Tamaki Saitó je autorem termínu tohoto fenoménu poslední doby. Dle jeho odhadu je hikikomori v Japonsku asi jeden milion a tvoří dnes tak asi jedno procento japonské populace. Fenomén se samozřejmě nevyskytuje jen v Japonsku, tam je ale nejlépe vědecky popsán, velmi se také odráží v japonské kultuře, jako jsou romány, anime nebo manga.
Hikikomori
Hikikomori je člověk, který nevychází z bytu či pokoje, mají málo či vůbec žádné přátele, dlouhou dobu spí ve dne, zatímco aktivní je v noci, mimoto se věnuje nespolečenským aktivitám, sledování televize, počítačových her a výjimečně čtení.
„Počet Hikikomori představuje přibližně 2 % celkové populace lidí ve věku 15 až 64 let v zemi. Podle průzkumu se asi 20 % z nich stalo sociálními samotáři v důsledku pandemie COVID-19. Úředník úřadu vlády varoval, že sociálním samotářem se může stát kdokoli. Jako spouštěč sociálního ústupu uvedlo 44,5 % hikikomori ve věku 40 až 64 let odchod ze zaměstnání, 20,6 % pak pandemii. Úředník vlády poukázal na to, že lidé se mohli dostat do sociální izolace, když se jim uprostřed pandemie zdálo obtížné chodit ven a rozhodli se pro online kurzy a práci z domova.“
Sociální stažení – obraz dnešního světa mladých
Jedná se totiž často o reakci jedince na jeho neschopnost být úspěšný ve společnosti, která na něho klade velmi vysoké nároky a která si cení pouze workoholismu. Odloučení se různí případ od případu, může trvat i roky, ve vzácných případech i desetiletí.
Mnoho podobných případů bylo zjištěno kromě asijských zemích, také v Thajsku, Singapuru, Indii, Bangladéši a Íránu, kde se objevují i jiné problémy. Proto hikikomori, ačkoli bylo dříve konceptualizováno jako kulturně vázaný syndrom z Japonska, může být lépe chápán jako kulturní projev tísně vyskytující se dnes již mnoha zemích.
Tichá epidemie
Čísla hikikomori se pohybují od 0,87 % do 1,2 % v Japonsku, 6,6 % v Číně, 1,9 % v Hongkongu, 2,3 % v Jižní Koreji, 20,9 % v Singapuru, 9,5 % v Nigérii, 2,7 % ve Spojených státech a 9 % na Tchaj-wanu. Hikikomori je popisován jako tichá epidemie.
Já jsem si všiml výrazné změny u mladých kandidátů především v období pandemie a po ní. Je to jeden z mnoha dopadů pandemie na společnost jako celek. Vznik podobných úzkostí a poruch, depresí však instituce neřeší, mají svá témata a mezitím se plní ordinace nešťastnými lidmi bez pomoci.
Syndrom domácího vězení
Dříve se v anglické literatuře sociální stažení bylo považováno za základní charakteristický rys pro „syndrom domácího vězení“, který se vztahuje k určité formě agorafobie, což je chorobný strach z otevřeného prostoru, prostranství nebo davu a řadí k velmi častým fobiím a postihuje zhruba dvakrát častěji ženy než muže.
Závěrem
Ve studii, níže (zdroj) naleznete nespočet úspěšných postupů jako s touto sociální izolací pracovat a jak ji úspěšně léčit, ale bude potřeba také osvěta, propojení vzdělávání, zdravotnictví, médií a bohužel i politiků, protože se jedná nejvíce o mladé, kteří se budou na trhu práce cítit jako zcela osamělí!
Zdroje
- Hikikomori: A Society-Bound Syndrome of Severe Social Withdrawal
- An examination of the potential benefits of expert guided physical activity for supporting recovery from extreme social withdrawal: Two case reports focused on the treatment of Hikikomori
- 5 million people in Japan living as social recluses, many as a result of the pandemic
-
Review of hikikomori: A global health issue, identification and treatment
