V prostředí korporací a firemních hierarchií se často setkávám s manažery, kteří se zdánlivě nezastaví před ničím, aby dosáhli vrcholu. Pro podnikatele – majitele některých firem to platí bohužel také. Touha po uznání, moci a výsadním postavení je v jejich kariéře silným motorem. Protože se vždy snažím najít opodstatnění jejich chování hledám tak v literatuře dále. Vždy tam najdu i něco, co se týká i mě samotného, narcismus není ničím výjimečným a je třeba si otevřeně přiznat, že téma železných kamen je také moje téma a možná i vaše.
Manažer v železných kamnech
Co když honba za úspěchem pracovním, podnikatelským nebo jakýmkoli jiným je poháněna nejen přirozenou ambicí, ale daleko hlubším psychologickým mechanismem? Heinz-Peter Röhr ve své knize a podrobné analýze využívá jako příměr pohádku Železná kamna od bratří Grimmů, kde princ, zakletý do chladného a neproniknutelného kovového vězení, symbolizuje člověka uvězněného ve své vlastní emocionální izolaci. Stejně tak se lidé, kteří se derou na vrchol, mohou být obětí vlastního vnitřního vězení, protože hluboce zakořeněné potřeby potvrzení své hodnoty, často pramenící z dětství, kde jim chyběla bezpodmínečná láska a uznání.
Problém s vlastní hodnotou
Tito jedinci bývají v dětství naučeni, že hodnota člověka je odvozena pouze od výkonu – zde má analogie s tímto článkem: Hodnota, výkon, čas – tři klíče k pochopení dnešní doby, ale také úspěchu a ocenění zvenčí. Proto se naučili potlačovat své pravé emoce a skrývat svou zranitelnost za tvrdou a nekompromisní masku/ schránku. Jejich profesní růst pak není jen cestou k moci, ale neustálou snahou uniknout z pocitu vnitřní prázdnoty, která je však nikdy zcela neuspokojí.
Člověk, který je primárně poháněný těmito vzorci se stává mistrem strategických her, přetvářky a manipulace. Stejně jako princ v železných kamnech čeká na záchranu v podobě uznání a obdivu svého okolí, i narcistický manažer zoufale touží po vnějším potvrzení svého statusu – avšak bez skutečné schopnosti vytvořit hluboké vztahy a sdílet své vnitřní pocity.
Ocitli jste se také v železných kamnech?
V dnešní nezdravé digitální éře jsou sociální sítě nejen nástrojem komunikace, ale také zrcadlem našeho ega a arénou pro budování osobní značky. Pro manažery, podnikatele, politiky a celebrity – tedy lidi, jejichž úspěch je často měřen touto vnější validací – představují dvojsečnou zbraň.
„Lidé, kteří musí sedět v železných kamnech nedostali možnost najít cestu k opravdové sebelásce.“
Sociální sítě jako nástroj moci a dokonalosti
Všichni mají takový společný pocit, že úspěch člověka v dnešní společnosti je do značné míry závislý na veřejném mínění. V prostředí sociálních sítí se proto snaží vytvářet obraz své názorové dokonalosti, neomylnosti a neotřesitelné autority, dnes však bohužel replikující texty umělé inteligence, vydávajíc za své vlastní odborné názory. Originalita a pravdivost zcela na ústupu směrem ke kvantitě a honbou za dosahem.
„Přibližně 18 % mužů a 6 % žen v populaci může být charakterizováno rysy namyšlenosti, arogance nebo pohrdání druhými, ale pouze část z nich vyhovuje kritériím pro narcistickou poruchu osobnosti.“ (zdroj)
Náš manažer v želených kamnech chce být vnímán jako vizionář, který vždy ví, co dělá, a nikdy nechybuje. Podnikatel zase potřebuje dokazovat, že jeho firma roste, je inovativní a stojí na pevných základech, má čísla, kontakty, vliv. Politik usiluje o co největší podporu, a proto pečlivě filtruje svůj obsah tak, aby budoval důvěru a sílu, často založenou pouze na tom, co masa ocení a kde nebude ve středu s cílovou skupinou. Také celebrita musí neustále udržovat zájem veřejnosti a potvrzovat svou exkluzivitu a vliv. Když to všechno sečteme, tak se všichni dostali do pasti železných kamen, která je izolují od reality.
