Bohužel workaholismus má závažné důsledky pro zdraví a pohodu člověka a je u něj vysoké riziko, že postupně vyústí ve vyhoření. Vzhledem k tomu, že konečně téma duševního zdraví jde do popředí, mnoho manažerů tak přichází s tím, že si přiznali, že jsou workoholici. Manažeři tak postupně přiznávají, že nedokážou svoji práci nechat na pokoji.
Dnešní výzkumy ukazují, že workoholismem dnes trpí až 30 % běžné populace. V populární kultuře je workoholismus módní slovo, které se často používá k popisu oddanosti práci v pozitivním světle – tím, že se lidé definují jako workoholici, si často myslí, že dávají najevo svou vášeň pro práci, ale vše má i svou temnou stránku.
Jsem workaholik
Případů pro vznik workholismu lze dnes určit vícero. V první případě může jít o emocionální příčinu, kdy se jedinec cítí provinile, že nepracuje, což je jedna z prvních motivací. Nesmím zapomenout i na příčinu, která vzniká už v dětství, kdy mohli mít příliš ochranitelské nebo příliš náročné rodiče.
Další příčinou je získání vyššího statusu a finanční odměny, vždy samozřejmě může následovat i motivační příčina, kdy workoholici mají často pocit, že si mohou zvýšit sebevědomí tím, že budou více vydělávat nebo získají vyšší status tím, že budou nutkavě pracovat. Nesmíme opomenout ani genetiku, kdy workoholici mohou mít hluboce zakořeněné vlastnosti, jako je například perfekcionismus atd.
„Nyní se zastavte, myslíte si, že jste workoholik? Možná jste jen pracovitý člověk s dobrou pracovní morálkou a s vysokým pracovním nasazením, který občas pracuje dlouho. Existují rozdíly, hranice jsou někdy velice tenké. Často se však ve své praxi potkávám s těmi, kteří tuto hranici překročili už dávno.“
Miluji svou práci!
Workoholismus je závislost na práci. Pojem vznikl v USA jako analogie s alkoholismem. Zajímavé je, že workholismus postihuje hlavně osoby s vyšším vzděláním a také častěji ženy než muže, jak píše o tomto hesle wikipedie. Větší riziko vzniku závislosti na práci mají lidé ve vyšších funkcích. Většinou jsou to lidé, kteří do práce unikají z konfliktní rodinné atmosféry nebo si prací kompenzují komplexy méněcennosti a nízkou sebedůvěru.
Workaholici bývají lidé osamělí nebo nespokojení v partnerském vztahu, kteří si ze své práce udělali jedinou náplň a smysl života. Mnoho workaholiků po různě dlouhou dobu sklízí úspěchy ve své práci. Bohužel však dříve nebo později nastává zlom a vyčerpaný člověk nedokáže udržet nasazené tempo a jeho práce není zdaleka tak efektivní jako dříve.
Workholismus
Workoholismus, stejně jako jakákoli jiná forma závislosti nebo nezdravé strategie zvládání, má závažné důsledky pro zdraví a pohodu člověka a je u něj vysoké riziko, že vyústí ve vyhoření. Vzhledem k celosvětově narůstajícím problémům s duševním zdravím se jedná o závažný problém, který je třeba řešit jak na straně jednotlivců, tak i s podporou organizací. Společnost zaměřená především na výkon a úspěch za každou cenu produkuje větší množství workoholiků.
Když lidé dosáhnou syndromu vyhoření, má to značné důsledky pro člověka i organizaci, a proto by neměl zůstat nezvládnutý. Vyhoření je stav duševního, fyzického a emocionálního vyčerpání, který ovlivňuje schopnost člověka normálně fungovat. Mezi emocionální příznaky patří bezmoc, cynismus, pocit selhání nebo pochybnosti o sobě samém, snížená spokojenost a nestabilní emocionální reakce.
Někteří jedinci mají přirozený sklon k vyhoření, který je ještě umocněn tlakem, jemuž jsou organizace v současném nestabilním a dynamickém pracovním prostředí vystaveny. Vzhledem k tomu, že v organizacích převládá kultura rychlého tempa, je zaneprázdněnost považována za běžnou a lidé se cítí být nuceni pracovat stále více, aby s ní udrželi krok. Pokud to není zvládnuto, může to mít významný dopad na dlouhodobou i krátkodobou pohodu člověka.
Závislost na práci
Bryan E. Robinson udělal obrovský kus práce v tomto tématu a je tak považován za jeho hlavního průkopníka. Robinsonova raná práce zahrnovala jeho publikace o mužích a o dospívajících otcích. Jeho zájem se však postupně obrátil k oblasti závislostí a zotavení.
Když si uvědomil, že neexistují žádné informace o workoholismu, zejména pokud jde o rodinu, zahájil Robinson se svým výzkumným týmem sérii studií, prvních svého druhu, jejichž cílem bylo prozkoumat vliv závislosti na práci na fungování rodiny a vyvinout empirický nástroj k měření závislosti na práci.
Stádia závislosti na práci
Dle Robinsona má závislost na práci tři hlavní stadia. Časné stádium se vyznačuje myšlením o práci, pravidelnými přesčasy, odmítáním dovolených, neustálou kontrolou pracovních aktivit. U středního stádia se už postupně vytrácí osobní a společenský život. Pokusy o změnu jsou většinou krátkodobé a spíše neúspěšné. Pozdní stádium je spojeno již s narůstajícími problémy. Objevují se opakované bolesti hlavy, bolesti zad a deprese. U složitých a těžkých případů můžou nastat i infarkty a mozkové mrtvice.
