Občas se dostáváme do situací, které nám nejsou opravdu příjemné. Často se pak ptáme, proč toto vše vlastně podstupujeme a proč s těmi lidmi trávíme čas, podnikáme s nimi nebo je zaměstnáváme nebo jim prostě jen obětujeme vlastní energii a čas. Má to smysl? Jsem stále mladý kluk, zkušenosti stále ještě sbírám, ale jak pomalu a jistě stárnu přestávám dělat kompromisy, prostě dost!
S určitými „lidmi“ a do určitých „situací“ nebo „rolí“ se již odmítám opět dostávat! To samé doporučuji i vám, drazí čtenáři.
Pro svůj dnešní a již trvalý postoj použiji citát od José Micarda Teixeiry.
„Na některé věci už nemám trpělivost, ne proto, že bych byl arogantní, ale prostě proto, že jsem ve svém životě dospěl do bodu, kdy už nechci ztrácet čas s tím, co se mi nelíbí nebo mě zraňuje. Nemám trpělivost s cynismem, přehnanou kritikou a požadavky jakéhokoli druhu. Ztratil jsem vůli těšit ty, kteří mě nemají rádi, milovat ty, kteří mě nemají rádi, a usmívat se na ty, kteří se nechtějí usmívat na mě.
Nevěnuji už ani minutu těm, kteří lžou nebo chtějí manipulovat. Rozhodl jsem se, že už nebudu koexistovat s přetvářkou, pokrytectvím, neupřímností a lacinou chválou. Netoleruji selektivní erudici ani akademickou aroganci. Nepřizpůsobuji se ani populárnímu pomlouvání. Nesnáším konflikty a srovnávání. Věřím ve svět protikladů, a proto se vyhýbám lidem s rigidními a nepružnými osobnostmi.
V přátelství nemám rád nedostatek loajality a zrady. Nerozumím si s těmi, kteří neumějí vyslovit kompliment nebo povzbudivé slovo. Přehánění mě nudí a těžko přijímám ty, kteří nemají rádi zvířata. A ke všemu nemám trpělivost s nikým, kdo si mou trpělivost nezaslouží.“
