Většina firem nepřežije bohužel ani první dekádu. Některé padnou hned při první krizi, jiné shoří na příliš agresivní expanzi nebo prostě na nedobrý start. A pak jsou tu výjimky – firmy, které tu stojí desítky, stovky, dokonce i víc než tisíc let. Dlouhověkost firem? Jak to dělají? Jak je možné, že přežijí celé říše, války, krize i technologické revoluce? Upřímně toto mě velice zaujalo, doufám, že i vás.
Modré zóny a dlouhověkost firem
Odpověď možná neleží v byznysových učebnicích, ale na překvapivém místě – v tzv. modrých zónách. Výzkumník Dan Buettner pro National Geographic zmapoval oblasti, kde lidé žijí déle a zdravěji než jinde. Navštívil Okinawu, Sardinii, Ikarii, kostarickou Nicoyu a kalifornskou komunitu Loma Linda. A zjistil, že tamní dlouhověkost není náhoda – stojí za ní konkrétní principy a návyky a já jsem začal hledat průsečík do mého oboru.
Co má dlouhověký život lidí společného s byznysem? Podle mě všechno.
Protože principy, které prodlužují život jednotlivcům, dokážou prodloužit i život organizacím a když je aplikujete správně, může vaše firma přežít nejen vás, ale klidně i několik generací po vás.
Co dělá lidi dlouhověkými
Až se více ponoříte do modrých zón a tématu dlouhověkosti, myslím, že aktuálně běží na Netflix zjistíte, že je zde několik společných rysů:
Ikigai / smysl života, přirozený pohyb, střídmost, komunita a vztahy – rodina, přátelé, sousedé, společenství a rituály, odpočinek, pravidelný rytmus, prostor na duchovno a klid. To není jen nějaký recept na delší život, ale je to návod, jak žít dobře a smysluplně.
Co dělá organizace dlouhověkými
Na druhé straně máme různé studii dlouhověkých firem. Arie de Geus ve své knize zjistil, že průměrná životnost velkých firem je pouhých 40–50 let. Ale existují i takové, které přežily staletí. O jeho zjištěních si můžete přečíst v mém dalším článku. Vlastně je to překlad principů modrých zón do jazyka našich organizací.
Příklady dlouhověkých firem
Asi by bylo dobré ukázat tyto výjimečné příklady dlouho fungujících a prosperujících firem:
Nishiyama Onsen Keiunkan
Pokud hledáme extrémní příklad dlouhověkosti organizace, nelze vynechat Nishiyama Onsen Keiunkan v Japonsku – podle Guinnessovy knihy rekordů nejstarší nepřetržitě fungující hotel na světě. Založen byl roku 705 n. l. a po více než 50 generací zůstává v rukou téže rodiny.
Je to spíše tradiční hotel v údolí pod horou Fuji, s kapacitou asi 35 pokojů. Základ jeho existence je jednoduchý – přírodní termální voda a pohostinnost. Ale to by samo o sobě na přežití přes třináct století určitě nestačilo. Klíčem zde byla schopnost balancovat mezi zachováním identity a adaptací na změny. Hotel dnes tvoří rodina, personál, provozní týmy – každý má své role a cíle, ale dohromady tvoří jeden živý organismus.
Propojenost s okolím, protože funguje v rámci většího ekosystému – lokální komunity, turistického průmyslu a přírodního prostředí. Udržuje sice stále tradiční zážitek, ale modernizuje infrastrukturu a služby podle aktuálního očekávání současných hostů. Přežil války, krize i technologické revoluce, protože vždy dokázal přenést své hodnoty do nové doby.
Kongo Gumi
Kongo Gumi, založená roku 578 n. l. v Ósace, byla až do roku 2006 nejstarší nepřetržitě fungující samostatnou firmou na světě. Jejím zakladatelem byl korejský řemeslník Shigemitsu Kongo, povolaný japonským císařem k výstavbě chrámu. Po více než 40 generací se rodinná firma specializovala na stavbu buddhistických chrámů a udržela si pověst mistra řemesla.
Kongo Gumi dokázala přežít období samurajských válek, zemětřesení, industrializaci i druhou světovou válku. Postupně rozšiřovala své aktivity – od chrámů k jiným stavebním zakázkám, včetně kancelářských budov. Přesto ale nakonec narazila na limity: změny na trhu, klesající poptávku po nových chrámech – klesající zájem o víru, rostoucí dluhy a silný tlak konkurence. V roce 2006 byla pohlcena stavební skupinou Takamatsu, pod kterou funguje dodnes, ale bohužel už nikoli jako samostatný subjekt.
Poučení z příběhu této dlouhověké firmy je několik. Prvním je identita a odbornost, protože to jsou základními pilíři dlouhověkosti, ale musí být provázány s trvalou adaptací. Rodinné vlastnictví může držet kontinuitu, ale někdy brání rychlému přijetí zásadních změn. Dlouhověkost není nesmrtelnost – i organizace s tisíciletou historií může zaniknout, pokud se její model stane neudržitelným.
Weihenstephan
Pivovar Bayerische Staatsbrauerei Weihenstephan v německém Freisingu je oficiálně uznáván jako nejstarší dosud fungující pivovar na světě. Jeho kořeny sahají až do roku 768, kdy historické záznamy uvádějí, že zde mniši obdělávali chmelová pole. Roku 1040 získal klášter Weihenstephan oficiální právo vařit pivo – a od té doby výroba piva nikdy nepřestala.
