Proč toto téma? Pokud by snad panoval pocit, že je to mimo téma práce s lidmi, tak vás rád uvedu v omyl. Již dlouho pracuji s lidmi, abych si uvědomoval, že ne vždy je vše jednoduše vysvětlitelné, uchopitelné, naše emoce zcela rozeznatelné, naše dojmy z druhé osoby zcela srozumitelné atd. Dostáváme se někdy do rozpoložení ze vztahů, které neumíme vysvětlit, ať už je to přitahování k druhé osobě nebo naopak odpor.

Určitě skeptici a pragmatici řeknou, že to bylo, protože ten člověk byl takový a makový, protože neměl dobré chování a vychování, jeho neverbální projevy atd., to způsobuje to či ono. Jsem přesvědčen, že někdy je to ještě něco dalšího. To něco je jedním z témat a je to téma aury, ale věřte, že je toho ještě spoustu, co vás mimo vaše současné smyslové vnímání ještě ovlivňuje ve volbě kandidáta nebo životního partnera atd.

Také je nutné v úvodu sdělit, že toto nepatří do žádného esoterického textu, ale je to seriózní pojednání od Roberta Nového z nakladatelství Onyx z roku 1999. Zároveň si dovolím návrat do dětství a propojení s filmem od režiséra Vojtěcha Jasného: „Až přijde kocour“ z roku 1963, je to již věčnost, ale ta scéna je pro mě dnes stále jako živá. Možná vám trochu připodobní téma tohoto článku.

Až přijde kocour

„Na závěr večerního kouzelníkova představení sejme Diana svému Mourkovi brýle a před jeho zelenýma očima začnou někteří dospělí měnit barvu. Nevěrníci jsou žlutí, lháři fialoví, šedivě se zabarví zloději a lapkové a zamilovaní zčervenají. Červený je i Robert, který zapomněl na nevěrnou Julii a zamiloval se do Diany.“

Co je to aura

Aura obklopuje člověka ze všech stran a lze si všimnout, že při vnímání aury má jakoby člověk barvu navíc, vyjma svou pleť, jako by byl přemalován jemným barevným filtrem, nebo jako kdybyste pozorovali svět skrze jemné barevné sklo.

Z medicinského pohledu je aura (aura = lat. vánek, třpyt, vzduch) změněný psychický stav se zrakovými nebo čichovými vjemy. V mé starším článku se dočtete i o Břetislavu Kafkovi, který popisuje auru: „Fluid oduší uvolňuje se ze všech buněk, samotných jader buněčných, které ze sebe vydávají výboje jednotlivých částic zářivé energie, fluid oduší tvořící, a plně vyhovuje schopnostem duše.“

„Ovzduší, opar, vánek. V mystickém smyslu obtížně postřehnutelná fosforescence obklopující každý jev. Může být vnímána zrakem, sluchem, čichem, chutí i hmatem nebo citem. Na cit působí téměř všeobecně, což je dokázáno tím, že každý v každém vzbuzuje dojmy.“ Píše ve svém slovníku Minařík.

Druhy aury

Nyní si zkuste představit, že by za vás mluvila vaše aura. Nic bychom nemohli skrýt, vše by bylo jako na talíři. Několik barev by promluvilo o tom, jací jste uvnitř. Dokážu si představit, že v politice by to byl velký třesk, ale nejspíše by to byl dopad fatální na většinu vztahů.

Černá aura – Zlost, prudkost a násilí

Je popisována jako barva černého dešťového mraku. Chuť černé aury je převážně hořká. Pach této aury je horší než pach zdechlé krávy nebo psa, hada. Dotek této aury působí hůře než dotek pily nebo teakového dřeva.

Člověk, jehož činy jsou pod vlivem pěti velikých hříchů, jenž nevlastní žádné ctnosti, jenž nepřestává ubližovat, jenž spáchal různé činy, je zlý, prudký a násilnický. Člověk, který se neobává následků za své činy, je tím, jehož sklony vyvíjejí černou barvu.

Stezka černé barvy aury vede do temnot a je způsobena těžkými hříchy. Černá aura se rozpustí pouze odříkáním, to platí i pro ostatní barvy aury, mající temný charakter.

Temně modrá – Závist, hněv a zlomyslnost

Barva lapisu lazuli, drahý nerost temně modré barvy. Chuť modré barvy je velmi ostrá, smíšené koření z černého a bílého pepře doplněné suchým zázvorem. Pach i dotek aury je stejný jako v případě aury černé. Člověk s touto barvou má tyto vlastnosti: závist, hněv, nedostatek sebeovládání, nevědomost, klam, podvod, neskromnost, hříšnost, nenávist a zášť, zlomyslnost.

Miluje rozkoše, člověk, který je pronásledován hrubým potěšením, bez známky citu a ušlechtilosti. Nezdržuje se hříšného konání, je zlý a prudký, je tím, jenž vytváří modrou auru.

