Asi se mnou budete souhlasit, když napíšu, že svět podnikání nikdy nebyl pohodlné ani předvídatelné místo. Dnes to ale musíme posunout ještě o krok dál, protože realita, které teď čelíme, je výzvou zcela nového kalibru. Vše, co kolem nás v současnosti probíhá, totiž systematicky testuje odolnost firem tak, jako nikdy dříve.
Odolnost firmy přitom není jen o tom, jak „nějak“ přežít probíhající bouři, je to o určité schopnosti skutečně využít krizové období k růstu, o určité formě umění vyjít z něj silnější a připravenější než kdykoli předtím. Nebojte, já vím, že toto není lehké téma.
Zatímco některé společnosti dokážou reagovat poměrně rychle, adaptují své strategie doslova za pochodu a umí využít chaos jako odrazový můstek pro svůj další rozvoj, jiné naopak přešlapují na místě, nejistě tápou a křečovitě se drží svých zastaralých vzorců, které je pomalu ale jistě vytlačují z trhu.
Asi vás stejně jako mě napadne otázka: Jaký je tedy ten tajný recept těch, kteří nejen že přežijí, ale dokonce v téhle obrovské nejistotě ještě prosperují? Jakou roli v tom hrají lidé uvnitř firmy, firemní kultura a schopnost improvizace nebo kreativity?
Odolnost firem
Odolnost firem je, jak jistě uznáte fascinující téma a zaslouží si pohled těch nejlepších z nejlepších, které dnešní vědecký okruh nabízí, vybral jsem pro vás tuto čtveřici a jejich pohled na téma odolnosti dnešních firem.
Martina Linnenluecke, Kathleen Sutcliffe, Karl Weick nebo Amy Edmondson jsou to lidé, kteří svoje znalosti neukládají jen na stránky akademických publikací, ale především je využívají v praxi. Díky svým zkušenostem nám teď umožní nahlédnout přímo do metodik a strategií, jak úspěšně zvládat neočekávané změny a jak z nich vytěžit maximální strategickou výhodu i pro moji poradenskou a konzultační praxi a vaše podnikání nebo řízení firmy.
„Proč investice do odolnosti firmy může být tou nejlepší, jakou kdy uděláte?“
Šoky a odolnost firmy
Martina Linnenluecke ve své práci a také v analýzách identifikuje dva základní typy organizační reakce na náhlé šoky. První popisuje jako prvotní změnu, kde organizace absorbuje dopad šoku bez zásadních změn ve struktuře či strategii, což nazývá právě odolností. Druhotná změna je stav, kdy organizace využívá šok jako impuls k zásadní transformaci svých praktik a struktur, což označuje jako udržení.
Tato její zjištění zdůrazňují, že odolnost není pouze o návratu k původnímu stavu organizace, ale může právě zahrnovat i hlubokou adaptaci a transformaci v reakci na vnější hrozby. Nepochybně tím myslí, že učení organizace je jako přirozená reakce na vzniklý náhlý šok. Přirovnal bych to k tomu, když jsem jako malý kluk chodil do míst, kde včely měly vždy svá hnízda. V té první reakci se však naprosto a otevřené ukáže, jak je organizace reálně odolná vůči šokům zvenčí.
Odolnost firmy jako kolektivní dovednost
I další autor ve svém výzkumu zdůrazňuje, že odolnost organizace není statickým rysem, ale dynamickým procesem, který vyžaduje kolektivní úsilí. Kathleen Sutcliffe poznamenává, že organizace, které úspěšně zvládají nejistotu, se vyznačují schopností společně čelit výzvám, adaptovat se a učit se z krizových situací. Klíčovým faktorem je zde tzv. „kolektivní všímavost“, která umožňuje organizacím včas identifikovat a reagovat na všechny potenciální hrozby.
Nejde přitom o žádnou měkkou techniku, jak by se možná někomu mohlo podle názvu zdát, ale o jasnou a zcela praktickou schopnost organizace vnímat, chápat a rychle reagovat na změny a neočekávané situace. Kolektivní všímavost popisuje skupinovou bdělost, schopnost členů organizace společně registrovat varovné signály dříve, než se z nich stanou závažné problémy.
Co tvoří kolektivní všímavost?
Kolektivní všímavost se tak opírá o pět základních pilířů, které popsali právě Sutcliffe a Weick:
- První je nepřetržité sledování situace. Firmy s vysokou kolektivní všímavostí aktivně vyhledávají příznaky, že se něco může pokazit. Neustále přehodnocují své úspěchy i neúspěchy a všímají si detailů, které jiní často přehlížejí.
- Další je citlivost na operace, to znamená být neustále v úzkém kontaktu s tím, co se v organizaci skutečně děje. Právě zde nejde o pasivní čekání na problémy, ale o průběžnou a aktivní komunikaci doslova na všech úrovních, aby firma věděla, kde mohou vzniknout další potenciální slabá místa.
