„Když čas přestane mít své hranice.“
Jsou firmy, kde čas přestává být prostředkem a stává se tak měřítkem hodnoty. Hodnoty člověka, jeho loajality, jeho nasazení. Nezáleží, co vytvoříte, důležité je, kolik hodin jste strávil nad tím. Čím déle, tím lépe a čím vyčerpanější, tím opravdovější…
Otrokář času je člověk „manažer“, který sám žije v této představě. Jeho práce nemá hranice. Je neustále dostupný, on-line a v pohybu. A stejný standard začne vyžadovat od ostatních – často bez uvědomění. Nechce týrat – jen tzv. „vede svým příkladem“.
Výkon jako náboženství
V takovém prostředí se vytrácí jedna z klíčových kvalit skutečného leadershipu – schopnost rozlišovat, co má smysl a co je jen pouhá aktivita. Otrokář času často ztrácí schopnost prioritizovat, protože všechno je naléhavé a všechno je důležité, všechno je třeba udělat hned.
Za touto snahou o absolutní výkon však často bývá hluboký strach: strach zpomalit, strach zastavit, strach konfrontovat vnitřní prázdnotu. Tým vedený otrokářem času začne nejdřív mlčky přikyvovat, pak se přizpůsobí a pak začne odcházet – buď fyzicky, nebo mentálně.
„Navenek firma jede, ale uvnitř pomalu mizí život.“
