Rodina McCainů byla součástí vlny přistěhovalců z Britských ostrovů, kteří začali hospodařit na úrodné půdě východního Kanady v 60. letech 19. století. Henry McCain byl inovátor a také opravdový podnikatel. Jeho první podnikání bylo zaměřeno na pěstování jablek na farmě ve Florenceville, také založil obchod, který se stal jedním z prvních v oblasti, kde zemědělci dostávali zaplaceno za svou úrodu v hotovosti místo zboží.
Rodinné nástupnictví
McCain měl tři dcery a jednoho syna, Andrewa Daviese. Andrew se od útlého věku projevoval jako pracovitý a inteligentní, což mu umožnilo získat odpovědnosti, které byly nad rámec jeho věku. V roce 1910 se Henry a Andrew pustili do pěstování brambor a založili McCain Produce Company. Brambory se staly prakticky nejdůležitější plodinou v oblasti a McCainovi využili příležitosti k exportu své produkce do Spojených států a dalších zemí. Andrew tvrdě pracoval až do doby, kdy Henry zemřel v roce 1920, byl byznys na vzestupu.
Andrew a jeho žena Laura měli šest dětí. Tato sourozenecká sestava měla v průběhu let zásadní vliv na historii rodinného byznysu. Nejstarší Marie byla tichá a plachá, Andrew a Robert byli solidní a stabilní typy, zatímco mladší sestra Eleanor byla rychlá a komunikativní. Nejmladší bratři, Harrison a Wallace, vyrůstali těsně spolu. Rodiče do nich vštěpovali silnou pracovní etiku. Rodina McCainů nikdy neplýtvala penězi na děti, vše si musely děti vydělat. Matka, Laura, byla dle slov historiků silná žena, která vládla rodinnému podniku.
Dva bratři, ale různé cesty
McCain zemřel v únoru 1953 ve věku 74 let, ale až do poslední chvíle měl byznys na denní agendě. Po jeho smrti se Harrison a Wallace rozhodli nepřipojit k rodinnému byznysu a pokračovali v práci pro K. C. Irvinga. McCain zemřel bez závěti, což znamenalo, že jeho majetek musel být rozdělen podle zákonných pravidel. Jeho vdova Laura obdržela třetinu aktiv, zbytek byl rovnoměrně rozdělen mezi šest dětí. Provozování rodinné firmy převzali hlavně starší bratři Andrew a Robert, s aktivní podporou Laury, která se ujala role prezidentky společnosti.
Bratři Harrison a Wallace
V roce 2001 se Tom Jr. a jeho tři sestry rozhodli vyhodit nového generálního ředitele a změnit vlastnickou strukturu společnosti. Tom Jr. se sice chtěl ujmout vedení, ale byl omezen strukturou důvěry, která vylučovala členy rodiny z přímé kontroly nad organizací. S rodinou byli přesvědčeni, že společnost utrpěla ztrátu hodnoty kvůli špatnému vedení za poslední desetiletí a věřili, že nová vlastnická struktura pomůže vrátit firmu na správnou cestu.
Na začátku 60. let se McCain Foods rozhodlo soustředit své mezinárodní úsilí na britský trh, což se ukázalo jako výborný tah. Vstoupili na britský trh v době, kdy tam rychle rostl počet fast food restaurací. V roce 1971 se bratři rozhodli změnit své tituly, aby lépe odpovídaly jejich rolím v podnikání: Harrison se stal předsedou a Wallace zase prezidentem.
Harrison a Wallace pracovali ruku v ruce, ale jejich vztah nebyl bez problémů. Harrison měl tendenci hrát roli patriarchu, přičemž se soustředil na rozvoj byznysu a hledání talentovaných lidí pro firmu. Wallace, naopak, měl talent na detaily, správu nákladů a zajištění produktivity. Mezi bratry začaly narůstat napětí, zejména když Harrison začal mít problémy s důvěrou a uvažoval o rozdělení akcií. Wallace byl touto změnou šokován a začal pochybovat o bratrovi, který se stal stále více odlišný.
Vztah mezi bratry
Když ve firmě začaly v 80. letech praskat vztahy mezi bratry, začalo to mít vliv na samotný byznys. V roce 1981, při otevření nového závodu ve Francii, Harrison uspořádal tiskovou konferenci, na svého bratra již nepozval. Tento incident vyvrcholil v roce 1988, kdy Harrison na ceremoniálu v Torontu přijal cenu bez pozvání Wallace, což byl pro něj veřejný akt ponížení.
S tím, jak firma rostla a její vliv se šířil, napětí mezi bratry narůstalo. Harrison a Wallace stále spolupracovali, ale rozdělení v rodinném podnikání bylo nevyhnutelné. V roce 1988, když se objevil konkurent v USA, který byl k mání, McCain Foods nezareagovalo a nabídku na akvizici odmítlo. To byla strategická chyba, která McCainovi připravila o možnost získat významnou část amerického trhu.
Wallace se rozhodl hledat řešení konfliktu a pozval k řešení rodinného poradce, profesora Johna Warda. I když jeho zásah byl správný, nebyl schopen vyřešit problém, protože bratrům chyběla ochota se dohodnout. Rodinné napětí, které se během let vystupňovalo, se nakonec stalo překážkou pro další rozvoj společnosti, která čelila výzvám nejen ve vedení, ale i v přenosu rodinné tradice na nové generace. McCain Foods zůstalo silnou značkou, ale otázky o nástupnictví, vlivu rodiny a přístupu k byznysu zůstaly otevřené.
Co si z této případové studie odnést?
I když McCainovi byli silní podnikatelé, jejich problém spočíval v tom, že v určitém momentu došlo k nejasnostem ohledně toho, kdo má vést. Když se vztahy mezi Harrisonem a Wallacem zhoršily, firma začala čelit problémům, které pramenily z nedostatku vzorců pro správné předávání moci. Bez jasného plánu pro nástupnictví a delegování odpovědnosti se může firma dostat do problémů, když se zakladatelé nebo vůdčí osobnosti začnou dostávat do konfliktu nebo se rozhodnou pro odchod.
Zapojení externích poradců může být klíčové pro řešení problémů, které si rodina ve firmě nemusí být schopná sama přiznat nebo vyřešit. Externí pohled pomáhá udržet nadhled a objektivitu, která je často potřeba při rozhodování o strategických změnách, co myslíte?