Závislost na pozornosti
Často se potkávám s tím, že ne všichni dělají to, za co jsou ve svých firmách placeni. Podnikatelé často dělají to, co nepatří do jejich úrovně vedení. Obě skupiny pracují často na tématech, které generují spíše zdroje potvrzení jejich vlastní důležitosti. Manažer místo podpory a vedení lidí sleduje, kolik lidí sdílí jeho názory, místo aby se zajímal o skutečný dopad svého vedení. V mých dílnách také přichází manažerská kritika a zde se dostáváme do opravdu nepříjemného pole spolupráce.
Podnikatel se zase často soustředí na mediální obraz svůj nebo své firmy a zcela opomíjí vnitřní problémy, které by mohly firmu ohrozit. „To musí být báječný člověk, tolik toho dokázal…“ Když se však začnete bavit se zaměstnanci nebo blízkými rodinnými příslušníky v rodinné firmě, najdete témata, která budou nutná také jednou zpracovat.
Vlastní poznání
Ať už to nezveme pancířem, betonem nebo přirovnáním k železným kamnům, to, že v sobě nosíme velké či menší prvky narcismu je dobré pro sebe rozpoznat. Pokud vás ostatní vidí jako rigidní osobnost, s pečlivě budovaným odstupem, hlubokým vnitřním odpojením od vlastních emocí, pravděpodobně budete muset učinit hlubší sebepoznání.
Tito lidé působí navenek dokonale, bezchybně a neomylně – mají dokonalou masku. Nikdy nepřiznají slabost, chybu či nejistotu. Jejich chování je kontrolované a kalkulované, vždy směřuje k maximalizaci vlastního obrazu nepostradatelného lídra.
„Nebyl-li člověk dostatečně přijat a milován, má to tyto důsledky. Zvláště mu chybí víra ve vlastní hodnotu.“
Stejně jako železná kamna dlouho absorbují teplo, ale sama o sobě zůstávají neosobní a nepoddajná, i tito jedinci dokážou absorbovat pozornost a energii svého okolí, aniž by ji skutečně vraceli. Jejich vztahy s kolegy či podřízenými bývá nezřídka transakční, zcela založené spíše na užitečnosti než reálném zájmu.
Sociální inteligence umožňuje odhadnout, jaké emoce u druhých vzbuzují, ale neznamená to, že by je sami skutečně cítili. Dokáží být šarmantní a přesvědčiví, ale jejich primární motivací je především moc a uznání, ne skutečné a cílené propojení s ostatními.
Ačkoliv se možná prezentují jako suverénní a nezávislí, jejich psychická stabilita je paradoxně závislá na potvrzení někoho zvenčí. Potřebují uznání od nadřízených, respekt od podřízených a neustálé dokazování vlastní hodnoty.
Nejpatrnější je neschopnost navazovat hluboké vztahy. Životní filozofie těchto manažerů je často založena na soutěživosti a hierarchii. Kolegy neberou jako rovnocenné partnery, ale spíše jako nějaké nástroje k dosažení svých cílů nebo soupeře, které je nutné porazit. Jejich interakce jsou povrchní a utilitární.
Přestože možná mohou působit dynamicky a inovativně až akčně, ve skutečnosti se bojí změn, které by mohly narušit jejich postavení – ohrozit již vybudované. Brání se otevřeným diskusím, odmítají zpětnou vazbu a raději se obklopují lidmi, kteří je slepě nebo cíleně podporují než těmi, kdo by je mohli zpochybnit. Jeho motivace není zdravá touha po růstu, ale snaha naplnit prázdnotu hluboko zakořeněné nejistoty.
„Když jsem nedávno měl sezení s ředitelem firmy na Pardubicku (již po odsouhlasení spolupráce vlastníkem firmy), bylo tak patrné jeho zaleknutí z možného vývoje, že obratem, a ještě ten den přesvědčil majitele o zrušení spolupráce. V další firmě na Náchodsku (také již po odsouhlasení generálním ředitelem) se stala podobná věc, strach ze změny, otevření hlubších vnitřních témat manažera bylo rozhodnutí o spolupráci odloženo během několika dní. Železná kamna jsou silným tématem.“
Diagnostika narcistické poruchy
- Na kritiku reaguje vztekem, studem nebo ji vnímá jako ponížení.
- Využívá mezilidské vztahy k tomu, aby s pomocí druhých dosáhl vlastních cílů.