- Třetí je zdráhavost zjednodušovat, protože organizace by neměly situace zbytečně zjednodušovat či banalizovat. Právě ona jednoduchá vysvětlení totiž často vedou často k přehlížení důležitých detailů. Kolektivní všímavost spočívá právě v ochotě hledat složitější souvislosti a přijímat komplexitu situací.
- Odhodlání k odolnosti firmy. Vysoká všímavost znamená připravenost reagovat, i když něco selže. Schopnost rychlé improvizace a adaptace je zde klíčová. Organizace se soustředí na zotavení a poučení se ze vzniklých chyb, nikoli na jejich potlačování.
- Neshoda k odbornosti, protože to již popisuji v základním pilíři krizového řízení, protože ve chvíli, kdy dojde k problému, rozhodnutí by měla vycházet od těch, kteří mají skutečnou odbornost – expertizu, nikoli nutně od těch, kteří zastávají nejvyšší pozici ve firmě. Tedy i v krizi dáváte otěže odborníkům, ti vás krizí provedou – průvodcům v krizi. Organizace tak dává přednost skutečnému know-how před vlastní hierarchií.
Tvorba smyslu
Sensemaking, jak jej definoval Karl E. Weick, je schopností organizace porozumět právě těmto nečekaným, chaotickým nebo komplexním situacím a událostem. Jde o způsob, jak lidé společně interpretují skutečnou realitu kolem sebe, aby mohli následně efektivně jednat.
Weick zdůrazňuje, že klíčovým faktorem úspěšného sensemakingu je schopnost neustále aktualizovat svůj pohled na situaci podle nových informací, a tím pružně reagovat na měnící se okolnosti, myslím si, že toto je hodně podobné kolektivní všímavosti.
Protože organizace, které ovládají sensemaking, umějí nejen rozpoznat první signály blížící se krize, ale především dokáží ze zdánlivého chaosu rychle vytvořit jasnou představu o tom, co se děje, proč se to děje, a co je třeba dělat dál. Sensemaking tak vytváří most mezi nejistotou a jasným rozhodováním, a tím zásadně zvyšuje šance firmy přežít a prosperovat v turbulentním prostředí.
Jak se české firmy mohou stát odolnými?
Odolnost není o tom „mít tvrdou skořápku“, jak někdo říká a „vatu v polštáři“, i když hotovost je často velký klíč. Je to spíš o vaší pružnosti a odvaze, která se umí v krizi zapřít, ale zároveň z ní vyjít posílená. České firmy, které tohle dnes rychle pochopí, nebudou jen přežívat, ale budou těžit z nejistoty jako ze svého tajného paliva.
V českém podnikatelském prostředí se o odolnosti sice mluví čím dál častěji, ale stále je to pro mnohé firmy spíš „hezký, ale vágní pojem“, možná bych řekl „klišé“ na konferencích než zcela konkrétní směr nějakého proaktivního jednání. Přitom klíč k odolnosti neleží v jednom univerzálním úspěšném návodu, ale je to doslova kombinace několika oblastí, které se musí sladit a začít fungovat jako živý, dýchající systém.
Ano i pořadatelé konferencí se musí nějak uživit a majitelé firem potřebují mít pocit, že pro toto téma svoji aktivní účastí na konferenci něco udělali, že? Jenže krize firmy, je často zcela individuální, protože všechny výše zmíněné techniky odolnosti firem se odráží ve vašich lidech.
Přestaňte se už konečně bát neznámého
Mnoho firem se drží starých vzorců, protože jsou to ty osvědčené, jako jsou všechny ty certifikace, akreditace, systémy, řády, normy, vzorce a kodexy. Jenže odolnost není o tom jet si stále svoji písničku a skrytě doufat, že to nějak přežijete. Je to doslova a do písmene o vaší otevřenosti k novému, neznámému, neprozkoumanému, odmítanému a skrytému = k novým informacím, novým pohledům, novým způsobům práce. Musíte si nově zvyknout na to, že nejistota není nepřítel, ale spíš váš trenér – kouč nebo mentor, který vás nutí být lepší a připravenější.
