Emocionální reakce na estetické podněty jsou pro člověka zajímavým zážitkem, protože jsou hluboce příjemné a obohacující, ale zároveň velmi individuální. Zjištění behaviorálních a nervových rozdílů mezi jedinci, kteří takové reakce zažívají a nezažívají, může pomoci lépe pochopit odměňování a evoluční význam estetiky pro člověka. Mozek lidí, kteří dokáží při poslechu hudby prožívat silné emoce, je odlišný od zbytku populace.
Výsledky tohoto výzkumu mohou být společně podkladem pro vědecké i filozofické teorie o evolučním původu lidské estetiky, konkrétně hudby. Jedním z důvodů, proč je hudba nepostradatelným artefaktem napříč kulturami, je možná to, že sluchovým kanálem přímo oslovuje centra lidského mozku pro zpracování emocí a sociálních vztahů.
Výsledky průzkumu potvrdily, že existují značné individuální rozdíly v tendenci prožívat silné emoční reakce na hudbu a že tyto individuální rozdíly jsou závislé na behaviorálních a osobnostních faktorech.
Ačkoli se teprve ukáže, zda tendence vnímat silné emoční reakce na hudbu může být zobecnitelná vůči jiným estetickým podnětům jako je výtvarné umění, tanec, poezie nebo architektura, současné paradigma porovnávání individuálních rozdílů v estetické reakci prostřednictvím hudby může poskytnout okno do rozhraní mezi emocionálním a komunikačním systémem v mozku.
Současná zjištění se také shodují s předchozími zprávami, že lidé, kteří jsou emočně empatičtí, mají vyšší integritu bílé hmoty v oblastech spánkového a čelního laloku.
Zdroj: Brain connectivity reflects human aesthetic responses to music
