Abych vám článek co nejvíce uvedl, začneme termínem „nepodmíněný základní příjem“, Název tohoto příjmu se tak objevuje v různých variacích, od základního, univerzálního, ale také garantovaného až po nepodmíněný, někdy také bonus nebo dividenda.
Nepodmíněný základní příjem: Realita nebo utopie?
Nepodmíněný příjem je dle mě spíše takový „státní program“, který poskytuje finanční podporu domácnostem, za splnění specifických podmínek, jako je školní docházka, očkování nebo zdravotní péče. Tento systém má několik výhod, včetně snížení chudoby, podporování vzdělání a zdraví, motivace k aktivní účasti na zlepšení životních podmínek a zlepšení efektivity státní podpory.
Na druhé straně však hned v úvodu musím pojmenovat i nevýhody, jako je možnost zneužívání systému, administrativní náklady, nedostatečná podpora pro nezaměstnané a riziko vytváření závislosti na státní pomoci, která může omezit osobní iniciativu, ale to tom později.
Proč se tématem nepodmíněného příjmu zabývat
Jednou z častých obhajob je argument tzv. technologické nezaměstnanosti, tedy stavu, ve kterém velkou část prací, které dříve vykonávali lidé, přebírají stroje – automatizované linky, roboti atd. Trend je však především takový, že zanikají místa hůře placená a nebezpečnější, zatímco vznikají díky zaváděním strojů pracovní místa, která jsou placená lépe a jsou bezpečnější.
Pokračující ztrátu či zánik různých pracovních míst předpokládá většina studií věnující se na tomuto tématu. Nedávna studie odhaduje, že pro následující desítky let je v České republice ohrožena více než polovina pracovních míst. Tato zranitelnost pracovních pozic záleží především na převažujících typech
pracovních míst v dané zemi, jejichž poměr se napříč zeměmi liší.(zdroj)
Obecně pracovní místa vyžadující vysokou specializaci a kreativitu v pracovním procesu jsou automatizací ohroženy nejméně, naopak repetitivní, snadno automatizované či technologicky levně nahraditelné pozice jsou ohroženy nejvíce.
Rychlost předpokládané automatizace je tak podmíněna především dostupností financí na pořízení strojů, které potenciálně nahraditelná místa zastoupí, část
pracovních míst je však možné nahradit i pouhým softwarovým řešením, tedy vývojem IT.
Další průzkum provedený mezi experty na AI ukázal, že pokud by statisticky zprůměrované odhady jednotlivých expertů byly správné, je s 50 % pravděpodobností možné, aby umělá inteligence do 45 let dokázala překonat člověka ve všech úlohách a do 120 let dokázala zautomatizovat všechny lidské pracovní pozice kompletně.
Scénáře tak budou nejméně dva. První je masa nezaměstnaných bojujících proti robotům a AI a druhá další masa lidí, která je v programu nepodmíněného základního příjmu.
Jak „dobře“ funguje základní příjem?
Zde bych předložil předčasně zastavenou studii z Kanady, tzv. Kanadský pilot základního příjmu. Pilot se zaměřil na lidi ve věku 18 až 64 let, kteří vydělávali méně než 34 tis. dolarů jako jednotlivci nebo 48 tis. dolarů jako páry. Základní příjem představoval podstatné zvýšení přínosu tradiční sociální pomoci, která se pohybovala od 721 do 1151 dolarů měsíčně.
Během pilotního projektu dostali jednotlivci až 1415 dolarů měsíčně a osoby se zhoršeným zdravotním stavem dostaly až 1915 dolarů. Většina ze všech 4 tis. přihlášených příjemců měla obdržet tři roky plateb základního příjmu. Bohužel práce vyhodnocovacího týmu byla rozpuštěna před sběrem a analýzou závěrečných dat.
Co studie o základním příjmu zjistila?
Studie odhalila pozitivní dopady na fyzické zdraví, duševní zdraví a pohodu jak pro účastníky, tak pro ostatní v jejich domácnostech. Přesněji řečeno, z celkového počtu respondentů uvedlo 74% větší účast na fyzické aktivitě, 83 % uvedlo lepší duševní zdraví a 79 % hlásilo lepší pohodu.
