📖 9 min. čtení

Dovolil jsem si učinit výběr z knihy Tao te ťing, kniha o tao a cestě ke cnosti od Josef A. Zentricha, který byl autorem celé řady knih. Myslím si, že každý člověk, který se zabývá řízením lidí, si z těchto odstavců nalezne své. Protože ve svých článcích často čerpám ze západního stylu myšlení, bylo na čase se vydat dalším směrem.

Můj předchozí článek Moderní řízení a jin jang management, byl jakýmsi úvodem pro sérii dalších východních témat, manažerských řízení a pohledů nad vedením společností a organizací. To, co určitě stojí za pozorování je využití starých filozofií v řízení lidí a v pohledu na osobní a pracovní život v mezilidskou komunikaci a v přístupu k nejrůznějším tématům.

Tao

„To, co je skutečně potřeba, je pocit rovnováhy. Rovnováha mezi využívání příležitosti a prokrastinací, mezi činy a nečinností, mezi vůlí a náhodou. TaoTe Ching vyjadřuje tuto rovnováhu vyprávěním o přirozené harmonii mezi jang – iniciační a kreativní síla a jin – jangův pasivní doplněk. Porozuměním těmto dvěma principům a jejich sladěním s nimi se stáváme celými. Ale to znamená vzdát se určité kontroly a někdy odložit naši vůli stranou.“

Východní kultura je jedinečná a konzistentní, formovaná tradicí čtyři tisíc let historie, včetně více než dvou tisíc let nepřetržitého vlivu konfucianismu, taoismu, buddhismu a dalších. Konfucianismus, taoismus a buddhismus se sice liší mnoha základními způsoby, ale sdílejí podobné prvky a společně ovlivňují dnešní tradiční kulturní hodnoty, které se promítají i do řízení organizací a běžného života. Mým dalším tématem je Tao.

Znak Táo znamená „cestu“, ale v čínském náboženství a filosofii získal mnohem abstraktnější význam. Jiné spojení označuje taoismus jako formu náboženství. V souhrnu můžeme říci, že taoismus má celkem tři principy. Tao neboli cestu, Te, které znamená ctnost, projev taa a Wu-wej, nechat věcem volný průběh.

„Tao mudrce je práce bez námahy“

Pro západní mysl je v této větě jasný rozpor. Většina z nás věří, že práce je úsilí, tak jak je možné pracovat bez úsilí? Porozumění těmto paradoxům je klíčem k odhalení tajemství Tao a jeho významu pro moderní řízení firem.

Smyslem života je naučit se následovat cestu kosmických sil, přírodu. Klíčovým pojmem je wu-wej, tedy aktivní nečinění, člověk se má stát jakousi nádobou, kterou protéká Tao. Klíčem k etice Tao je prostota. Prostý člověk nedbá o zisk, chytrost, obratnost, egoismus a smělá přání. Osvícený člověk je nezaujatý a navrací se k dětské prostotě, je zbaven pout, je měkký, a právě proto je s to vše přemoci, neboť měkké přemáhá tvrdé.

Taoisté navrhují, že stejně tak přílišné míchání způsobí rozpad delikátní ryby, příliš mnoho akcí nebo zásahů do činností jiných lidí nebo obecně věcí může vést k opačným nebo negativním výsledkům. Princip vyžaduje, aby lidé byli schopni dodržovat základní principy a zároveň se přizpůsobovat změnám, pouze pokud je to nutné.

Tao a podnikání

Základem učení Tao je být v souladu s přírodními cykly, jako je změna ročního období. Taoistické chápání cyklů je v podnikání velmi užitečné. Například poukazuje na to, že je třeba, aby si podnikatel uvědomil, kdy je čas přestat podnikat sám a zavést profesionální řízení. Tao pomůže uvědomit si, že existují určité fáze a je nutné být ostražití, nečekat, až firma nebude fungovat dobře.

Tao může dokonce naučit být lepším konkurentem. Jedna z věcí, kterou vám říká, je neudělat si zbytečné nepřátele. Pokud jste v podnikatelských soutěžích a budete v nich vyhrávat, buďte však laskavým vítězem. Nevytahujte zbytečnou krev. To je semínko vendety.

Jen málo společností, pokud vůbec nějaké jsou, se popisuje jako čistě taoistické. Někteří říkají, že je to proto, že tvrdohlaví podnikatelé nepřijmou zdánlivě měkkou východní mystiku, jako zdůvodnění svého stylu řízení. Jiní říkají, že Tao je jednoduše nejlépe aplikováno jemným způsobem. Je to něco, co se má použít, ale o kterém se nemusí nutně mluvit.

Například by ředitel měl vést tím způsobem, že umožní svým zaměstnancům vykonávat práci samostatně, nikoli mikro-správou jejich úkolů. V praxi však manažeři nepřenesou odpovědnost a často činí důležitá rozhodnutí, například v záležitostech nákupu, cenotvorby apod. za své zaměstnance.

Věda managementu

Nová věda managementu je ve skutečnosti pouze pokračováním starého umění vlády a když dlouhodobě studujete teorii řízení vedle sebe s jinou novější teorií, uvědomíte si, že jste pouze lapeni do přeformulované verze uchopení managementu na historických základech.

Mezi východem a západem existují kulturní rozdíly ve způsobu, jakým následovníci vnímají své manažery, ale také co očekávají od svých manažerů a co mohou manažeři od svých členů týmu očekávat. Vedení musí mít jakousi „kulturní hodnotu“ mezi vedoucími a podřízenými z různých prostředí.