- Prezentuje přehnaný pocit vlastní hodnoty, například přehání vlastní schopnosti a nadání a očekává proto, že se mu i bez zvláštního výkonu dostane zvláštní pozornosti.
- Bývá často názoru, že pouze jeho problémy jsou jedinečné a že mu velmi málo lidí dokáže porozumět.
- Prakticky neustále se zabývá svými fantaziemi o svém neomezeném úspěchu, moci, lesku, kráse nebo ideální lásce atd.
- Projevuje velké nároky, klade nároky a přehnaná očekávání na přednostní jednání. Sám se domnívá se, že nemusí stát ve frontě jako ostatní.
- Požaduje neustále obdiv a pozornost, vyhledává komplimenty.
- Vykazuje nedostatečnou schopnost vcítění, nedokáže rozlišit to, jak se cítí ostatní.
- Je zaměstnán pocity závisti a zloby.(zdroj)
Kořeny železných kamen
Nikdo se nerodí jako železná kamna. Toto vnitřní vězení, která někteří z nás máme, neseme si je, vznikají v průběhu života a často právě už v dětství, kdy se učíme, jak se chovat, abychom byli okolím přijímáni, milováni a uznáni. Tyto vzorce a emocionální odpojení nevznikají samy od sebe – jsou důsledkem rodinného prostředí, výchovy a bohužel také společenských očekávání.
Kdo může za narcismus?
Kdo tedy nese odpovědnost za to, že se člověk stane narcisem?
Za všechno rodiče nemohou, ale tady bude první kořen. V raném věku jsme plně závislí na tom, jak s námi zacházejí naši rodiče. Pokud jako dítě vyrůstáme v prostředí, kde je láska podmíněná výkonem: „Jsi hodný, ale jen když…“, kde jsou emoce nějak omezovány nebo zcela ignorovány, toto vše nás naučí potlačovat svou vnitřní pravou identitu a systematicky budovat obranné mechanismy kolem nás.
Bohužel rodiče, kteří sami neznají zdravé emoční vyjadřování, mohou nevědomě a systematicky a dlouhodobě přenášet své vlastní problémy na děti. Rodiče, kteří sami sebe nemají rádi, jsou schopni své dítě zrcadlit jen nedostatečně, jen nedostatečně umí dát najevo, že je vítané a dobré takové, jaké je.
„Opravdu bezstarostné dětství je možné pouze tehdy, jestliže je dítě svou matkou bezvýhradně přijímáno takové, jaké je. Dítě se učí mít samo sebe rádo, jestliže mu matka dokáže zprostředkovat pocit, že je milováno prostě proto, že je. Hluboká příkoří nebo trvalé zátěže však poškozují rozvoj jeho osobnosti.“
Druhým kořenem narcismu jsou společenské normy a celá ta falešná kultura výkonu. V našem světě je úspěch pouze definován nahromaděním materiálu, bohatstvím, mocí a statusem. Podívejte se na tituly, jako jsou Forbes, CzechCrunch a další. Dnešní společnost glorifikuje silné, neomylné lídry, kteří tzv. nikdy neprohrají, ale už zřídka se mluví o tom, jaké psychické náklady tento způsob života přináší. Tlak být neustále dokonalý, neukazovat slabost, svoji alkoholovou nebo drogovou závislost a být vždy vítězem.
Jak otevřít svoje železná kamna?
I když můžeme ukázat prstem na naši výchovu, celou společnost či naši minulost, klíčovým momentem je pochopení, že za svůj další vývoj neseme odpovědnost pouze a jedině my sami. Nikdo jiný za nás naše železná kamna nerozbije – nebo nevyškrábe nožem, jako princezna.
V první etapě je třeba přestat hledat viníky a začít hledat řešení. Naše vlastní minulost sice ovlivňuje to, kým jsme, ale neomezuje to, kým se můžeme stát. Člověk se může donekonečna obviňovat z toho, jak byl vychován, nebo si může říct, že je to nyní na něm samotném.
To, co i mě pomohlo, nejen u tohoto tématu, ale i obecně je neustále pracovat na vlastním sebepoznání. Kdo jsem, když odložím svou roli, svou funkci, své podnikání a všechny další masky? Co mě skutečně naplňuje, a nejen dočasně uspokojuje mé ego? Co v sobě potlačuji a proč?