Weihenstephan přežil války, požáry, morové rány, hladomory i politické převraty. Po sekularizaci Bavorska roku 1803 se stal státním pivovarem a dnes funguje jako kombinace tradičního výrobce a výzkumného centra – spolupracuje s Technickou univerzitou Mnichov a využívá nejmodernější technologie při zachování historických receptur.
LEGO
LEGO zná určitě každý. Pamatuji si rána se zabodnutými kostičkami do mých nohou, když jsem procházel obývákem do pracovny. Barevné kostičky z Dánska, které dokážou zabavit dítě na hodiny a mě jako rodiče také.
Dnes ne ale každý ví, že na přelomu tisíciletí LEGO stálo na pokraji krachu. Tržby padaly, firma ztrácela směr, sázela na spoustu novinek, které ale nedávaly smysl. Místo jednoduchosti a kreativity přišla přeplácaná složitost a megalomanské projekty.
Když navštívíte jakýkoli Legoland ve světě, vždy zde najdete historickou zmínku o dobrých ale také složitých obdobích této značky. Postupně děti i rodiče ztrácely zájem. A tady přichází moment obratu. LEGO si přiznalo, že zapomnělo, kdo je. Vrátilo se ke svému jádru. Stavebnice, které podporují tvořivost a jednoduchá pravidla hry. Osekali se zbytečné produkty, zlepšila se kvalita, přišla spolupráce s filmovými značkami a otevření se fanouškovské komunitě.
Možná si teď říkáte, co má společného japonský hotel, stavební firma a bavorský pivovar a výrobce stavebnic? Máte pravdu, pokud jsem vynechal další skvělé a dlouhověké značky. Na první pohled nic. Ale pod povrchem? Všichni hráli stejnou hru: jak zůstat naživu stovky a tisíce let.
Tyhle organizace nám ukazují, že dlouhověkost není náhoda ani kouzlo. Je to mix několika věcí:
- Silné jádro identity – vědí, kým jsou, a drží se toho, i když se svět kolem rychle mění.
- Schopnost adaptace – mění procesy, technologie nebo trhy, ale neztrácejí svou duši.
- Propojenost s okolím – nevytvářejí si skleník, ale žijí v ekosystému a reagují na něj.
- Odolnost po krizích – po pádu znovu vstanou a pokračují. A taky ukazují, že dlouhověkost neznamená nesmrtelnost.
Jak mít dlouhověkou firmu?
Dlouhověkost firmy není o tom přežít, ale o tom, jestli vaše organizace dokáže být životaschopná i za dvacet, padesát nebo sto let. A na to nestačí jen dobrý produkt nebo marketing. Potřebujete těchto pět pevných pilířů:
Záměr jako kotva
Proč naše firma vůbec existuje? Jaký má smysl pro lidi – nejen pro majitele nebo akcionáře? Dlouhověká firma má jasnou odpověď, která obstojí i v bouři. Když přijde krize, právě tohle „proč“ drží posádku pohromadě a pomáhá dělat těžká rozhodnutí.
Kultura jako imunita
Bez zdravých vztahů uvnitř i venku organizace rychle stárne. Firemní kultura je něco jako imunitní systém – chrání vás před toxickými vlivy, ale taky pomáhá rychle se zotavit po ráně. Pokud se uvnitř šíří nedůvěra, cynismus nebo politikaření, žádný strategický plán vás nezachrání.
Růst, ale s mírou
Ne každá příležitost stojí za to, a ne každá akvizice je dobrá. Dlouhověká firma roste tak, aby to zvládly její „orgány“ – lidi, procesy, kultura. Raději menší, ale udržitelný krok než přepálená expanze, po které se budete léta sbírat.
Regenerace a rytmus
Firmy, stejně jako lidé, potřebují fáze růstu i odpočinku. Po velkém projektu, expanzi nebo restrukturalizaci musí přijít čas na stabilizaci a obnovu energie. Organizace, která pořád jen „maká na plný plyn“, se vyčerpá a ztratí schopnost reagovat.
Dlouhodobé myšlení
Investice do lidí a kultury je důležitější než krátkodobý profit.
Majitelé, kteří chtějí, aby jejich firma přežila generace, se dívají dál než na konec roku. Nepodřizují všechno okamžitému výsledku, ale staví systém, který bude fungovat i tehdy, až oni sami z firmy odejdou.
Závěrem
Myslím si, že firmy dnes stárnou rychleji než kdykoli dřív, protože všechna ta digitalizace, globalizace, AI a tlak na výkon a čísla, toto všechno zkracuje jejich životní cyklus. Startupy shoří během pár let, korporace ztrácejí relevanci a kontext reality, ani si nevšimnou, že se jim trh odsunul pod nohama někam pryč.
Odkazem mého článku je však ta hlavní inspirace modrých zón dlouhověkosti.
Cílem je přece ve firmách vytvářet takové prostředí, kde se lidé cítí propojení, kde má práce smysl, kde růst není za každou cenu a kde se ctí rytmus a koloběh života.
Stejně jako lidé, i firmy mohou žít déle, pokud se drží jednoduchých a nadčasových principů: smysl, vztahy, střídmost, adaptabilita a rytmus. Není to nějaký zázračný recept, je to spíš způsob, jak přemýšlet a rozhodovat se každý den!
Zdroje
- Geus Ad. The Living Company. Harvard Business School Press; 1997. Accessed September 4, 2025.
