Video: Předání rodinné firmy – Nejde jen o byznys!
Hned v úvodu musím začít možná pro vás nepříjemným oznámením, ale není to jen byznys, je to vaše rodina. Tahle věta možná zní jako obyčejná fráze, ale pochopí to pouze a jedině ten, kdo kdy žil ve firmě, kterou postavil vlastníma rukama a ví, jak hluboce pravdivá tato věta je.
Co je rodinná firma
- Je to příběh.
- Je to životní styl.
- Je to identita.
- Je to jméno na dveřích, ale taky na faktuře.
- Je to dřina, oběti, večery bez večeře a a taky pocit, že se něco buduje.
- Je to obvykle něco, co má přesah.
- A pak přijde čas předání…
Předání rodinného podniku
Ne vždy plánovaně a někdy bohužel ze dne na den. Jindy po měsících a letech přemýšlení, srdcebolu a tichého přiznání si. Jenže, co vlastně předáváme? Ve skutečnosti nepředáváme jen majetek a ani snad nějaké know-how a ani přístup do CRM. Předáváme důvěru a vztah.
A to je to, co často rozhoduje o tom, jestli firma přežije i další generaci nebo zanikne.
Mnoho podnikatelů – zakladatelů si myslí, že když děti technicky a kompetenčně zvládnou firmu převzít, je už vyhráno. Jenže ono to nestačí. Protože děti si pamatují a dobře:
- pamatují si, jaké to bylo být toho všeho součástí
- pamatují si, jaké to bylo být jen tichý pozorovatel
- pamatují si chvíle, kdy cítily, že se od nich něco čeká… ale nikdy se to neřeklo nahlas
- pamatují si tu nejasnost, mlčení a nevyřčená očekávání
- pamatují si, když firma najednou přestane být domovem
Rodinná firma a její past
Výhodou rodinní firmy je, že v ní všechno dává hlubší smysl. Pastí však je, že když vztahy nefungují, firma se může stát břemenem, ocelovým lanem, které drží pohromadě minulost, vinu a strach něco změnit. Děti tak samy často nevědí, jestli pokračovat z oné lásky k rodinné značce nebo z loajality k rodině a k rodičům. A mají své právo říct „ne“. Rodiče zas často nevědí, jak ji předat. Jak so vnitřně přiznat, že končí jejich éra, ale ne nutně jejich osobní hodnota. Tohle všechno není jen právní otázka, ale také osobní, lidská a duchovní.
Co znamená vědomé předání
Vědomé předání rodinné firmy je tak citlivý proces, který neprobíhá jen v právní kanceláři, ale tak trochu doma a u kuchyňského stolu. Je to otevřený rozhovor o tom, co vy jako zakladatel vlastně dětem předáváte, kromě majetku a co si přejete, aby pokračovalo, a co už klidně zmizelo.
Co chtějí děti?
Předání bez těchto rozhovorů bývá rychlé a často velice studené. V mnoha firmách, které jsem měl možnost doprovázet, je předání zároveň momentem, kdy si rodina poprvé sedne a skutečně si řekne věci, které se roky obcházely, je to spíše a často mediace a krizová intervence než pouhé povídání. Kdy rodiče poprvé vysloví hrdost, kterou nikdy neřekli nahlas a kdy děti poprvé řeknou, že firmu nechtějí převzít jen „protože musí“, ale protože chtějí, ale po svém – a to je zásadní rozdíl. Protože přechod mezi generacemi není o kontrole, ale o kontinuitě. Nejde o to, aby nová generace pokračovala „stejně jako vy“, ale aby měla pocit, že má právo navázat svým způsobem, a to i zcela jinak. Děti na to mají právo.
A možná právě teď dozrál čas…
