Asi takto bych uvedl dnešní můj článek. Za dobu mého podnikatelského působení od roku 2010 vnímám snad nejhorší prostředí, které byl někdo schopen dostat do takového stavu, že se může nazvat nejen stagnací, ale úpadkem. Politická rozhodnutí postrádají strategii a dlouhodobou vizi, což se odráží v ekonomickém klimatu, kde vnímaná nejistota zcela dusí investice i blokuje jakýkoli růst. Machiavelli by k tomu možná vtipně řekl, že vládce, který nedokáže čelit problémům s rozhodností a odvahou, si podkopává vlastní moc a důvěru svého lidu.
Selhání současné vlády
„Kdo se jen dík šťastné náhodě povznesli z nízkého stavu vladařské moci, nabudou ji zcela snadno, ale uchovají si ji jen s velkou námahou. Buď získají stát za peníze nebo jim ho někdo daruje. Takoví panovníci jsou cela závislí na vůli a štěstí těch, kdo jim k vládě dopomohli, a cizí vůle a štěstí podléhají rozmarům a často se mění. Nedovedou a ani nemohou si vládu udržet. Nedovednou, protože dlouho žili jako prostí občané a nemají mimořádné schopnosti a nadání, je přirozené, že se ve vládě nevyznají.“
Vláda náhody a momentálního štěstí
Dnešní vláda může být spíše vnímána jako příklad politického vzestupu, který byl umožněn především nespokojeností s předchozími vládami, a nikoliv díky silné osobní autoritě nebo snad revolučnímu programu, který nám všem zajistí lepší budoucnost a rozvoj. Vítězství dnešní koalice bylo částečně výsledkem slabosti opozice a rozdělené voličské základny, což odpovídá Machiavelliho tvrzení o náhodě a všech vnějších faktorech. Vláda nejen že nedokázala efektivně reagovat na energetickou krizi, inflaci či reformy důchodového systému, ale také nám ukázala nedostatek schopností a zkušeností, které jsou nutné k udržení moci.
„O nastolení vladaře se tak postará buď prostý lid, nebo bohatá vrstva podle toho, která z obou stran k tomu má příležitost.“
Jako člověk, který se v personálním managementu pohybuje více než 20 let vím, že pokud vrcholovou pozici, třeba na ministerstvu obsadíte nekompetentním člověkem, jeho správné pracovní role a celé fungovaní je nejen nejisté, ale dokonce nezaručené a jeho působení se stává pro nás všechny čirým hazardem!
„K vládě je možné se dostat buď z přízně prostého lidu nebo boháčů. V každém městě se setkáváme s dvěma tábory navzájem nepřátelskými, protože lid nechce být ovládán a utiskován boháči, bohatí naopak chtějí rozkazovat lidu a utiskovat ho. Tyto protichůdné snahy vedou v obcích k jedné ze tří možností: buď k vládě jediného muže, nebo ke svobodě nebo k anarchii.“
K tomu bych asi viděl dnešní propojení následovně. Vláda, je formovaná spojením různorodých koalic, snaží se udržet si podporu střední třídy a drobných podnikatelů, zatímco je neustále pod rostoucím tlakem velkých korporací a silnějších lobbistických skupin. Právě snaha o uspokojení všech těchto protichůdných zájmů vede ke stagnaci v klíčových reformách a k celkovému nárůstu frustrace v naší dnešní společnosti.
Toto vše si dovolím tvrdit jde tváří v tvář rostoucím životním nákladům, zcela nepřátelskému vztahu k podnikatelům menším a středím a sociální nejistotě. Bohužel Fialova vláda zatím prokázala neschopnost tuto dynamiku účinně řídit. Pokud se nepodaří najít rovnováhu mezi požadavky „prostého lidu“ a těchto „ekonomických elit“ hrozí nám přesun k autoritářským tendencím nebo k úplnému chaosu, řekl by Machiavelli.
