení akademičtí pracovníci na univerzitách vytvořili v průměru zhruba o 7 % více článků poté, co snaha o transparentnost odhalila, že jsou v porovnání se svými kolegy přepláceni.
Plat nebo spravedlnost?
Důležité je, že výzkum jistil, že tyto behaviorální reakce nejsou způsobeny absolutními rozdíly v platech, ale spíše vyplývají z úvah o spravedlnosti nebo porovnání odměňování podmíněného výkonem.
Jiný úhel pohledu zase z jiné univerzity zjistil, že společnosti, které vyplácejí nízké mzdy, mají silnou motivaci držet informace o platech v tajnosti, zatímco firmy s vyššími platy by mohly mít prospěch z politik zaměřených na zvýšení transparentnosti platů.
Ale zatímco pro zaměstnance může být znalost motivační silou, šéfové vyjadřují obavy, že plná transparentnost platů by mohla zruinovat produktivitu a loajalitu jejich zaměstnanců a vyvolat napětí a konkurenci. Nemusí tomu tak být však vždy, co myslíte?
Zdroj
- Equilibrium Effects of Pay Transparency – Zoe Cullen – https://www.hks.harvard.edu/centers/mrcbg/programs/growthpolicy/equilibrium-effects-pay-transparency-zoe-cullen
