Nebývá fér ukazovat prstem na manažery či ředitele a tvrdit, že mají nějaký hluboký vnitřní problém, aniž bychom jim zároveň nabídli klíč k pochopení sebe sama – je to tak nějak naše povinnost.
Továrna na budoucí korporátní psychopaty?
Jakákoliv introspekce jejich chování, ať už v práci nebo v soukromém životě, by měla začít u porozumění jejich minulosti, a to platí doslova pro všechny podobné jedince, které najdeme i v našich soukromích. Je pravděpodobné, že byli v dětství vystaveni určitým vlivům ze strany rodičů – zejména otce či matky – které mohly narušit jejich citové vazby a tím ovlivnit jejich současné jednání.
„Studie ukazují, že v obchodním sektoru může až 21 % jedinců vykazovat výrazné psychopatické rysy.“(zdroj)
Klíčovou roli ve formování osobnosti hraje matka, zejména v prvních letech života dítěte. Způsob, jakým poskytuje nebo naopak odmítá emocionální podporu, může výrazně ovlivnit budoucí psychologický vývoj dítěte, a to je často ten základní moment pro osobnostní vývoj manažera.
„Psychopatie zahrnuje souhvězdí vlastností, jako je šarm, podvod, manipulace, lhaní a bezohlednost, které by teoreticky vedly k sobeckému a toxickému vedení“ (zdroj)
Poznámka na úvod
Pokud se v některém z popsaných vzorců poznáváte, neberte to jako důvod k obavám, ale jako příležitost k sebepoznání a změně. Mnohé z toho, co nás dnes trápí, může mít kořeny v dětství, v prostředí, ve kterém jsme vyrůstali. Přestože rodiče hrají v našem vývoji klíčovou roli, nejsou vždy plně zodpovědní za to, kým jsme se stali – nebo kým jsme mohli být.
Škola rodičovství neexistuje, a tak naši rodiče vychovávali podle toho, co sami znali a co v dané době považovali za nejlepší. Dnes však máme možnost přerušit cyklus nezdravých mateřských i otcovských vazeb a vědomě utvářet lepší prostředí pro naše děti. Uvědomění si potřeby změny je prvním krokem k tomu, aby budoucí generace nezažívaly stejnou nejistotu, bolest či odpojení, které mohly formovat nás. Přetvořit tyto vzorce není jednoduché, ale právě v tom spočívá skutečná síla osobního rozvoje.
Citová vazba matky
Emocionální pouto mezi matkou a malým dítětem má zásadní evoluční význam. Vzájemně si vytvářejí pracovní modely nejen sebe samých, ale i druhého člena této dvojice. Tento vztah pak ovlivňuje vývoj citových vazeb po celý zbytek života. Ačkoli významnou roli hraje i otec, jeho vlivu se budeme věnovat jindy.
V oblasti citové vazby rozlišujeme bezpečný – jistý styl, který poskytuje dítěti stabilitu a pocit důvěry, a tři další nejisté styly, které mohou vést k obtížím v mezilidských vztazích. Patří sem vyhýbavý, úzkostný a dezorganizovaný styl, přičemž známky těchto nejistých vzorců lze pozorovat už u ročního dítěte. Nejisté styly vazby představují riziko pro vývoj psychopatických rysů, jelikož narušují schopnost regulovat emoce a vytvářet zdravé vztahy v dospělosti.
Citová vazba, kterou dítě formuje v raném věku, zásadně ovlivňuje jeho budoucí vztahy a celkový psychický vývoj. Klíčovou roli v tomto procesu hraje matka – její prožívání, chování a způsob, jakým na dítě reaguje. V pozdějších fázích vývoje pak do utváření vazeb zasahuje i otec. Pokud dítě nezažije bezpečnou a stabilní vazbu, může se u něj rozvinout jeden z nejistých stylů vazby, které mohou vést k emoční nestabilitě, narušeným vztahům a v extrémních případech i k psychopatickým rysům osobnosti.