Kromě toho 71 % uvedlo, že se cítí méně unavení a 57 % hlásilo méně fyzické bolesti. Příjemci přijali zdravější životní volby, včetně menšího užívání tabáku 56 % a alkoholu 48 %. Osoby byly méně vystresované 86 %, méně pravděpodobné, že budou depresivní 83 %, a měli pozitivnější výhled na život 86 %. To přispělo k menším nárokům na systém veřejného zdravotnictví. Osoby se jedli a stravovali se také lépe 86 % a bez jídla se obešli méně často 69 %. Uváděli lepší ubytování 46 % a byli schopnější si dovolit základní předměty pro domácnost 85 % a oblečení 86 %.
Jejich finanční situace se zlepšila, včetně většího zmírnění při splácení dluhů 60 %. Více se zabývali těmi kolem nich, trávili více času s blízkými 69 %, častěji se účastnili mimoškolních aktivit 76 % a dobrovolnictví častěji 48 % atd.
Téměř 17 % respondentů bylo zaměstnáno před pilotem, ale během pilotního dílu se stalo nezaměstnanými. Z těchto respondentů se 40,6 % stalo nezaměstnanými, aby se věnovalo dalšímu vzdělávání nebo odborné přípravě. Zdá se tak, že tato zjištění související s prací rozptýlila obavy, že štědrý a méně podmíněný základní příjem povede k opuštění zaměstnání. Místo toho mnoho příjemců pokračovalo v práci a jiní byli zmocněni k tomu, aby nacházeli optimálnější pracovní místa, aby zlepšili své životní šance.
Zdá se tak, že tento projekt měl pouze pozitivní dopady…
Základní příjem je možná ekonomická sebevražda
Názory na toto téma se však liší. První v úvodu je kritika, že lidé by přestali pracovat, jestliže by dostávali peníze na základní služby bez jejich vlastní práce. Dosavadní zveřejněné zdroje studií ukazují, že pracovat by přestala pouze malá část lidí v řádech jednotek procent. Dle prvotních úvah v příjmu platilo, že pracující by stále byli zvýhodněni svým vyšším příjmem z práce. Druhá kritika je v otázce financování, jaký nalézt způsob jak tak vysoký náklad vůbec ufinancovat. Určitě může být problém i migrace tam, jde se příjem dává atd.
Přesto je nepodmíněný základní příjem v konečném důsledku slepou uličkou. I když přesné náklady nejsou vyčíslené, je jisté, že budou extrémně vysoké. Finanční hledisko však není tím nejdůležitějším argumentem proti základnímu příjmu. Tento systém je totiž poněkud svůdným řešením, které prospívá okraji společnosti na úkor střední třídy. Pro chudé a dlouhodobě nezaměstnané odstraňuje tlak na hledání práce a neúprosně motivuje k aktivnímu zapojení na pracovním trhu. Bohatí se pravděpodobně nezatíží žádnými vyššími náklady a systém jim spíše pomůže zmírnit jejich sociální svědomí, protože růst sociální nerovnosti by již nebyl skandálem, protože každý by měl příjem, byť blízký hranici chudoby.(zdroj)
Je tu i hledisko přístupu k hodnotám, budou příjemci tohoto příjmu více loajální k těm, kteří tento systém spravují. Budou podmínky příjmu vždy etické a stát na hodnotách zdravé společnost?
Pohled zpátky
V historii existovaly zdokumentované pokusy o zavedení podobných projektů, které měly za cíl krátkodobě podpořit chudé a znevýhodněné skupiny obyvatelstva prostřednictvím finanční pomoci nebo garantovaných příjmů. Ačkoliv některé z těchto pokusů v určitém období přinesly pozitivní výsledky, nakonec je často přehodnotil právě čas, který ukázal jejich neudržitelnost nebo neefektivnost.
