📖 6 min. čtení

Čím déle pracuji s firmami, tím více je ve mně posilován pocit, že je třeba pracovat především s rodinami, pokud se má něco ve firmách a společnosti celkově posunout. Téma stability rodiny a rozvoje rodičovství je možná také silným tématem této generace. Kolik z nás se nad tímto námětem v souvislosti s firemním světem skutečně zamyslí? Nemyslím tím to otřepané, že „rodina je důležitá“ a „rodina je základ všeho“ apod. Ale jací jsme skutečně rodiče a jak se nám naše rodičovství daří?

Kolik z nás může jít svým dětem příkladem? Naše vědomí toho, jak je naše chování formuje? Kolik z nás skutečně vstane a jde svým dětem skrz své vlastní chování a jednání ukázat, jak něco zvládnout, změnit? Kolik dnešních dětí má pocit, že se dokáží postavit výzvám naší doby a najít způsob, jak napomoci k jejich překonání?

Jsi vyvolený

Dnes bohužel přibývá dětí, které jsou zcela soustředěny pouze samy na sebe. Jejich hlavní starostí je to, co chtějí dělat, kam půjdou studovat, kam chtějí jet na dovolenou, případně co si chtějí koupit, hrát apod. Někdy se může zdát, že zde máme novou generaci sebestředných jedinců.

Naše neustálá starost a u všeho přítomnost z dětí dělá nesamostatné a neschopné samostatně myslící bytosti.  Neustále se nad nimi vznášíme a snažíme se za ně vše řešit, čímž jen prohlubujeme jejich pocit výjimečnosti, který není adekvátní.

Naše děti vyrůstají s pocitem, že jsou středobodem všeho. Po překročení určitého věku dospělosti však začnou postrádat základní atributy, jako je vůle, nezávislost, schopnost čelit překážkám. Co tomu ovšem nejvíce chybí je zájem o okolí, ostatní a společnost.

Peníze jsou vše

Dnešní marketingová masáž, stavící peníze, jakožto jediného možného symbolu štěstí a naplnění je slepá a temná ulička. Je to ta nebezpečná idea šířící se jako mor po celém světě.

Díky bohatství budete konečně svobodní, nebudete muset nic dělat a můžete být konečně celebritou. Úspěšnost člověka měřená lajky a sdílením.  To jsem jediný, kdo to skutečně nevidí, jaké nebezpečí to v budoucnosti skýtá?

Stávají se nejen z dětí, ale často i z nás jedinci, kterým vůbec nezáleží na dobru, absolutně je míjí jakákoli spoluúčast na jejich komunitě, nebojují za žádný prospěch, nemají smysl a cíl. Většina tohoto nezájmu totiž postupně vyústí v nešťastné jedince, izolované, sklíčené depresemi. Líná masa cokoli změnit.

„Když jste byli malé děti, nemohli jste si vybrat, čemu věřit a čemu nevěřit. Společnost vám vštěpovala svůj systém hodnot. Programovala vaši mysl. Tyto názory jsou tak silné, že když se po letech setkáte s novými myšlenkami a snažíte se činit svá vlastní rozhodnutí, zjistíte, že vaše staré názory stále ještě ovládají váš život.“ — Don Miguel Ruiz

Služba druhým

Před deseti lety jsem se naivně ptal mého kamaráda Šimona, kterého považuji za vysoce spirituální bytost, co je smyslem života. Dostal záchvat smíchu a koukal na mě, jako na blázna, který neví oč tu běží. Petře, je to jednoduché: „Být šťastný“.

Hned se vyskytla další otázka: „Jak svůj život žít, prožít, aby byl šťastný?“

Problém byl a je stále v tom, že veškerá naše pozornost je směřována na sebe sama. Co my prožíváme, co my řešíme, jaké jsou naše pocity, jaké jsou naše starosti, stále ta samá ohraná páska. Není to větší suma na kontě a počty nemovitostí. Není to lepší sociálně mediální status. Odpověď je jednoduchá, je to služba ostatním.

„Šťastný je ten, kdo má bohatý obsah životní, šťastný je ten, kdo dovede poctivým úsilím zčásti uskutečnit své ideály.“ Tomáš Garrigue Masaryk 

Žádná služba = žádný smysl

Totiž, žádná služba znamená žádný smysl. Pokud dnes dětem vůbec nějaký smysl života jako společnost a kultura prezentujeme, je to v první řadě snaha být sám šťastný. Člověk je ovšem nejšťastnější v tom momentě, když dělá věci pro druhé. Najdou se zde tací, kteří mi řeknou a jako proč bych to dělal?

Jednou jsem vyslechl úspěšného podnikatele, který mi vyprávěl, jak začal podnikat s faxy a jaký měl první velký podnikatelský úspěch. Mluvil o momentě, kdy mu pomohl jiný podnikatel a podržel mu nějakou dodávku a tím mu pomohl vydělat a zachránit jeho vlastní business.

Když jsem se já dostal do složitostí podnikání, požádal jsem ho o laskavost, kdyby věděl o někom, kdo by mohl potřebovat mé služby a tehdy jsem dostal jednoduchou odpověď:

„Pane Kmošku, proč bych to měl pro vás jako dělat?“

V ten moment jsem vnitřně počítal, přece, když někdo pomohl tobě, ty musíš pomoci mně, ale zde vznikl omyl. On skutečně nemusel, nenašel proto důvod a potřebu pomoct. Plyne z toho následující ponaučení. Pomáhejte, protože chcete, nikoli, že to samé očekáváte. Protože tehdy by byla vaše pomoc ve formě zástavy, dluhu, pokud chcete.

Správný přístup

Zdá se to být složité, ale je to přitom jednoduchá cesta. Najít správný přístup nejen k sobě, ale i ke svým dětem. Začít dělat něco pro druhé, být přínosný, mít zájem a konat především, přestat o tom pouze mluvit.

Děti totiž vše vidí, sledují a pamatují si. Jedna věc je to, co říkáte a druhá je to, co reálně konáte. Pokud máme tuto společnost, alespoň částečně pootočit jiným směrem, musíme jít sami příkladem.

I ony firmy a organizace jsou součástí společnosti. Formují zaměstnance, své okolí. I oni se musí aktivně zapojit do rozvoje a formování rodin, protože bez jejich dětí své firmy nebudou moci dále řídit a rozvíjet. Řada z nich to aktivně dělá, řadě jde primárně stále o to samé.

„Když mi bylo pět, maminka mi řekla, že klíčem k životu je štěstí. Když jsem přišel do školy, zeptali se mě, co chci být, až vyrostu. Napsal jsem „šťastný“. Řekli mi, že nerozumím zadání. Já jim řekl, že oni nerozumí životu.“ — John Lennon

- Reklama -