Zatímco podle ManpowerGroup indexu trhu práce pro 2. čtvrtletí 2025 převažuje v České republice záhadně optimismus, spíš to vypovídá o omezené výpovědní hodnotě samotného průzkumu, zúčastnilo se jej jen kolem 525 respondentů. Podle jejich slov se má trh práce „nadále dynamicky měnit“ a čekají nás výrazné přesuny pracovních sil mezi sektory a firmami.
Zajímavé ale je, že zatímco u velkých zaměstnavatelů nad 1000 zaměstnanců optimismus klesá, největší propad nálady hlásí firmy s více než 5000 lidmi, u středních, malých a mikropodniků naopak roste, čemuž nerozumím, vzhledem k reálné ekonomické situaci.
Předžvýkaný pohled na realitu
Nevím, jestli je dnes oficiálně zakázáno říkat, že česká ekonomika opravdu není v dobré kondici – nebo jestli se do médií cíleně zvou už jen ti, kteří sdílí „předžvýkaný“ pohled na realitu. Jisté ale je, že se „velmi snažíme udržet dojem“, že Česko je v pohodě nebo na vzestupu, případně, že se nic významného neděje. A přitom naši sousedé ukazují často pravý opak – a mluví o tom zcela otevřeně a na všech úrovních.
Bohužel více než tři z deseti podniků v Německu předpokládají, že letos budou muset výrazně snižovat počet svých pracovních míst. V průzkumu Institutu německého hospodářství IW v Kolíně nad Rýnem uvedlo v dotazování zhruba 2000 firem, což je nepochybně větší vzorek, že až 35 % firem v roce 2025 počítají s propouštěním a pouze 24 % podniků naopak plánuje nabírat nové zaměstnance.
Český optimismus versus německý pesimismus
Nepříznivé hospodářské faktory se v Německu stále výrazněji překrývají se strukturální krizí. Už několik let je zjevné, že německý export čím dál méně reaguje na oživení světové ekonomiky, což jen potvrzuje klesající konkurenceschopnost země. Spotřebitelé i investoři zůstávají v defenzivě, a to kvůli vysoké míře nejistoty omezují spotřebu i soukromé investice. Na jedné straně tak vidíme nárůst úspor domácností, na druhé prudký pokles firemních investic, především od začátku letošního roku 2025.
Podle dřívějších průzkumů na konci minulého roku 2024 bylo mezi podnikateli ještě víc pesimismu, protože tehdy plánovalo v Německu propouštět už 38 % firem. A letošní průzkum v průmyslu není vůbec veselejší, protože dokonce až 42 % podniků očekává výrazné snižování počtu zaměstnanců.
Náš průmysl je extrémně závislý na exportu, cenách energií, lidské práci a zároveň stále víc svázán byrokracií a nejasnou vizí. Firmy kvůli těmto tlakům i nákladům již odcházejí nebo plánují mimo EU. Německo je druhý rok v recesi – a u nás? Místo poctivé analýzy stavu ekonomiky se opíjíme letáky o tom, jak jsme na tom před volbami skvěle?
„Upřímně a otevřeně. Za čtyři roky nepředběhneme naše východní sousedy a nebudeme mít platy jako v Německu. Realita je ale jinde – jen se o ní příliš nemluví.“
Závěrem
Nechci pro sebe ani pro své děti nic jiného než objektivní pohled na dnešní tvrdou realitu. Bez obalu, ale zároveň s jasnou vizí. Nestačí říkat, že něco nastane až… Já myslím, že všichni, a nejen podnikatelé potřebujeme vědět: Jak konkrétně? Co proto děláme? Na co sázíme? S kým a o čem jednáme? Kdy přijde změna? Už mě unavuje to politické mlžení, tlachání o ničem a překrucování dat tak, aby to vypadalo líp, než to skutečně je. Tahle doslova „sterilní“, „předžvýkaná rétorika“, která se opakuje ve smyčce, dávno není vedení naší země. Je to jen mlžení a přežívání v iluzi.
Nikdo nechce říct nahlas, že jsme v potížích, protože by tím nesl odpovědnost. A tak místo plánování budoucnosti dostáváme jen dávky uklidňujících blábolů. Doporučuji přepnout z akademického v obleku upraveného módu do stylu pragmatického, rázného a aktivního. Přestat se tvářit, že se nic neděje, a začít jednat tak, aby bylo za pár let opravdu líp, a nejen v předvolebních slibech, ale hlavně v reálném životě lidí, firem i celé země. Držme si palce lidi, ať máme koho volit.
