Manažeři se již s kompetencemi rodí, nedají se vychovat…
To si většina lidí myslela, dokud se v této oblasti nezačal dělat seriózní průzkum. Možná kdysi byla vnímána určitá sociální vrstva blíže k ideálnímu předpokladu, že pouze z nějaké vrstvy lidí se rodí větší počet hotových manažerů.
Po rozpadu tohoto předsudku již bylo zcela zřejmé, že rození manažeři přicházejí ze všech vrstev společnosti. Následně se dá konstatovat, že všichni manažeři mají určité rysy nebo vlastnosti získané jejich výchovou nebo následným vzděláním.
Hlavní změna ve vnímání manažerství nastala v momentě, kdy se firmy začaly dívat na vedení jako určitou na formu interakce mezi manažerem a týmem. Je to primárně o každém jednotlivci, který buď přijme, nebo nakonec odmítne vliv svého manažera.
Přijetí versus nepřijetí
Toť otázka. Proč nás někdo jako manažera přijme a někoho jiného ne? Co se děje? I když budete manažerem, a přesto nezískáte své přijetí, akceptaci vašeho manažerského stylu, vedení nebo vlivu, dlouho nevydržíte. Jak si získáte své následovníky?
Musíte především rozumět potřebám svých lidí. Když chápeme potřeby, které mají všechny lidské bytosti a rozumíme tomu, jak se snaží uspokojit tyto potřeby, jsme na dobré cestě.
Dovolím si menší vsuvku. Abraham Harold Maslow v roce 1943 definoval pyramidu potřeb, která byla jakousi hierarchií všech lidských potřeb. Podle této jeho teorie má člověk pět základních potřeb. Tyto potřeby pak autor seřadil podle toho, jak se postupně vyvinuly, a také zároveň podle toho, jsou-li výše nebo níže, dle smyslu své hodnoty. Existuje také předpoklad, že aby došlo na uspokojování potřeb, které jsou v hierarchii nejvýše, musí se nejdříve uspokojit ty nejníže.
Naučte se uspokojovat potřeby
K uspokojení potřeb jsou zapotřebí určité prostředky, jako jsou nástroje, jídlo, peníze, fyzická síla, znalosti, informace apod. Většina potřeb jednotlivců je ve vztazích s lidmi nebo skupinami uspokojena, takže lidé a skupiny se stávají prostředky, na které se pro uspokojení našich potřeb nejvíce spoléháme.
Lidé také aktivně vyhledávají vztahy, ve kterých je druhá osoba vnímána jako prostředek k uspokojení svých potřeb. Nakonec lidé se tedy připojí ke skupinám, protože doufají, že členství jim nabídne prostředky k uspokojení jejich potřeb. A naopak, opouštějí skupiny, když už nejsou uspokojeny jejich vlastní potřeby.
Z toho vyplývá jedno, že vůdce získává a udržuje svoji roli vůdce, pouze tehdy, pokud v očích členů skupiny splní svůj slib, že splní jejich očekáváné potřeby.
Jak uspokojovat své potřeby
Druhou stranou je, že manažeři musí být také úspěšní v uspokojování svých vlastních potřeb. Lidé jen zřídka hledají vedoucí pozice, aby uspokojili potřeby členů skupiny. Manažeři jsou také totiž jen lidé. A mají obvyklé lidské potřeby, jako je úspěch, vyšší odměnu, uznání, sebeúctu, statut, bezpečnost a přijetí, ve skutečnosti obvykle mají stejné potřeby jako členové jejich skupiny.
Manažeři, kteří nenajdou způsoby, jak uspokojit tyto potřeby ve své vedoucí pozici, nebudou v této pozici setrvávat dlouho. Vysvětlení je zřejmé, zaměstnanci budou nadále vynakládat energii na věci, z nichž mají užitek ostatní, pouze pokud mají pocit, že dostávají reciproční výhody. Vždy existuje omezení na jednosměrné sdílení výhod v lidských vztazích.
Princip poháru
Abych mohl nadále dávat ostatním, nechat je pít z mého poháru, musím mít plný pohár a najít způsoby, jak ho doplnit – udržovat svůj pohár relativně plný. Důležitost tohoto principu je dobře známa všem manažerům, kteří vědí, že jejich vlastní pomocné schopnosti jsou vážně sníženy, když zažívají potíže a deprivace ve svém vlastním osobním životě.
Úspěšný manažer tedy nemůže být pouze odborník na vztahy s lidmi nebo odborník na produktivitu a efektivitu zaměstnanců. Musí umět oba směry. Ještě důležitější je, že úspěšný manažer musí také získat určitou flexibilitu nebo citlivost, aby věděl, kdy a kde použít tyto poměrně rozmanité dovednosti, aby dosáhl vzájemného uspokojení potřeb členů skupiny a svých potřeb zároveň.
Potřeby si konkurují
A konečně, úspěšný manažer se musí také naučit dovednosti řešit nevyhnutelné konflikty, které vznikají mezi těmito dvěma konkurenčními zdroji potřeb. Najít nejvhodnější cestu mezi potřebami všech stran.
