Asi tak by se dal vysvětlit aktuální fenomén, kterým se řídí trh práce v čínských firmách a podnicích. V oblasti práce se systém 996, tedy práce od devíti do devíti, a šest dní v týdnu v čínských společnostech stále více prosazuje, až se stal jakýmsi novým respektovaným průmyslovým standardem.
Režim práce 996
Pro tyto společnosti již není vyčerpání se způsobem, jak vyniknout z davu, ale novým minimálním požadavkem – standardem. Možná bych měl trochu představit širší souvislosti toho, co je a co není ještě na hraně etiky, životního standardu a možná i zákona a důstojnosti, ale když tak v té naší Evropě čteme o tom, jak jsme přezaměstnaní a jak se k nám špatně chovají, je stále dobré si připomínat to, že někde jsou podmínky daleko za naší vlastní představivostí.
Hyperkonkurenční prostředí
S pomalým hospodářským růstem v postpandemické éře se tento fenomén stává v mnoha asijských zemích, jako je Čína, stále závažnějším, ale ani Evropu a USA nás nenechá brzy v poklidu. S nástupem AI a automatizace možná bude boj o pracovní místo, také brzy naším tématem.
S tématem hyperkonkurenční sociální prostředí souvisí další fenomén a tím je Neijuan. V tomto prostředí se jednotlivci nedobrovolně zapojují do nelidské pracovní nebo studijní doby, což vede ke značnému napětí a stresu.
Řešením je „Ozvat se?“
Pravděpodobně je to určitá spirála této společnosti. Někteří vyzývají lidi, aby se spojili a požadovali po svých zaměstnavatelích lepší pracovní podmínky. To může být jediné skutečné řešení situace, v níž se mnozí čínští zaměstnanci nacházejí. Organizování pracovních práv v Číně však může být nebezpečné a obvykle naráží na spojenou sílu zaměstnavatelů a úřadů.
Situace je jak pro úřady, tak pro zaměstnavatele supervýhodná. Produktivita roste, efektivita také, jen lidi páchají sebevraždy anebo umírají na nemoci z fyzického a psychického vyčerpání. Neijuan je tak jediné univerzální slovo, kterým všichni vyjadřují všechny své stížnosti. Ale ve svém širším kontextu je Neijuan více.
Neijuan
Studenti neustále porovnávají známky, výsledky testů, univerzity, obory, stáže a další metriky se svými vrstevníky. U zaměstnanců jsou to pak kvóty, normy, úspěchy, ocenění apod. To vše narušuje sebevědomí. Vše to odráží spíše soutěž o zdání dokonalosti než skutečnou realitu. V důsledku vysokého tlaku prostředí dramaticky vzrostla míra úzkosti, deprese a dokonce sebevražd.
V podstatě posedlost úspěchu vůči ostatním odvádí pozornost od skutečného produktivního růstu, narušuje duševní zdraví a vytváří nadměrné konflikty. To je jeho podstata. Masivní čínská populace v kombinaci s omezenými zdroji vždy podporovala intenzivní konkurenci. Je prostě příliš mnoho lidí, kteří soutěží o příliš málo míst ve školách nebo firmách. To nutí lidi spíše bojovat proti svým vrstevníkům než konstruktivně spolupracovat.
Z různých kulturních a systémových důvodů se vzdělávací a profesní úspěch v Číně scvrkává na extrémně úzký soubor cest s malým prostorem pro rozvoj alternativních talentů a zájmů. To vytváří obrovský tlak na dodržování zavedených norem.
Všichni studenti se tak honí zhruba za stejnou budoucností, čímž se zintenzivňuje konkurence proti vrstevníkům. Trh práce je pak nasycen profily, které nehledají cestu spolupráce, ale vzájemného souboje.
Kultura tváře
Označení Mianzi, neboli udržování sebeobrazu nebo „tváře“, pokud jde o sociální postavení, je důležitou motivací v čínské kultuře. To také vede k nezdravé konkurenci. Všichni soutěží, aby nevypadali špatně ve srovnání s vrstevníky, a chlubí se úspěchy, aby vypadali výjimečně, i když tím trpí skutečné učení.
Závěrem
Intenzivní konkurence prostupuje čínskou společností. Pochopení jeho příčin a dopadů poskytuje pohled na širší čínské kulturní a institucionální souvislosti.
Pouze prostřednictvím probíhajících reforem a změn myšlení se může Čína v kontextu 21. století posunout ke zdravějšímu systému, který bude v souladu s lidským blahobytem a globální konkurenceschopností. (zdroj: goeastmandarin.com)