Typy závislých na práci
Prvním je „urputný typ“, možná ho naleznete i ve vaší organizaci. Pracuje nadměrně a vždy a za všech okolností, a to ve dne i v noci. Do svého života moc nepouští témata, jako je odpočinek nebo zábava.
Dalším typem je „záchvatový typ“, tento typ závislého pracuje v nárazech, které jsou následovány zhroucením nebo následnou apatií. Celkový pracovní výkon potom může být nižší než u normálního pracovníka.
„Aktivní typ“ s poruchami pozornosti je třetím typem. Tento typ workoholika nesnáší, když se nic neděje, a hlavně nesnáší nudu. Rád hledá a vyvolává problémy a komplikace, které by potom mohl začít řešit. Začne pracovat se spoustou věcí, ale málo jich dokončí. Zcela postrádá smysl pro realitu.
Předposledním typem je workoholika je „vychutnávač“, ten není se svou prací nikdy hotov. Postupuje pomalu, metodicky, se snahou o co nejvyšší dokonalost. Zdržuje se kvůli němu mnoho záležitostí a svým perfekcionalismem blokuje týmovou práci.
Posledním typem je „pečující“, ten klade zájmy druhých vždy vysoko nad své vlastní a dostává se tak často do stavů naprostého vyčerpání. Můžete se setkat i dalšími typy workoholiků, ale všechny je spojuje jediné:
Tráví spoustu času pracovními aktivitami, které je zaměstnávají i mimo pracovní dobu, a navíc pracují více, než se od nich očekává, aby dokončili své úkoly.
Další je zajímavá studie z roku 2019 zveřejněná v New York Post (zdroj), kde bylo dotazováno 2 000 zaměstnaných Američanů a zde je deset výmluvných znaků workoholika:
- V 54 % případů dávají workoholici přednost práci před osobním životem.
- V 51 % případů si dělají starosti s prací, a to i ve volném dni.
- V 50 % případů mají problém vypnout během dovolené nebo mají jednoduše tendenci pracovat po celou dobu dovolené.
- Ve 48 % případů kontrolují e-maily i během noci.
- Ve 46 % případů přicházejí do práce jako první a odcházejí jako poslední. Stejný podíl respondentů má navíc pocit, že jsou příliš pod tlakem nebo příliš zaneprázdněni, než aby si mohli vzít roční dovolenou.
- Ve 45 % případů vynechávají v práci přestávky na oběd a stejný podíl se cítí úzkostně, pokud nevědí, co se v práci děje.
- Ve 44 % případů jim přátelé nebo členové rodiny říkají, že pracují příliš mnoho.
- Ve 39 % případů kontrolují e-maily hned ráno.
Co dělat, když jste workoholik
Gratuluji, udělal jste první krok – jste závislý na práci a uvědomujete si to! Vítězství je na dosah.
Pro zvládnutí vašich workoholických tendencí je nezbytné kombinovat dvě zásadní strategie. Za prvé musíte posilovat svou odolnost a za druhé musíte ihned upravit pracovní postupy a vaši rutinu. Pro doplnění je někdy dobré mít průvodce nebo nějakou podporu v roli mentora nebo kouče.
V další etapě si musíte vytvořit tyto čtyři myšlenkové bloky:
- První: Musíte pochopit to, kdo jste, kde je vaše místo, jaké jsou priority a co je pro vás důležité.
- Druhý: Vytvořte realistické a zdravé hodnocení sebe sama.
- Třetí: Popište, jak je strukturováno vaše sebepojetí?
- Čtvrtý: Rozvíjejte a budujte emoční oblasti a svou emoční inteligenci.
Následně musíte udělat změnu ve své pracovní oblasti – upravte vaši práci.
Upravte vaši práci – akční plán
Je velmi důležité, aby byly vaše pracovní postupy přizpůsobeny tak, aby podporovaly vaše provedené osobní změny. Níže jsou uvedeny některé praktické strategie, které lze upravit tak, aby dále podporovaly vaše zdraví a pohodu na pracovišti:
- Stanovte si priority a jasné hranice pracovní zátěže. Buďte náročnější na objem práce, kterou přijímáte, a naučte se efektivně vyhodnocovat, co můžete a co nemůžete reálně zvládnout.
- Pravidelně se odpojujte od technologií. Je nezbytné stanovit si termín, kdy večer a o víkendu vypnete telefon a počítač, zde jde o vaši psychohygienu.
- Vypracujte si své osobní poslání. To by mělo definovat věci v životě, které jsou pro vás osobně a profesně důležité.
- Spolupracujte s profesionálem, který vás podpoří při vytváření nových strategií a bude vás vést k odpovědnosti za přijímání opatření ke snížení vašich workoholických tendencí.
Svět, ve kterém žijeme, nebude méně nejistý a nestálý, a proto je nezbytné přijmout strategie, které nám pomohou zvládat naši pohodu. Dosažení tohoto cíle vyžaduje disciplinovaný přístup ke zvyšování naší odolnosti a praktické kroky ke stanovení hranic v oblasti práce a pracovní zátěže.
Zdroje
- The Work Addiction Risk Test: development of a tentative measure of workaholism
- Robinson, Bryan E. Chained to the desk: a guidebook for workaholics, their partners and children, and the clinicians who treat them [online]. Third edition. New York: New York University Press, [2014], ©2014 [cit. 2024-02-15]. ISBN 978-0-8147-7069-6.
- Almost half of Americans consider themselves ‘workaholics’
