Podle vědeckého prohlášení Americké kardiologické asociace, sociální izolace a osamělost zvyšují riziko úmrtí na srdeční infarkt a mrtvici a je spojena s přibližně 30 % zvýšením rizika srdečního infarktu nebo mozkové mrtvice nebo úmrtí na jednu z těchto příčin.
Sociální izolace a dopad na zdraví
Nedostatek sociálních vazeb je spojen se zvýšeným rizikem předčasného úmrtí ze všech příčin, zejména u mužů. Sociální izolace v dětství je spojena se zvýšeným výskytem kardiovaskulárních rizikových faktorů v dospělosti, jako je obezita, vysoký krevní tlak a zvýšená hladina glukózy v krvi.
„Sociální izolace je definována jako zřídkavý osobní kontakt s lidmi za účelem navázání sociálních vztahů, například s rodinou, přáteli nebo členy stejné komunity. Osamělost je, když máte pocit, že jste sami nebo máte méně spojení s ostatními, než byste si přáli.“ (zdroj)
Prohlášení rovněž poukazuje na nedostatek údajů o intervencích, které by mohly zlepšit kardiovaskulární zdraví lidí, kteří jsou sociálně izolovaní nebo osamělí.
Více než čtyřicetiletý výzkum jasně prokázal, že sociální izolace i osamělost jsou spojeny s nepříznivými zdravotními následky. Vzhledem k rozšířenosti sociální nesoudržnosti v USA je dopad na veřejné zdraví poměrně významný.
Odchod z práce a důchod
Riziko sociální izolace se zvyšuje s věkem v důsledku životních faktorů, jako je třeba ovdovění a odchod z práce do důchodu. Téměř čtvrtina dospělých v USA ve věku 65 let a více je sociálně izolovaná a prevalence osamělosti je ještě vyšší, odhaduje se na 22 až 47 %. Sociální izolaci a osamělost však dnes již zažívají i mladší dospělí. (zdroj)
Další průzkum tentokrát z univerzity v Harvardu označuje generaci Z (dle nového členění je generace Z časována až od roku 2000) za nejosamělejší generaci ze všech. Zvýšenou izolaci a osamělost mladších dospělých lze přičíst vyššímu využívání sociálních médií a menšímu zapojení do smysluplných osobních aktivit a celkové nakládání s volným časem.
Zajímavé je, že jedinci mohou vést relativně izolovaný život a necítit se osamělí, a naopak lidé s mnoha sociálními kontakty mohou přesto pociťovat osamělost.
Osamělost zabíjí
U lidí se srdečním onemocněním, kteří byli sociálně izolovaní, se během šestileté studie zvýšila úmrtnost 2x až 3x. Sociálně izolovaní dospělí se třemi nebo méně sociálními kontakty za měsíc mohou mít o 40 % vyšší riziko opakované mrtvice nebo infarktu. Navíc pětileté přežití při srdečním selhání bylo nižší 60 % u osob, které byly sociálně izolované, a u osob, které jsou sociálně izolované a zároveň trpí klinickou depresí 62 %, ve srovnání s osobami, které mají více sociálních kontaktů a netrpí depresí 79 %.
Sociální izolace a osamělost jsou také spojeny s chováním, které má negativní dopad na kardiovaskulární a mozkové zdraví, jako je nižší úroveň vlastní fyzické aktivity, menší konzumace ovoce a zeleniny a více sedavého zaměstnání. Několik rozsáhlých studií zjistilo významné souvislosti mezi osamělostí a vyšší pravděpodobností kouření.
Závěrem
Není jasné, zda je pro zdraví kardiovaskulárního systému a mozku nejdůležitější skutečná izolace – sociální izolace nebo pouze pocit izolace – osamělost, protože pouze několik studií zkoumalo obojí na stejném vzorku.
Je však naléhavě nutné vyvinout, zavést a vyhodnotit programy a strategie, které by snížily negativní dopady sociální izolace a osamělosti na kardiovaskulární a mozkové zdraví, zejména u rizikových skupin. Začít pracovat s generacemi, vést diskuze na školách, pracovat na duševním zdraví všech generací a rozvinout programy ve všech těchto oblastech.