„O nastolení vladaře se tak postará buď prostý lid, nebo bohatá vrstva podle toho, která z obou stran k tomu má příležitost.“
A jsem u toho:
„Kdo získá vladařskou moc s pomocí boháčů, udrží si ji nesnadněji než ten, kdo se k ní dostal s podporou lidu. Neboť má kolem sebe mnoho jiných, které považuje za sobě rovné, a nemůže jim proto rozkazovat a ni zacházet s nimi, jak by chtěl. Kdo nabude vlády přízní lidu, panuje sám a není tu nikdo, kdo by mu odpíral poslušnost.“
Koalice, jež byla postavena na kompromisu, podporována elitami a ekonomickými hráči, která mu kompletně svázala ruce cokoli reformovat, a to i za okolností, kdy jsou klíčové role obsazeny nekompletními manažery. Vláda se tak často ocitá v pozici reaktivní správy, místo aby byla oním iniciátorem změn. Což je přesně to, před čím Machiavelli varuje. A dostáváme se téměř do konce čtyřletého období a zde použiji část knihy s následujícím odstavcem:
„S bohatými podporovateli politických stran opatrně. Od znepřáteleného lidu může vladař maximálně očekávat to, že se od něj odvrátí. Když se však od něj odvrátí jeho bohatí podporovatelé nejen že ho sesadí, ale začnou proti němu vést odboj.“
Tato část nám vystihuje současnou situaci vlády Petra Fialy, která čelí nejen nespokojenosti části veřejnosti, ale i narůstajícímu tlaku ze strany ekonomických elit a klíčových politických partnerů. Přetrvávající problémy v oblastech inflace, státního rozpočtu a energetiky způsobily, že část podnikatelské sféry, původně nakloněná vládní koalici, začíná být silně kritická a hledá nové alternativy.
Fialova vláda je v situaci, kdy ztráta důvěry ze strany voličů znamená jen pokles jeho preferencí, zatímco nespokojenost velkých hráčů – bohatých podporovatelů, vlivných firem či médií – může mít na něj a jeho partnery kolem mnohem destruktivnější dopady.
„Při posuzování lidské činnosti, zejména skutku vladařových, proti nímž není odvolání, se hledí na výsledek!“
Já, ale snad i celá veřejnost a opozice hodnotíme vládu především na základě konkrétních výsledků, nikoliv na základě nějakých planých záměrů nebo slibů. Po více než třech letech ve funkci je stále patrné, že některé zásadní reformy, jako důchodová nebo zdravotní reforma, stagnují nebo probíhají příliš pomalu nebo vůbec. Machiavelliho pohled je v tomto ohledu nemilosrdný – vládce je souzen na základě úspěchů, a pokud výsledky chybí, nezáleží na tom, jak složité byly okolnosti.
Závěrem
„Ale staví-li na lidu panovník, který umí vládnout, je srdnatý, neztrácí v tísni hlavu, nezmešká nezbytné přípravy a dovede s odvahou a rozkazy nadchnout celou obec, nikdy se v lidu nezklame a přesvědčí se, že stavěl na dobrých základech.“
Fialova vláda se sice pokusila o nějaký dialog o reformách, ale nakonec ji zcela chyběla jakýkoli silná vůdčí osobnost a akce, která by dokázala nadchnout a sjednotit společnost kolem jasné vize, ale především ji začít realizovat. Machiavelli zdůrazňuje, že v době krize je klíčové nejen správné rozhodování, ale i schopnost prezentovat ho s přesvědčivostí a energií.
Machiavelli nám tím vším připomíná, že lidé sice mohou tolerovat dočasné těžkosti, ale pouze tehdy pokud cítí, že vláda jedná pevně a rozhodně. Ale dejme si v tomto voličském roce 2025 všichni pozor na nárůst populistických hlasů na všech stranách, které slibují zázračná a jednoduchá řešení, protože jak velí má praxe opět zde platí, že musíme mít na správných místech správné lídry – vůdce, jinak se nic nezmění.
Já si v roce 2025 přeji kompetentní vládu s kompetentními lídry. Machiavelli by nám k tomu možná dodal, že dobrá vláda nevzniká náhodou – je výsledkem aktivního zapojení lidu a schopnosti lídrů jednat s odvahou a rozvahou.
Přeji vám v roce 2025 vše nejlepší.
Zdroje
- Machiavelli, Niccolò. Vladař. První vydání. Praha: Fortuna Libri, 2022. 142 stran. ISBN 978-80-7546-401-9.
- 3D model: https://sketchfab.com/3d-models/niccolo-machiavelli-8e77e060419341bcb7b8cc4fd6ff4cff
