Ve vedení dnešních firem a ve středních a nejvyšších úrovních řízení se často hraje hra na to, že všechno víme, máme jasno, známe směr, stojíme pevně s neochvějným pohledem do předu. Jenže skutečné vedení dnes vyžaduje pravý opak, a to schopnost přiznat si, že jsme ve světě, který se mění, a že ho musíme vnímat „nově“, „novýma očima“.
Návrat ke smyslu
Bohužel si myslím, že místo paniky musíte začít pracovat více sami se sebou, protože jinak projdete peklem poznání, že je příliš pozdě na jakékoli změny. Dnešní firemní kultura je opravdový dialog, nikoli návod. Opravdový kulturní život je tak dialogický, je o vyprávění, naslouchání a nesouhlasu. V našem dnešním světě leadershipu, managementu, businessu i osobního života je velký tlak na rychlé odpovědi:
„Máme pro vás jasná řešení.“
„3 kroky k vašemu štěstí.“
„5 bodů ke změně firemní kultury.“
Je to až příliš povrchní a s minimálním dopadem na jakoukoli smysluplnou změnu. Vedoucí role je tak čím dál méně o odpovědích, ale o kultivaci našeho společného prostoru, kde je možné bezpečně klást složité otázky a dostávat se hloubky řešení.
Organizace jako rodinný systém
Ve firemních systémech, a to ať už vědomě, nebo nevědomě zrcadlíme minulé vzorce chování, jak píšu v mých předchozích článcích. Manažeři často doslova dědí způsob řízení, styl komunikace, přístup ke konfliktu nebo výkonu, aniž by tušili, odkud tyto vzorce pocházejí. Když jsme s dětmi, vynořují se naše nevědomé nastavení, a právě tehdy máme šanci je přepsat.
Totéž platí i pro vedení firmy. Pokud ti tým zrcadlí frustraci, strach nebo apatii, možná nečelíš jen problému ve výkonu, ale příběhům, které tě kdysi formovaly. Vedení lidí není jen o nastavování cílů. Je to o odvaze podívat se na to, z jakého svého vnitřního místa ty cíle stanovuješ.
Leadership dnes není o návratu ke starým a osvědčeným návodům, které možná v nějaké předešlé krizi zafungovaly. Je o návratu ke smyslu, ale jinak. Ne skrze kontrolu, ale skrze odvahu znovu se dívat, slyšet a vnímat.
Novýma očima
Náš současný život tu na zemi není problém, který je třeba postupně vyřešit, jak jsem si to dlouho naivně myslel i já. Je to příběh, který má být naplno prožitý. Ve firemním prostředí to známe až příliš dobře:
„Takto se to u nás dělá.“
„Tohle už máme nastavené.“
„To je náš standard.“
Jenže právě tyhle věty často zavírají prostor pro jakoukoli změnu, pro inovaci, kreativitu i pro skutečné naslouchání. A přitom žijeme v době, která se rychle mění a její cílová podoba se bude výrazně lišit od toho, co všichni známe dnes. Nepotřebujete kolem sebe jen kývače. Potřebujete lidi, kteří s vámi projdou tou proměnou. Kteří unesou nejistotu, budou klást otázky a vidět dál.
Žijte. Pozorujte. Naslouchejte a hlavně jednejte!