Typy nejisté vazby podle stylu výchovy matky
- Odmítavá matka a odloučenost
Dítě vyrůstající v prostředí citové nestability zažívá úzkost a nejistotu. Chybí mu pocit bezpečí, empatie i předvídatelnost v rodičovském chování. Často se setkává s emocionálním odmítnutím, nezájmem či necitlivostí ze strany matky. To může vést k nedůvěře vůči okolí a problémům s navazováním pevných vztahů v dospělosti. Takové děti se často naučí skrývat své potřeby a emoce, aby se vyhnuly zklamání či odmítnutí.
2. Perfekcionistická matka
Tento typ matky klade extrémní důraz na výkon, přesnost a bezchybnost. Neustále zasahuje do života dítěte, kontroluje ho a ovlivňuje jeho rozhodnutí, čímž mu podkopává sebedůvěru a schopnost samostatného uvažování. Dítě vyrůstající v tomto prostředí si často nese pocit, že nikdy není dost dobré, a může se potýkat s úzkostmi či perfekcionismem v dospělosti.
3. Permisivní matka
Tento styl výchovy je charakterizován téměř absolutní svobodou a nedostatkem pravidel. Dítě je v rodině vnímáno jako „král“, který si může dovolit vše, bez ohledu na důsledky. Matka mu neklade žádné hranice a nevede ho k odpovědnosti. Děti vyrůstající v tomto prostředí často postrádají respekt k autoritám, mají problém s disciplínou a mohou vykazovat narcistické rysy, protože se nenaučí pracovat se zklamáním nebo omezeními.
4. Altruistická matka
Tento typ matky klade potřeby ostatních nad své vlastní, často na úkor dítěte. Obvykle sama prošla tvrdou výchovou a přenáší tento vzorec do své rodiny, přičemž věří, že obětování se pro druhé je nejvyšší hodnotou. Často se jedná o výchovu ovlivněnou náboženskými nebo jinými ideologickými systémy. Dítě vychovávané v tomto prostředí může mít tendenci potlačovat své potřeby a přizpůsobovat se okolí na vlastní úkor, což může vést k nízkému sebevědomí a sklonu k sebeobětování.
5. Vojenská matka
Tento styl výchovy se vyznačuje extrémní disciplínou, kontrolou a potlačováním emocí. Dítě je vedeno k naprosté sebekázni a omezení spontánních projevů. Jakékoliv projevy slabosti nebo citů jsou vnímány jako selhání. Tento přístup často vede k tomu, že dítě v dospělosti potlačuje své emoce, je extrémně sebekritické a může mít problém s projevy empatie či hlubšími vztahy.
Otcovská vazba a její vliv na dítě
Otec často přináší do výchovy jiné dynamiky než matka. Jeho přístup k dítěti ovlivňuje nejen jeho emoční stabilitu, ale také schopnost riskovat, budovat si sebevědomí a zvládat stres. Pokud je otec emočně přítomný, podporující a konzistentní, dítě si vytváří pevnou a bezpečnou vazbu, která mu pomáhá rozvíjet zdravou identitu a sebedůvěru. Avšak na druhou stranu, nejisté styly otcovské vazby mohou být stejně škodlivé jako styly matky. Pojďme se podívat na některé problematické vzorce u otců.
1. Emocionálně nedostupný otec
Tento typ otce se systematicky emocionálně distancuje, neposkytuje dítěti potřebnou emoční podporu a často si k němu cíleně z nějakého důvodu nevytváří hlubší vztah. Dítě pak může vnímat svět jako místo, kde nelze očekávat žádnou citovou blízkost (bez-emoční svět) ani podporu od důležitých osob. To vede k vyhýbavému stylu vazby, kde se dítě a později dospělý naučí spoléhat jen samo na sebe a mít problém s důvěrou ve vztazích.
