Smyslem založení transpersonální psychologie bylo pokrýt celé spektrum lidských zkušeností, včetně spirituálních zkušeností. Setkal jste se ve své práci s mnoha lidmi. Dokážete odhadnout poměr těch, kteří prožívali psychospirituální krizi, ve srovnání s běžnými psychózami? Já osobně si myslím, že je to velmi velká skupina. Myslím lidí s psychospirituální krizí.

Ale nemám žádné přesné procento. Ale je to velmi velká skupina. A domnívám se, že stále narůstá. A z mého pohledu je to proto, že existuje jakýsi reciproční vztah mezi tím, kolik energie vložíme do sebe-prozkoumání, a kolik energie vynaložíme na získávání vnějších materiálních věcí. Takže do té míry, do jaké máte hodně očekávání, vzrušujících představ, amerického snu, o tom, že získáte dům, větší auto, lepší pracovní místo, do té míry jste vytahován ze svého nevědomí do vnějšího světa. A když se ten sen začne rozpadat, a může se to stát v osobním životě, rozpadne se vám vztah nebo ztratíte práci nebo se to děje ve velkém měřítku, jak jsme to viděli v ekonomické sféře. A lidé ztrácejí výhled, naději, že snad jednou, v budoucnosti, se stane něco lepšího. A tak jsou vrženi zpět do svého nevědomí, a začnou prožívat to, co se děje v jejich vnitřním světě.

Což je problém, ale může to být také obrovská příležitost.

Naneštěstí lidé, kteří psychospirituální krizi prožívají a mají tak šanci transformovat se do bytostí, které by měly mnohem větší šance přežít, tak právě ti jsou vnímáni jako nemocní, a těm dají tu nálepku a sedativa. Co se týká té vnitřní inteligentní schopnosti sebe uzdravování, jsme schopni ji rozpoznat a uznat u fyzického těla. Ale nepřipouštíme, že by i psyché měla vlastní inteligenci, schopnost sebe sama uzdravovat.

Bylo by to jako když člověk s horečkou přijde do nemocnice. Lékaři si řeknou, „hmm, co uděláme?“. Položme ho na led a srazíme mu teplotu. A měli by radost, jak pacientovi pomohli. Jenomže se neptáte, proč měl ten člověk horečku. Když jsem s psychiatrií začínal, byly tenkrát stále ještě dva hlavní přístupy. Odkrývání a zakrývání. Zakrývání se používalo pouze na potlačení symptomů. U odkrývání se využíval psychoterapeutický proces, hlubinná psychoanalýza atd. Snahou bylo dostat se k jádru, k ukryté příčině. A to, co dnes vidíme víc a víc, z celé řady důvodů, a jedním z nich, ne nepodstatným, je vliv farmaceutického průmyslu, je posun stále více k řešení všeho potlačením symptomů. To, co se mobilizuje ve stavech, které nazývám holotropní, stavech, které jsou součástí šamanských iniciačních rituálů, nebo stavech, které navozují u svých klientů, stavy vědomí, které můžete vidět u přechodových rituálů různých domorodých kultur, stavy, které zažívají ti, kteří prochází mystériem smrti a znovuzrození, stavy, které zažívají jogíni, buddhisté, taoisté, kabalisté, křesťané, mystici atd. tak všechny ty stavy mají v sobě potenciál zprostředkovat emoční a psycho-somatické uzdravování.

A my to jaksi stále nevidíme. A místo toho všechny nevšední stavy považujeme za patologii, a dokonce jsme postavili mimo zákon některé kontexty nebo nástroje, díky kterým lidé mohou tyto zkušenosti prožít, místo, abychom je podpořili.

Věřím, stejně jako řada lidí v transpersonálních kruzích, že problémy, které vidíme ve světě, jsou prostě symptomy. Mají jednoho společného jmenovatele, a tím je úroveň evoluce vědomí lidského druhu.

A pravděpodobně nejsme schopni krizi vyřešit, aniž bychom neprošli nějakou vnitřní proměnou. Víme, že nástroje máme k dispozici a také to, že transformace je možná.

To, zda projdeme tou transformací včas, a u dostatečného množství lidí, to je jiná otázka.

O autorovi: www.stanislavgrof.com

- Reklama -