Šedivá aura a černočervená aura – Nepoctivost, podvod a žárlivost

Chuť této aury je kyselejší než nezralé mango. Pach a dotek této aury je jako u černé aury. Člověk, který je nepoctivý v řeči a činech, který je nízkého založení, křivý, přetvařující se a podvádějící, hanebný a sprostý, je zlodějem a šíleně žárlivý, je v zajetí šedivé aury.

Červená aura – Skromnost, stálost a ukázněnost

Barva rumělky nebo vycházejícího Slunce. Chuť této aury je chutnější a příjemnější než u zralého plodu manga. Vůně této aury je vůní květin. Dotek této aury je jako dotek chomáčku bavlny. Člověk, který je pokorný, skromný, stálý a osvobozený od klamů a povrchní mysli, ukázněný, ovládající se, ten vyzařuje červenou auru. Červená barva již znamená veliký pokrok.

Žlutá aura – Tichost a disciplinovanost

Má barvu kurkumy. Je to starozlatá barva. Chuť jako vynikající víno a různých nápojů medu. Člověk, který se málo hněvá, je trochu chlubivý, kdo se ovládá při studiu a povinnostech, kdo málo mluví, je tichý, ovládá své smysly, takový vyzařuje žlutou auru. Žlutá je již velmi dobrou barvou a aurou. Žlutá je již velikým štěstím a blažeností.

Bílá aura – Klidnost a rovnovážnost

Má barvu lastury. Chuť bílé aury je chutí datlí, mléka, cukru. Člověk, jenž se zdržuje nestálých věcí, hříšných činů, jehož mysl je klidná, kdo se ovládá, ať již ztiší své nitro ode všech vášní nebo je od nich osvobozen, jenž je klidný a ovládá sebe sama ve smyslech, takový je ten, na němž je vidět bílá aura. Buddha byl zrozen jako bílý slon. Bílá je nejlepší ze všech barev a přináší velkou blaženost.

Smíšená aura

Většinou se vyskytují aury smíšených barev. Jednobarevná aura je vzácností. Smíšené aury jsou spojení naší špatné a dobré karmy. Ani dobrý a ani zlý člověk.

Při nemoci anebo oslabení, jsou v aurickém poli vidět prázdná nebo naopak přezářená místa, svědčící o poruše daného orgánu nebo části těla.

Barvy aury a jejich přehled

Hnědá – pečlivost, zemitost, mateřskost, ochránce rodu, sevřenost prostředím, strach o osudy blízkých, mnohdy přehnaný.

Oranžová – opravdovost, spravedlnost, idealistická víra ve vnější změnitelnost poměrů světa.

Zelená – společenský vztah k lidem, nutnost života v komunitách lidí, smysl pro týmovou práci, nadšení pro společné dílo a tvorbu, nepochopení života mimo společenství.

Růžová – nadšení láskyplnost, citová naivita, neprobuzená čistota, nerozpoznání poměrů světa. Tyto osoby jsou samy sobě velmi nebezpečné, neboť důvěřují komukoli.

Fialová – slabá a nevýrazná osobnost, nestojí si za ničím. Sytě fialová člověk pronikavého vhledu do nitra lidských bytostí a světa, příliš kritický až nesoucitný.

Modrá – sytá je barva pro diplomatickou osobnost. Bytost, jež se zabírá logikou vznešených idejí. Jemná modrá je chladná a vypočítavá povaha, přetvařující se jako charakter citový.

Žlutá – hloubavost, přemýšlivost, schopnost dosáhnout těžko představitelné množství poznatků, touha po obdivu a uznání, mnohdy za zbytečnou cenu.

Závěrem

Kdybychom zde měli vypsat všechny vlastnosti a povahy, dle barvy aury, vydalo by to dle pana Nového na tisícistránkovou publikaci. Aura sama nezahrnuje celou lidskou bytost a osobnost. Je určitou výsečí celého člověka, dílem oceánu tajemství lidské duše.

Hledíme někomu do tváře, která k nám jasně mluví o tom, co můžeme od něj očekávat, a vidíme přitom svou nevědomost, svá přání, jak bychom chtěli, aby byl dotyčný člověk založen a utvořen.

„Co je důležité je očím neviditelné.“

Další zdroje:

Citace:

  • NOVÝ, Robert. Duševní těla a nauka o barvě jejich aury: Taje zrození a cesty duše po smrti. Praha: Onyx, 1999. ISBN 80-85228-58-0.
  • MINAŘÍK, Květoslav. Malý mystický slovník naučný. Praha: Canopus, 1992. Přímá stezka (Canopus). ISBN 80-85202-06-9.
  • KAFKA, Břetislav, HOFMAN, Jaroslav, ed. Kultura rozumu a vůle: člověk zítřka. Olomouc: Poznání, c2011. ISBN 978-80-87419-11-3.

ZANECHAT ODPOVĚĎ

Zadejte svůj komentář!
Zde prosím zadejte své jméno
Captcha verification failed!
Uživatelské skóre captcha se nezdařilo. prosím kontaktujte nás!