Historie ukazuje, že mnoho projektů zaměřených na nepodmíněný základní příjem nebo podobné formy sociální pomoci čelilo různým výzvám, jako jsou vysoké náklady, složité administrativní procesy, nebo nečekané negativní sociální a ekonomické důsledky. Mnohé z těchto projektů, jako například experimenty v Kanadě, například projekt Mincome v provincii Manitoba v 70. letech, poskytly cenné údaje o tom, jak takové systémy mohou ovlivnit chování lidí, ale po vyhodnocení byly často ukončeny pro jejich nákladnost nebo kvůli obavám z jejich dlouhodobé udržitelnosti.
Ačkoliv se neúspěchy těchto projektů mohou jevit jako poučení, nelze je považovat za definitivní odpověď na otázku, zda by podobné iniciativy mohly fungovat v současném nebo budoucím čase.
Třikrát a dost! Obecný pohled
Existují tři hlavní argumenty proti nepodmíněnému základnímu příjmu. Za prvé, tento systém by ještě více rozdělil společnost a zamezil sociální mobilitě. Ti, kteří mají díky rodinnému zázemí dobré vyhlídky na zajímavou práci a vysoký příjem, si zachovají svou pracovní morálku, zapojí se do školství a možná si mezi tím dají i pauzu. Naopak pro mladé lidi, z již znevýhodněných vrstev, například z dělnických rodin nebo rodin migrantů, by se život stal ještě těžší, protože pro ně je zajištění kvalitního vzdělání už tak složité.(zdroj)
Po zavedení základního příjmu bude počet zájemců o tento systém růst, ale motivace investovat do sebe a zkvalitňovat svůj život kvalifikovanou prací bude stále zkoušena. Dalšími dopady budou minimální změny pro zbytek společnosti, protože o všechny by bylo postaráno.
Za druhé, nepodmíněný základní příjem postrádá sociální legitimitu – oprávněnost státní mocí. V současnosti si skutečně nelze představit systém, který by rovnoměrně prospíval všem vrstvám společnosti, což znamená, že by byl financován přerozdělováním prostředků od střední třídy k těm, kteří jsou nezaměstnaní nebo pouze částečně zaměstnáni. Nepodmíněný základní příjem však zůstává založen na právu občana na příjem, což nezodpovídá otázku, proč by měl být vyplácen i těm, kteří jej vůbec nepotřebují?
Sociální solidarita je další problém. Střední třída, která by nejspíš tento příjem zafinancovala, ale neměla by z něj materiální prospěch, by v tomto přerozdělování pravděpodobně neviděla sociální spravedlnost. To je důvod, proč jsou velké přerozdělovací programy mezi voliči neoblíbené, i když z nich pravděpodobně budou mít prospěch. Tento názor se například odrazil i v loňském referendu ve Švýcarsku, které většina voličů odmítla.
Pokud se vlády rozhodnou chybně – extrémní scénář
Základní příjem, pokud by nebyl správně vyvážen a financován – což já předpokládám, by mohl představovat vážnou hrozbu. To, co bude v první vlně bude umělé zvýšení kupní síly, což by postupně bez odpovídající nabídky produktů a služeb na trhu vyvolalo inflaci. Zvýšená poptávka po zboží a službách bez adekvátní produkce by tlačila ceny nahoru. V krajním případě by tato situace mohla vést k dramatickému znehodnocení měny dané země.
Vzhledem k dnešní zadluženosti většiny evropských ekonomik by vlády musely financovat základní příjem na úkor již tak rostoucího dluhu. „Stát by musel ještě výrazněji šetřit, než se třeba chystá Elon Musk v USA“, a to může vést k další krizi ve státe spravovaných sektorech, jako je zdravotnictví, školství či infrastruktura.
Pokles pracovní motivace
I když se toto zjištění v předchozích studiích nepotvrdilo je to určitý zásah do tématu motivace k životu i práci a vždy je zde riziko toho, že by to mohlo mít zásadní dopad na pracovní trh. Tento fenomén by vedl k poklesu pracovní síly, zejména v sektorech, které jsou méně atraktivní nebo nějak náročné. Snížení počtu lidí ochotných pracovat v manuálních či méně placených profesích by mohlo vést k nedostatku pracovní síly, který by ohrozil celý ekonomický systém a způsoboval zpoždění v poskytování důležitých služeb. Zcela se zde záměrně vyhnu tématu nespravedlnosti, demotivace a růstu napětí ve společnosti mezi skupinami s a bez tohoto příjmu.
