„…když nevíš, ale rozhoduješ!“
Nekompetentní šéf není ten, kdo chybuje. Chyby jsou přirozené. Nekompetentní šéf je ten, kdo si chyby nepřipouští – a přesto trvá na svém rozhodnutí. Neví, ale chce mít poslední slovo. Nerozumí, ale vyžaduje loajalitu a když se ukáže, že něco nefunguje, hledá vinu všude jinde, jen ne u sebe.
Takový šéf je z hlediska firemního života paradoxem: je ve vedení, ale vlastně nevede. Rozhoduje, ale nenese odpovědnost. Vyžaduje výkon, ale nebuduje prostředí, kde by mohl vzniknout.
Vláda nejistoty pod maskou autority
Typické pro nekompetentní vedení je kombinace nejistoty a moci. Šéf, který nemá hlubší vhled, se často opírá o vnější znaky autority: titul, formální pravomoci, sílu slova, ale za tím vším bývá prázdnota a nedostatek orientace, neporozumění realitě, potřeba kontroly.
Co se stane s firmou?
Nekompetence ve vedení je jako taková tichá eroze nebo postupný rozklad. Nevidíte ji hned, ale postupně bortí nosné zdi: důvěru, motivaci, orientaci. Rozhodnutí se dělají bez dat, bez porozumění a bez kontextu. Postupně však začne docházet energie a nejlepší lidé odejdou. A zůstanou ti, kteří se naučili neptat se proč – jen čekat na pokyny. Zn.: Začátek konce.
