Nedávno jsem slyšel od mého oblíbeného komentátora, ale také bývalého disidenta, písničkáře a vydavatele, kterého si velice vážím, a to nejen profesně, ale i lidsky, Ivana Hoffmana, že se nám ze společnosti vytrácí potřeba převzetí zodpovědnosti. Jak se tento jev promítá do společnosti, tak se logicky nachází i v menších komunitách, jako jsou různé organizace, firmy nebo podniky.
Tak trochu jiný svět práce
Denně potkávám lidi po kancelářích a provozech bloumající a sledující své obrazovky a zcela opovrhující světem kolem nich. Jak zde ještě může být prostor pro kreativní práci, když téměř veškerá mozková aktivita padne na analýzu obsahu sociálních sítí. Kdyby zde šlo pouze o hrající koťátka a závody rychlých aut. Ale tyto obrazovky jdou daleko dále, neustále podsouvají obsah vaší bubliny, a to v lépe se přizpůsobujícím algoritmu.
Vysvětlí vám, jak se máte chovat, co je správné a kdo je dobrý a kdo ne. Co už nevymyslíme, předáme AI, které promptně předá, co je aktuálně potřeba, i když s chybami a často s tím, že jsme ji naučili jako lidé zase něco nového a zdarma nebo jsme za to ještě zaplatili.
Důležité věci se odkládají, rozhodnutí se posouvají, závěry se bagatelizují. Vše trvá nekonečně dlouho, a říkáme tomu práce. Dokážete si představit, o kolik méně viny, stresu a frustrace byste cítili, kdybyste se nějak dokázali přinutit dělat věci, které nechcete, když je skutečně máte dělat? Nemluvě o tom, o kolik byste byli šťastnější a efektivnější?
Mám totiž dlouhodobě pocit, že pokud nezačneme všichni více pozorovat to, jak efektivně pracujeme, jak jsme produktivní, jak se staráme o sebe, jakou péči věnujeme a jakým věcem a přestaneme střežit naše hodnoty, můžeme se docela rychle stát otroky, zcela závislými na tom, co nám, kdo předkládá.
Je tedy nějak na čase postavit se na vlastní nohy a uvědomit si hodnotu našeho času a hodnotu naší práce. Bojovat proti naší pasivitě a převzít odpovědnost za naši kariéru a její vývoj. Dále budeme v článku pokračovat s tématem vůle a morálky, alespoň tyto dvě slova přesně zachycují to, na čem musí někteří z nás zapracovat.
Odložím to, necítím se na to a je mi to nepříjemné!
Dobrou zprávou je, že se můžete zlepšit v neodkládání věcí, pokud použijete správnou strategii. Na každý úkol se lze totiž dívat dvěma způsoby. Můžete něco udělat, protože to považujete za způsob, jak skončit lépe než nyní, jako úspěch nebo splnění vašeho úkolu. Protože když úspěšně dokončím tento projekt, udělám na někoho dojem, nebo když budu pravidelně něco dělat, dosáhnu svého cíle.
Psychologové tomu říkají zaměření na povýšení a výzkumy ukazují, že když ho máte, motivuje vás myšlenka na dosažení úspěchů a nejlépe pracujete, když se cítíte dychtivě a optimisticky.
No ovšem, pokud se ale bojíte, že daný úkol zkazíte, není to zaměření pro vás. Úzkost a pochybnosti podkopávají motivaci k podpoře a snižují pravděpodobnost, že vůbec něco podniknete. Řeknete si tedy: „Raději to odložím.“ A kolik jste toho už odložili?
Necítíte se na to
Ve skutečnosti tím myslíme, že se nemůžeme přinutit k tomu, abychom tyto věci dělali. Koneckonců, nikdo vás každé ráno nepřivazuje k vaší posteli. Fyzicky vám v tom nic nebrání a jen se na to prostě necítíte. Chvíli o tom přemýšlejte, protože je to opravdu důležité. Někde na cestě jsme všichni uvěřili myšlence, aniž bychom si to vědomě uvědomovali, že k tomu, abychom byli motivovaní a efektivní, musíme mít pocit, že chceme něco dělat.
Musíme mít chuť to udělat! Opravdu nevím, proč tomu věříme, protože je to stoprocentní nesmysl. Ano, na určité úrovni musíte být odhodláni k tomu, co děláte, musíte chtít, aby byl projekt dokončen, nebo abyste začali den dříve. Ale nemusíte mít pocit, že se vám do toho chce! Tedy dá se to shrnout, že se na to necítíte, ale věřte vy to uděláte!
