Oklahoma byla tehdy synonymem pro ropu a zemní plyn již od konce 19. století, ale expanze se zrychlila na počátku 20. století s příchodem automobilů. V roce 1908 byl na trh uveden model T Ford. Jeho průměrná spotřeba se pohybovala kolem 16 mil na galon. Automobily tak spotřebovaly 12x více paliva než tehdejší ropná svítilna. Lze si jen představit, jak se zvýšená poptávka projevila na ropných polích.
Kořeny obrovského jmění rodiny Gettyů sahají více než 100 let do minulosti, kdy její otec George Getty uspěl jako ropný průkopník. Georgeovi potomci v následujících čtyřech generacích dále zvyšovali bohatství a vliv rodiny. Syn, průmyslník J. Paul Getty, byl svého času znám jako nejbohatší muž Ameriky.
Poté, co využil investice svého otce k dalšímu úspěchu v ropném sektoru, založil J. Paul v roce 1942 oficiálně společnost Getty Oil Company. V roce 2015 odhadl časopis Forbes čisté jmění rodiny na 4,5 miliardy dolarů.
Rodina Getty
Jméno Getty je synonymem pro bohatství. Ale každé velké jméno s sebou nese i svůj stín, a právě stíny této americké dynastie nám ukazují, jak křehké je rodinné nástupnictví, pokud není postavené na vztahu, důvěře a pochopení.
Vztah otce k dětem, chlad mezi generacemi nebo neschopnost lásky, to všechno u Gettyových rezonuje silněji než čísla na bankovních účtech. Jean Paul Getty, muž, který vybudoval impérium a který byl vnitřně přesvědčený, že jeho genialita je dostatečným darem pro všechny. Měl za to, že poskytl dětem všechno, co potřebují, ale bohužel jen ne to, co skutečně chtěly.
Vztah otce Jeana Paula Getty nebyl nijak harmonický, jeho syn John Paul Getty Jr. s tím bojoval celý život. Nebyl to slabý syn, ale zkrátka chtěl hledat ropu po svém a chtěl se postavit na vlastní nohy mimo otcův dohled. Chtěl život, který nebyl řízen čísly, ale smyslem. Jenže právě za to přišel o důvěru. Když unesli jeho syna, nedočkal se pomoci – jen výpočtů a úroků.
Když unesli jeho vnuka, nerozhodoval se jako dědeček, ale jako účetní a dle mě i jako skrblík, který možná chtěl uštědřit výchovnou lekci.
Únos rodinných příslušníků
Když byl v roce 1973 unesen John Paul Getty III, únosci požadovali 17 milionů dolarů. Getty senior odmítal zaplatit, prohlašoval, že by tak povzbudil další únosy svých vnoučat. Vnukovi únosci nakonec uřízli ucho a poslali ho s výhružným dopisem. Až tehdy začal dědeček jednat. Getty nakonec zaplatil pouze 2,2 milionu dolarů, a to přesně tolik, kolik mu jeho právníci spočetli, že může dát, aby to bylo daňově odečitatelné jako účetní ztráta. Zbytek prostředků půjčil synovi – otci uneseného chlapce, za poměrně vysoký úrok.
Celý příběh této větve rodiny Gettyových ukazuje to, co se stane, když děti dědí majetek, ale ne vztah.
Getty dnes
A pak přichází nová generace. Ariadne Getty se rozhodla, že jejich jméno nebude jen o ropě a galeriích, ale o hodnotách, které si zvolí sami. Neříkají, že dědictví zničili. Říkají, že ho přepsali. Gettyové nám dávají drsnou lekci, že skutečné dědictví nezačíná v závěti, ale v dětství. A že bez vztahu není kontinuita, jen opakování bolesti v jiných opakujících se kulisách.
Pro každého, kdo dnes stojí na prahu nástupnictví ve své rodině, je tenhle příběh varováním i nadějí. Dá se to zlomit, ale musí se začít dřív, než bude pozdě. Ne u notáře, ale u naslouchání. U obyčejné otázky: „Jak se dnes máš, synu?“ nebo „Co dnes společně podnikneme?“
Zdroj obrázku: https://www.harpersbazaar.com/culture/features/g8295/american-dynasties/
