Ve většině malých a středních firem, ale částečně i ve větších se lidé řadí mezi druhou až třetí nejvyšší nákladovou položku. Typicky to ve firmě vypadá tak, že výroba, materiál technologie, samozřejmě dle oboru zaujímají první místo. Další pak je místo tradičně pro provozní režie, nájem a také někde tam nejdeme mzdy a personální náklady. Nesmím zapomenout na marketing, zákaznické, obchod, ale to bez lidí také neobsloužíte, že?
Máme tu ale také obory, jako je IT, vzdělávání, služby atd. kde lidé budou z pohledu nákladu vždycky na prvním místě. Teď vidím ty mnoucí ruce, jak skrze AI všechny tyto náklady prořídnou, ale nespěchal bych tak.
Lidé nebo náklad?
Tak se ptám: Proč jsme ve vnímání jednoho z nejzásadnějších firemních „nákladů“ – tedy lidí – pořád tak pozadu?
Asi jste si už všimli, že tento článek míří hlavně na tu část publika, která uvažuje ekonomicky, analyticky a pragmaticky. Tedy na ty z vás, kteří denně řeší čísla, náklady, produktivitu a výkonnost. A právě proto se musíme bavit o tom, proč tohle téma zůstává tak dlouho na okraji hlubšího zájmu nebo sofistikovanějšího přístupu ať už od podnikatelů nebo od státu.
Certifikáty do šuplíku
Za posledních 15 let prošly českými firmami miliardy korun z evropských fondů na vzdělávání a rozvoj lidí. Školilo se všechno. Jenže když se dnes podíváme kolem sebe, je těžké najít silné důkazy o tom, že nás to skutečně posunulo jako firmy, regiony nebo zemi. (Nemyslím tím prázdné školící místnosti, čekající na nové prostorové využití.)
Spíš, než strategické rozvojové projekty jsme často dostali školení do počtu a tabulek, aby se vyčerpaly peníze, splnily indikátory a doplnil podpis do výkazu. Důraz byl kladen na formální stránku čerpání dotace, ne na skutečný dopad v reálném světě firem. A tak se z obrovské příležitosti stala jen další kupa promarněného času.
Místo nějakého významného posunu ke konkurenceschopnosti a větší profesionalitě jsme v mnoha případech dostali k pár prezentacím, obědu a certifikátu do šuplíku. A teď přichází moje klíčová otázka: Kde je ten reálný výsledek? Kde jsou ty firmy, které dnes díky tomu školení skutečně lépe řídí, inovují, vedou lidi? (zdroj)
Český zaměstnanec = výrobní zdroj
Česká republika má za sebou dlouhou a složitou éru od plánované ekonomiky a industrializace, kde byl člověk pouze výrobním zdrojem, než partnerem nebo investicí. Tento dnešní mindset se v některých firmách drží dodnes. A ačkoliv se svět kolem částečně někde výrazně změnil, v hlavách mnoha českých majitelů a manažerů pořád vládne mentalita, že lidi jsou nákladem, který se snaží omezit.
Český zaměstnanec ≠ hodnotový zdroj
Mnoho firem a zejména menších a rodinných, nemá systematický přístup k řízení lidí jako k hodnotovému zdroji, také jsou pouze nákladem. Vnímání HR v nich pořád často znamená jen papírování, mzdovou agendu nebo lepší HR sekretářku. Chybí tam kompletně strategický pohled, který by viděl lidi jako klíčový pilíř byznysu. Za tím stále cítím velký nedostatek systematické manažerské vzdělanosti.
Proč češi nerozumí lidskému kapitálu?
Bohužel i zde se musím držet na uzdě, ale právě neznalost skutečné hodnoty lidského kapitálu a neschopnost firem ho docenit nás neuvěřitelně brzdí oproti jiným zemím. Pokud dnešní HR neumí změřit dopad leadershipu, spokojenosti zaměstnanců (myslím mimo nesmyslné dotazníky a online řešení) nebo fluktuace (kromě vzorečku výpočtu) na obchodní výsledky, tak jsou lidé pro firmy pořád jen výdajem. Firmy často neumí nebo vůbec nechtějí jít do složitějších metrik, které by ukázaly, jak velký a skutečný efekt práce s lidmi má.
Mít lidí prý není problém
„Mít lidi prý není problém. Říkám to už po několikáté, ale pořád mi v hlavě zní věta jednoho generálního ředitele velkého závodu: ‚Stačí, když tady pověsím plachtu, a zítra mi utrhnou dveře, pane Kmošku.‘“
„Lidi možná jsou jedna z největších nákladových položek ve firmě, ale ještě častěji nejvíc nevyužitou investicí.“