Je vám to nepříjemné
Pokud tedy sedíte a něco odkládáte, protože se vám nechce, nezapomeňte, že se vám vlastně vůbec nemusí chtít. Nic vám v tom nebrání. Příliš často se snažíme tento konkrétní problém vyřešit pouhou vůlí. Příště se přiměji k tomu, abych na tom začal/a pracovat dříve. Samozřejmě, kdybychom k tomu skutečně měli dostatek vůle, nikdy bychom to neodkládali. Studie ukazují, že lidé běžně přeceňují svou schopnost sebekontroly.
Tím, že se předem rozhodnete, co přesně uděláte a kdy a kde to uděláte, odpadá uvažování, když na to přijde vhodný čas pro vás. Ne, opravdu to musím udělat teď, nebo to může počkat na později, nebo bych možná měl místo toho udělat něco jiného. Teprve když uvažujeme, je zapotřebí síla vůle, abychom učinili těžkou volbu.
Svou vůli však můžete pěstovat, dokonce je třeba na ní pracovat. Nevěřit své hlavě, nebát se a jít do toho, i když je to nepříjemné, je to zkrátka nutné!
Pěstujte svou morálku
Pracovní morálka je stále považována za ctnost, ale zdá se, že existuje základní předpoklad, že ji buď máte, nebo ji zkrátka nemáte. Možná uslyšíte, jak někdo nabádá někoho jiného, aby pracoval usilovněji. Málokdy však slyšíte někoho vysvětlovat, jak svoji vlastní pracovní morálku významně zlepšit.
Síla všech našich organizací a vlastně i celé naší krásné země závisí na skutečně pracovitých lidech, což je smutné, protože žádná inteligence nemůže nahradit společnost, která postrádá základní ctnosti, jako je poctivost a pracovitost. Nezáleží na vašem věku nebo životní situaci, můžete zlepšit svou pracovní morálku, dělat více dobra pro své okolí a mít dobrý pocit z toho, jakým se stáváte člověkem.
Pokud si dovolíte být šťastní pouze tehdy, když jde vše hladce, budete neustále bojovat s prací. Dříve jsem věřil v ideální a harmonický svět práce, kde je vše smysluplné a snadné, ale nyní vidím dvě možnosti, nudu v příliš snadné práci nebo výzvu v práci, která je frustrující. Rozhodl jsem se vnímat nepříjemnosti a překážky jako záměrné výzvy.
Ano, v rámci naší práci je třeba si připustit, že jsme neustále vystaveni výzvám, nehledejme vždy pouze příjemná a harmonická místa a úkoly, protože ta nás nic nenaučí a nic v nás neposílí. Zlepšení vaší pracovní morálky je možné díky víře v její dosažitelnost. Houževnatost lze posílit pravidelným tréninkem. Můžete své energeticky slabé já proměnit v mentální ekvivalent čehokoli co si zamanete. I když je to tvrdá práce, zvládne to nakonec téměř každý.
Dejte se už do práce!
Pusťte se do práce dřív, než se vaše já začne zase vymlouvat. Vaše pracovní morálka je jako sval, který se používáním posiluje, pak je hlavním způsobem cvičení překonat důvod přestat pracovat, něco odkládat nebo hledat neustále důvody proč to vlastně nejde.
Naše rozptýlení je neustálý boj, ale jediná taktika, která funguje a bude vždy fugnovat, je pevné předsevzetí před pokušením. Taktiky jako odstranění rozptylování nebo stanovení časových limitů někdy pomáhají, ale klíčové je dodržovat svoje sliby, které jste si sami sobě dali. Rozhodněte se, jakým člověkem chcete být, a buďte jím, toho se pevně držte.
Naše práce není jen prostředkem k dosažení nějakého našeho cíle. Můžete chtít dosáhnout odměny, ale tento způsob myšlení vás staví do defenzivy. Když se práce nedaří nebo přibude další, cítíte se vzdáleni svým cílům, což vede k vaší okamžité frustraci.
Zaměřte se na to, kým se chcete stát, a to v nějakém rozumném horizontu, a až potom sněte o tom, kam vás toto úsilí může dovést.