Mám vady, nejsem dokonalý, jsem zranitelný. Naše skutečná síla nespočívá v neomylnosti, ale v odvaze být autentický. Ti, kteří se nebojí ukázat chybu, nedostatek nebo emoci, si získávají důvěru a respekt daleko více než ti, kteří se tváří neporazitelně.
„Mít zkušenost bezpodmínečné lásky tedy není jen předpokladem pro to, aby člověk sám sebe měl rád, nýbrž i předpokladem, který umožňuje, aby člověk byl schopen milovat ostatní lidi.“
Nic se nezmění přes noc. Práce na nás samotných je dlouhodobý proces, a proto je třeba začít s malými změnami. Převzít odpovědnost za svůj život neznamená okamžitě převrátit všechno vzhůru nohama. Někdy stačí malý krok, jako je otevřeně přijmout upřímnější rozhovor, připuštění vlastních pocitů, vyzkoušení jiného způsobu jednání, rozhodování atd.
Cesta ven z vašeho vnitřního vězení
„Člověk v železných kamnech se musí opatrně učit, aby sám sebe viděl takového, jaký je. Jedině tak se stane lidštějším a přístupnějším pro druhé.“
Železná kamna nelze jen tak odstranit nebo obejít – jsou pevně zakořeněná v psychice člověka, který je kolem sebe vystavěl – někde hluboko v nevědomí. Přesto existují způsoby, jak tuto bariéru narušit a postupně ji rozbít. Uvolnění z tohoto vnitřního vězení však vyžaduje odvahu, sebereflexi a často i dlouhodobou práci na sobě.
Přiznat si, že mám problém
Prvním a nejtěžším krokem je uvědomění si vlastního vzorce chování a doslova jeho osobní zachycení. To znamená přestat vnímat zájem, podporu nebo kritiku jako útok a místo toho je využít jako příležitost k sebepoznání. Protože narcisové zájem, pomoc nebo podporu vnímají nebezpečně. Proto je klíčové vystoupit z této komfortní zóny a vědomě hledat upřímnou zpětnou vazbu od lidí, kteří se vám nebojí říct pravdu.
Potřeby neustálého uznání
Zdravé sebevědomí nespočívá v externím uznání, ale v naší vnitřní spokojenosti.
Opustit kontrolu
Železná kamna poskytují pocit bezpečí tím, že drží vše pod kontrolou. Skutečný lídr se ale nepozná podle toho, kolik má moci, ale podle toho, jak dobře dokáže své lidi inspirativně vést. Důvěra v tým, delegování a schopnost přiznat si vlastní chyby jsou klíčovými kroky k rozbití rigidního způsobu řízení.
Pracovat na vlastních traumatech z dětství
Kořeny těchto vzorců sahají často až do našeho dětství. Proto je užitečné podrobně podívat se zpět a především tam, kde vztahy formovaly vnímání vlastní hodnoty? Proč mám tak silnou potřebu být neustále dokonalý, neustále tlačím na sebe a ostatní, proč nikomu nedůvěřuji, nikdo kolem mě není dost nebo tak dobrý atd.? Tato introspekce může být bolestivá, ale je nezbytná pro skutečnou změnu.
Přehodnocení úspěchu
Úspěch nemusí znamenat postup směrem nahoru a větší moc. Jak chci, aby si mě lidé pamatovali? Když se člověk začne více soustřeďovat na hodnotu, kterou přináší ostatním, a méně na vlastní ego, začne se jeho chování přirozeně měnit.
Závěrem
Rozbití železných kamen není snadné, ale myslím si, že je možné. Vyžaduje to silnou ochotu přijmout změnu, konfrontovat vlastní strach a začít budovat vztahy s okolím na nových základech. Manažer, podnikatel nebo kdokoli, který se osvobodí ze svého vnitřního vězení, neztrácí svou autoritu, sílu nebo moc, ale naopak se stává inspirativním lídrem, který dokáže vést s respektem, důvěrou a skutečnou silou, která nepramení z masky, ale z jeho pravého já – Pravé Selbst.
- Zdroj: Röhr, Heinz-Peter. Narcismus – vnitřní žalář: vznik poruchy, průběh a možnosti jejího překonání. Překlad Petr Patočka. Vydání třetí. Praha: Portál, 2016. 158 stran. Spektrum; 23. ISBN 978-80-262-1080-1.