Tvořte kulturu otevřenosti
Tady přichází na scénu pojem „psychologická bezpečnost“, o kterém mluví Amy Edmondson. Když se lidé ve firmě bojí přiznat chybu nebo upozornit na průšvih, je to jako byste ve firmě měli slepou skvrnu nebo díru v podlaze. Chce to aktivní podporu vedení, aby vaši lidé věděli:
„Tady můžeme bezpečně mluvit o všem. Tady můžeme zkoušet. Tady nás nikdo nesejme, když něco pokazíme. Je to pro nás všechny bezpečný prostor!“
Inovace jako nárazník proti krizím
Jedna z pro mě velmi zajímavých studií, která propojuje odolnost firem s konkrétními ekonomickými daty, pochází z Brazílie. Autoři v ní sledovali deset veřejně obchodovaných firem během let 2011 až 2014 – tedy v období následujícím po globální finanční krizi. Vzorek rozdělili do dvou skupin: na firmy inovativní a neinovativní. Tyto dvě skupiny pak porovnávali na základě tří klíčových ukazatelů výkonnosti:
- EBITDA (zisk před úroky, daněmi, odpisy a amortizací), který ukazuje, jak dobře firma vydělává čistě z provozu,
- ROE (návratnost vlastního kapitálu), tedy kolik firma vydělá na každou korunu investovanou vlastníky,
- ROA (návratnost aktiv), ukazatel efektivity zhodnocování celkového majetku.
Výsledek?
Pouze inovativní firmy systematicky dosahovaly vyšší finanční výkonnosti a odolnosti. Zvládaly lépe proměnlivé prostředí, udržely si stabilnější výsledky a v některých případech dokonce rostly. Jinými slovy schopnost tvořit a zavádět nové produkty, služby či procesy není jen známkou otevřené firemní kultury. Je to tvrdý, praktický a funkční štít proti krizím. Přirovnal bych to k situaci, kdy se na firmu řítí vlna krize, ale z druhé strany se zvedá vlna inovace – stejně silná, možná i silnější – a ten náraz ztlumí, rozbije, nebo přesměruje.
Odolnost firmy = prevence + adaptace
Další zajímavý blok pro mé doplnění pochází z poměrně obsáhlého dokumentu od Davida Denyeraz reportu „Organizational Resilience“. Denyer tvrdí, že mnoho firem má pocit, že když zavedou systémy, jako jsou procesy nebo ISO normy, mají vyhráno. Žijí v domnění, že vytvořili organizaci, kterou zachrání všechny tyto systémy.
Jenže právě tahle posedlost prevencí může být past. Denyer ve svém výzkumu jasně ukazuje, že skutečně odolné organizace se poznají jinde, a to v tom, jak dokážou balancovat mezi prevencí a adaptací. Jedna bez druhé totiž nefunguje. Prevence je důležitá, protože drží firmu pohromadě v klidných časech, ale v chaosu ji může paralyzovat. Adaptace je klíčová, protože zase ta umožňuje reagovat, když se všechno mění. Ale bez pevných základů se snadno rozpadne.
Odolnost firmy je tak schopnost stát jednou nohou v systému a druhou v improvizaci, což může být pro zastánce systémů děsivé a pro ty co stále improvizují v podnikání v postoji odmítnutí. Znamená to umět zabránit kolapsu a zároveň být dostatečně pružní na to, abyste se rychle přizpůsobili realitě, která nikdy nebude dokonalá.
Firmy, které tohle nepochopí, buď ztuhnou a zlomí se, nepochopí kontext nebo poběží naslepo a doslova se vyčerpají. Ty, které si to přiznají, mají ještě šanci. Nyní si však řekněme na rovinu, jak může sešněrovaná firma procesy začít improvizovat a hledat alternativní řešení?
Zranitelnost firmy
Nepodceňujte pravidelnou řekněme: „inventuru hrozeb“. U nás se tomu pořád někdy říká „byrokracie“, ale reálně jde o to, mít otevřené oči a nebýt překvapený. Přemýšlejte aktivně o tom, kde jste křehcí – zranitelní? Kde se opíráte o jeden klíčový bod, který když selže, všechno spadne? A hlavně – mít plán B, který není jen na papíře, klidně i C a D.
Dejte prostor odborníkům, nejen vaší hierarchii
V Česku pořád panuje naivní představa, že „šéf nebo majitel, případně ředitel ví a umí všechno“. Jenže v krizích je většinou potřeba, aby mluvil ten, kdo tomu opravdu rozumí, a ne ten, kdo má nejvyšší razítko nebo nejsilnější název na vizitce a největší nebo nejplacatější auto na parkovišti. Zkuste zapojit do rozhodování lidi s konkrétní expertízou a necenzurovat je a poměrně rychle uvidíte, jak rychle se zvýší schopnost vaší firmy reagovat na krizi.
Rozvíjejte adaptabilitu a také vaši improvizaci
Učte lidi, aby nebyli závislí na přesných instrukcích, učte je improvizaci. Nechte je zkoušet, nechte je improvizovat v bezpečném prostředí. A ano, občas z toho vznikne průšvih a bude to něco stát, ale taky nová cesta, inovace změna, kterou byste dle mě zaručeně jinak nikdy neobjevili!
České firmy přeji vám, buďte odolné, budeme to všichni potřebovat.