Sociální dynamika
Logicky ti lidé, kteří by přestali pracovat, by mohli postupně ztrácet pracovní návyky a dovednosti, což by mělo negativní dopad na jejich osobní hodnotu na trhu práce i na jejich schopnost přizpůsobit se změnám. Společenské změny by se mohly projevit i ve změnách rodinných struktur – což se děje už nyní, kde by se finanční závislost a sociální role jednotlivých členů rodiny změnily. Tento jev by mohl mít zásadní dopady na dynamiku mezilidských vztahů, pokud by například vedl k tomu, že rodiny a komunity ztratí tradiční hodnoty spojené s prací, disciplínou a zodpovědností.
Napětí a polarizace
Vysoké finanční náklady na základní příjem by mohly vést ke zvyšování daní pro pracující obyvatele a podniky, což by mohlo vyvolat politické napětí mezi těmi, kdo základní příjem potřebují, a těmi, kdo se cítí finančně zatíženi jeho financováním. Tento konflikt by mohl vyústit ve společenské nepokoje a v dlouhodobém horizontu vést k polarizaci celé společnosti. Celé by to mohlo vést k pasivitě lidí a nižší odpovědnosti vůči společenskému dění, což by významně oslabilo demokracii a občanskou zodpovědnost.
Nezájem a apatie
Pokud by základní příjem uspokojoval základní životní potřeby, mohl by odradit lidi od čehokoli co vyžaduje úsilí, motivaci a vůli, třeba jako je podnikání. Lidé by se mohli celkově méně angažovat v rizikových aktivitách, jako je zakládání nových podniků nebo investice do nových technologií, protože by nebyli nuceni hledat další zdroje příjmů. Právě nedostatek podnikatelské aktivity by navíc vedl ke snížení konkurence na trhu, což by omezilo výběr a kvalitu dostupných produktů a služeb a rostoucí závislosti na státu.
Dopad na generace
Konečně, zavedení základního příjmu by mohlo vést k novým etickým otázkám, zejména v oblasti mezigeneračních vztahů. Tato situace by mohla prohloubit generační rozdíly a vést k pocitu nespravedlnosti mezi mladšími generacemi, které by byly odpovědné za splácení dluhu, aniž by mohly z něj samy profitovat. Navíc by základní příjem mohl omezit motivaci jednotlivců k vlastnímu růstu a sebevzdělávání, což by vedlo ke stagnaci lidského potenciálu. Společnost by pak mohla postupně ztratit schopnost zlepšovat kvalitu života a vytvářet nové příležitosti pro osobní a profesní rozvoj.
Závěrem
Závěrem je zřejmé, že i když se nepodmíněný základní příjem může na první pohled jevit jako řešení mnoha druhů sociálních problémů, stejně jako tvrdí třeba Elon Musk na různých ekonomických fórech a další jeho dlouhodobé důsledky mohou být velice problematické. Místo podpory pracovní morálky by tento systém mohl povzbudit pasivitu a kompletní závislost na státní podpoře a její zneužívání, a to vše v dobách krize, globálních problémů a válek.
To, co všichni v naší generaci potřebujeme je především vize. Dáme lidem do rukou nástroj jako je AI, ale neřešíme, jak společnostem provedeme touto změnou. „AI místo lidí“ se jeví doslova báječně, žádné platy zaměstnancům, žádné starosti a pouze zisky. Nejsem socialista, ale základní nepodmíněný příjem by se mohl ukázat jako neudržitelný experiment s předem pochybnými výsledky a fatálním dopadem na celé další generace.
Zdroje
- The Employment Effects of a Guaranteed Income: Experimental Evidence from Two U.S. States
- Why an Unconditional Basic Income is Highly Problematic – General Considerations and Quantitative Implications for the Case of Germany
- The unconditional basic income is a dead end
- Nepodmíněný základní příjem jako cesta k udržitelnému nerůstu?