2. Hyperkritický otec
Podobně jako perfekcionistická matka, i tento otec nastavuje extrémně vysoké nároky na dítě a neustále ho hodnotí podle jeho výkonu. Možná najdete můj předchozí článek, že výkon neurčuje vaši hodnotu: Hodnota, výkon, čas – tři klíče k pochopení dnešní doby. Pokud dítě nesplní očekávání svého otce, přichází trest nebo kritika. To vede k pocitům méněcennosti, strachu ze selhání a úzkostnému stylu vazby s otcem. Dospělý jedinec pak může být buď přehnaně sebevědomý, aby si dokázal a pozor, aby neustále dokazoval svému okolí a sobě, že je dost dobrý, nebo naopak zcela paralyzovaný strachem z neúspěchu.
3. Autokratický otec
Tento typ otce vyžaduje naprostou disciplínu, poslušnost a kontrolu. Dítě vyrůstající v tomto prostředí se učí, že city jsou především slabostí a že přísná kontrola a řád je jediný způsob, jak v životě obstát. V dospělosti může tento vzorec vést k emoční otupělosti, problémům v emočních a intimních vztazích a sklony k manipulativnímu až výrazně dominantnímu chování.
4. Otec – nulová autorita
Opačný extrém v tomto mém přehledu představuje otec, který dítěti dává absolutní volnost bez jakýchkoli hranic. Otec je takový otloukánek, přines, dones, zajisti – neexistují pravidla ve výchově. Často je takový otec vnímán v očích dítěte jako slaboch. Takové dítě se nenaučí respektovat prakticky žádná pravidla a v dospělosti obvykle má problém s autoritou, odpovědností a zvládáním vlastních impulzů. Pozor, tento vzorec se někdy spojuje s narcistickými tendencemi, protože dítě nezažilo žádné omezení a nebylo vedeno k uvědomění si důsledků svých činů. Obvykle i otec zde může mít projevy narcistního chování na veřejnosti a v pracovní oblasti.
5. Agresivní otec
Otec, který se chová zcela nevyzpytatelně a labilně, střídá lásku a chlad, podporu a agresi. Vytváří v dítěti extrémní nejistotu. Dítě nikdy neví, netuší, co může od otce očekávat, a proto systematicky vyvíjí obranné mechanismy, jako je manipulativní chování nebo emoční odpojení. Takoví jedinci mohou mít v dospělosti sklon k agresi nebo naopak až k extrémní submisivitě.
Závěrem
Ne všechny děti, které prošly obtížnou výchovou, se stanou psychopaty. Psychopatie není pouze důsledkem špatné výchovy, ale spíše kombinací genetických predispozic, neurologických faktorů a také vlivu prostředí. Vědci se shodují sklony k psychopatickému chování mohou být částečně dědičné.
Genetická predispozice do určité míry ovlivňuje například nízkou citovou empatii nebo sníženou aktivitu v mozkových oblastech spojených právě s emocemi. Zatímco genetika a mozek tvoří základ, výchova a prostředí jsou tím, co může psychopatické rysy posílit, nebo naopak zmírnit.
Mnoho lidí, kteří zažili nejisté vazby, trauma nebo emocionální deprivace, si vyvine jiné strategie jejich zvládání. Důležitým faktorem je jejich odolnost a schopnost přizpůsobit se nepříznivým podmínkám a nepřevzít destruktivní vzorce chování, začátek je si je uvědomit, že existují a jsou v chování přítomné.
Co si z mého dnešního článku vzít? Pokud někdo rozpoznává některé vzorce ze svého dětství, může to být začátek cesty k pochopení sebe sama, a hlavně k vědomému přerušení toxických vzorců pro další generace.
- Další článek k mému dnešnímu tématu: Už jste si pořídili svého firemního psychopata?
Další zdroje
- Koukolík, František. Sociálně úspěšní psychopati, aneb, Vzpoura deprivantů 1996-2020. První vydání. Praha: Galén, [2020], ©2020. 217 stran. ISBN 978-80-7492-473-6.
