Tak nejdříve a hned na úvod tohle super slovo „MOKOBUKO“, jedná se o „Morální Kodex Budovatele Komunismu“ a představoval celkem dvanáct ideologických principů, které měly charakterizovat morálně vyspělého občana v tehdejším socialistickém státě.
Morální kodex z roku 1961
„Možná by bylo dobré doporučit vytvořit něco jako MOKOBUKA, to by byl tedy „Morální Kodex Budovatele Kapitalismu“, ale obávám se, že by to skončilo stejně a možná i dříve než za 60 let.“
Tento kodex byl přijat již roku 1961 a postupně s k němu přihlásila většina komunistických a dělnických stran. Dnes, když to čtu, tak to vnímám jako mix desatera a vložení ideových socialistických témat. Jak víme, komunistický ráj na zemi to však nepřineslo. V praxi jsme byli svědky spíše opaku. Jistě, tento článek bude mít své odpůrce, já se narodil v roce 1979, takže nemám co mluvit, já vím ?.
Když to čtu, naleznu tam pár drobných zajímavých myšlenek, bohužel se některé nepodařily naplnit ani do dnes.
Cílem tohoto mého článku není opěvování dob minulých, podotýkám nejsem komunista, ale konfrontace s pojetím přístupu, postojů, názoru, hodnot tehdy a dnes. Jak jsme se v některých oblastech za 60 let vlastně posunuli?
MOKOBUKO
- Oddanost věci komunismu, láska k socialistické vlasti a k socialistickým zemím.
Když se na to podívám dnešním pohledem, láska k demokracii se nám vytratila také a oddanost vlasti vidíme už jen u zbytků populace. Takže jak jsme se v tomto tématu posunuli opravdu moc netuším. Řekl bych, že prožíváme něco jako krizi demokracie a možná i krizi kapitalismu.
- Svědomitá práce pro společnost: kdo nepracuje, ať nejí!
Společnost se posunula značně dopředu od té doby, ale neduhy pokřivených sociálních programů jsou zde stále. Společnost přestala myslet na ty nejslabší. Práce je možná dost, ale hlad tu stále je. Programy jsou často byrokratické a lobbisty nalezneme ve všech patrech státu.
- Péče všech o zachování a rozmožení společenských hodnot.
Přečtěte si můj článek na téma „Ryba smrdí od hlavy.“ Každý člen vlády, ale i každý manažer, majitel je reprezentant své strany, vlády, ale i firmy nebo organizace.
- Vysoké vědomí společenské povinnosti, nesmiřitelnost vůči porušování zájmu společnosti.
Tohle téma se nám nějak posunulo jinam. Jaká je vlastně dnešní společnost? Co je to povinnost společnosti? Máme vůbec nějaké povinnosti vůči společnosti? Jak se naše společnost změnila od té doby? Jaké jsou zájmy dnešní společnosti? Dnes to vnímám také jako krizi společnosti a krizi důvěru v jakékoli autority společnosti.
- Kolektivizmus a soudružská vzájemná pomoc: jeden za všechny, všichni za jednoho.
Velice podobné jako řádek výše. Jak moc je nám blízká nebo cizí vzájemná pomoc. U témat jeden za všechny nemůžeme snad nikdo z nás říct, jak by to v praxi chtěl uskutečnit.
- Humánní vztahy a vzájemná úcta mezi lidmi: člověk je člověku přítelem, soudruhem, bratrem.
Vzájemnou úctu mezi lidmi bych vytesal do kamene.
- Poctivost a pravdivost, mravní čistota, prostota skromnost ve veřejném i osobním životě.
Tato věta už dnes skutečně patří pouze do pohádky. Skromnost je skoro zaniklé slovo a mravní čistota? O této čistotě se už jen dočtete v hlubší duchovní literatuře.
- Vzájemná úcta v rodině, péče o výchovu dětí.
Správně, jen tak dále. Tuhle větu bych zde ponechal celou.
- Nesmiřitelnost k nespravedlnosti, příživnictví, nepoctivosti, kariérismu a hrabivosti.
Dnes tak běžně realizované chování, tehdy byla snaha alespoň o definici toho, co je špatné a dobré, dnes se to jen tuší, ale běžně se to dělá. Tak moc toto jednání kolem nás nevnímáme.
- Přátelství a bratrství všech národů SSSR, nesmiřitelnost k národní a rasové nenávisti.
Téma rasové a někde i národní nenávisti jsme nevyřešili ani do teď. Přátelství národů vnímám dnes tak nějak dotačně.
- Nesmiřitelnost k nepřátelům komunismu, míru a svobody národů.
Bez komentáře.
- Bratrská solidarita s pracujícími všech zemí, se všemi národy.
Bez komentáře.
Socialistický humor
Trochu socialistického humoru na závěr
Existují tři stádia blahobytu v socialistickém Československu:
- Mít vlastní vůz.
- Mít vlastní chatu.
- Mít vlastní názor – Bohužel třetí stádium vylučuje ta první dvě.
Pozor, ale dnes si taky nemůžete říkat co chcete, že? Nebo snad ano?