Nyní nahlédněte nad úryvky z knihy: Tao te ťing, kniha o tao a cestě ke cnosti

Trpkost touhy po moci

Kdo stojí na špičkách, bude brzy vrávorat. Kdo příliš spěchá, bude brzy unaven. Kdo chce být obdivován, bude zářit jen krátkou chvíli. Kdo chce vynikat ve všem, dříve či později neuspěje. Kdo je pyšný na své dílo nevybuduje trvalé hodnoty. Z hlediska TAO je takový člověk odpadní nádobou, které je lépe se vyhnout. Vědoucí je sjednocen s TAO – a proto se chová přirozeně.

Pěstování osobnosti

Chceme-li poznat krásu – musíme poznat i ošklivost. Chceme-li poznat dobro – musíme poznat i to zlé. Bytí se z nebytí rodí obtížné přecházívá ve snadné, krátké se prodlužuje. Vysoké se sklání k nízkému, tóny vytváří harmonii, následné směřuje za předcházejícím. Tak vědoucí zasahuje nekonáním, a namísto slov dává poučení svým příkladem. Tak věci samy vznikají, úkoly jsou plněny bez lpění – a úspěchy nejsou potom na ničem závislé! Kde není lpění, ani závislostí, tam nemohou hrozit žádné ztráty.

Podstata mírnosti

Příbytek je dobrý, když se nalézá na dobrém místě srdce je dobré, když dovede hluboce cítit! Soužití je dobré, když je plné laskavosti. Vláda je dobrá, když ctí Řád! Jednání je dobré, když je vedeno se schopností. Čin je dobrý, když je proveden ve vhodném čase. Kdo zbytečně nezápasí, neprohrává!

Rozvíjet rovnováhu

Co je přeplněno – nemůže zabránit vyprazdňování. Co je přeostřeno – neodolá postupnému otupování. Co je v nadbytku – vždy začne ubývat. Moc a bohatství – vedou k pýše a pýcha předcházívá pád. Kdo dílo dokončí a splní své poslání – odcházívá, to je cesta do výšin…

Umění jednat

Obejmi celek – a nikdo ho nerozdělí. Soustřeď svou sílu – a přitom zůstaň jako dítě. Ostříhej hlubinu své duše – a zůstaneš navždy bez poskvrny. Miluj lidi, vládni říši, ale nezasahuj mocí. Všechno poznej, ale nezasahuj – dej život, ale ne vlastní ! Působ bez závislostí, buď v čele, ale nenařizuj – to je silou Cesty …

O nezasahování

Marná je snaha, dobýt světa – a snažit se vše rozhodovat. Říše mají duchovní základy – a nelze je vytvářet nátlakem a mocí. Pokud se vládce snaží o tlak a násilí, říši dříve či později ztratí, protože ze strachu pochází nenávist a odpor. Proto vědoucí vládne volně a mírně a odmítá vše výstřední – a tím dodržuje zákon „míry věcí.“

Úpadek mravů

Kde je opuštěna duchovní cesta, objevuje se touha po lidumilnosti a spravedlnosti. Kde vládne rozum a vychytralost, objevuje se faleš a farizejství. Kde jsou narušeny mezilidské vztahy, objevuje se touha po synovské úctě a bratrské lásce. Kde je země v chaosu a nepořádku, objevuje se touha po vzorných službách vlasti.

Varování

Co je důležitější? Tvá pověst nebo tvůj život? Co je hodnotnější? Tvůj majetek nebo tvůj život? Ztráta nebo zisk – obé může být stejně zhoubné! Kdo příliš miluje – může čekat stejnou míru zoufalství. Kdo hodně hromadí – může čekat ztráty. Kdo dodržuje ve všem míru, předchází zklamání. Kdo ví o svém omezení, vyhne se pohromám. Jen tak lze docílit dlouhého trvání…

Pěstovat vnitřní vhled

Co má pevné kořeny – to nelze snadno vytrhnout. Co je pevně uchopeno – to se nemůže vysmeknout. Budeš-li pěstovat Ctnosti, budeš vždy opravdový. Budeš-li se věnovat rodině, sklidíš lásku a dobré vztahy. Budeš-li rozvíjet společenství – bude jistě vzkvétat. Budeš-li pracovat pro svou zemi, ta bude prosperovat. Budeš-li myslet na svět – tvá ctnost pronikne do všech jeho koutů. Proto měř druhým – jako měříš sobě, své bližní miluj jako svou rodinu, rozvíjej své společenství, ale dopřej prostoru i ostatním. Měj rád všechny země světa, tak, jako miluješ svou zemi.

Rozvíjet podstatné

Pravdivá slova nebývají líbivá, líbivá slova nebývají pravdivá. Co je dobré, nepotřebuje obhajobu, co potřebuje obhajobu, není dobré. Vědoucí nepotřebuje učenost. Kdo potřebuje učenost – neví. Vědoucí nehromadí – ani majetek, ani pocty. Vědoucí se nerozpakuje dávat – pracuje neúnavně pro druhé – proto se mu hodně vrací.

„ Dobrý vůdce je nejlepší v případě, že si lidé sotva uvědomují jeho existenci… Když takový vůdce, který málo mluví, dokončí svou práci a dosáhne svého cíle, řeknou: Tohle jsme udělali sami.“  Lao-c’

- Reklama -