Co tvoří velkého vůdce? Teoretik managementu Simon Sinek naznačuje, že je to někdo, kdo dodává jejich zaměstnancům pocit bezpečí, kdo čerpá z kruhu důvěry. Ale vytváření důvěry a bezpečí – především v nestabilní ekonomice – znamená vzít na sebe velkou část zodpovědnosti.

Proč nám dobrý vůdce dodá pocit bezpečí

Bob Chapman, který vede velkou výrobní společnost na Středozápadě nazvanou Barry-Wehmiller, byl v roce 2008 tvrdě zasažen recesí a přišli přes noc o 30 procent objednávek. Ve velké výrobní společnosti je to velký problém a nemohli si už dovolit udržet tolik pracovníků Potřebovali ušetřit 10 milionů dolarů, a stejně jako hodně firem dnes se sešla správní rada a diskutovali o propouštění. A Bob to odmítl. Víte, Bob nevěří na počet pracovníků. Bob věří na počet srdcí a je mnohem obtížnější zredukovat počet srdcí. A tak přišli s plánem dovolených. Každý zaměstnanec, od sekretářky až po generálního ředitele, si musel vzít čtyři týdny neplacené dovolené. Mohli si ji vybrat kdykoliv chtěli a nemuseli si ji brát v celku. Ale to, jak Bob oznámil ten plán, to bylo to nejdůležitější. Řekl, že je lepší, aby trpěli všichni trochu, než aby někteří trpěli hodně a morálka stoupla. Ušetřili 20 milionů dolarů a to nejdůležitější, jak se dalo očekávat, bylo, že když se lidi cítí v bezpečí a jsou chráněni vůdcem organizace, tak přirozenou reakcí je důvěra a spolupráce. A docela spontánně, což nikdo nečekal, lidé mezi sebou začali navzájem obchodovat. Ti, kteří si to mohli dovolit více, měnili s těmi, kteří si to mohli dovolit méně. Lidé si mohli vzít pět týdnů, aby si někteří mohli vzít jenom tři.

Vedení je volba. Není to pozice. Znám mnoho lidí na nejvyšších pozicích v organizacích, kteří rozhodně nejsou vůdci. Jsou autoritami a děláme, co nám řeknou, protože mají nad námi moc, ale nenásledovali bychom je. A znám mnoho lidí, kteří jsou v organizacích až úplně dole, kteří nemají žádnou moc a jsou rozhodně vůdci, protože se rozhodli postarat se o člověka nalevo od nich, a rozhodli se postarat se o člověka napravo od nich. Tohle je vůdce.

Reklama

Slyšel jsem příběh o mariňácích, kteří byli venku v divadle a jak je zvykem mariňáků, důstojník jedl poslední a nechal své muže najíst se první a potom, co dojedli, nezbylo pro něj žádné jídlo. A když se vrátili zpět, jeho muži mu přinesli něco z jejich jídla, aby se mohl sám najíst, protože tak to je. Říkáme jim vůdci, protože jdou první. Říkáme jim vůdci, protože nesou větší odpovědnost, než všichni ostatní. Říkáme jim vůdci, protože se rozhodli obětovat se, aby jejich lidé mohli být v bezpečí a chráněni a aby jejich lidé z toho mohli získávat a přirozenou reakcí je, že se naši lidé budou obětovat pro nás. Obětují pro nás krev, pot a slzy, aby se vize jejich vůdce naplnila, a když se jich zeptáme: „Proč jsi to udělal?“ „Proč bys dal svou krev, pot a slzy za tohohle člověka?“ všichni říkají to samé: „Protože by udělal to samé pro mě.“ A není to organizace, ve které bychom všichni rádi pracovali?

ZANECHAT ODPOVĚĎ

Please enter your comment!
Please enter your name here