Česká rodinná firma dnes stojí na bodě, který v historii zažije jen jednou, na prvním masovém předání. Začněme v úvodu mého článku měřítkem, ať je jasné, o co se tady hraje. Podle AMSP ČR se rodinné firmy významně podílejí na českém HDP a odhaduje se, že zaměstnávají polovinu všech lidí v podnikatelském sektoru.
Je to, jak říkám páteř naší ekonomiky a více než polovina českých rodinných firem stále zůstává ve vlastnictví zakladatelů, zejména u těch nejmenších. Jinými slovy, ta páteř má jeden obratel první generaci a ten teď naráz odchází.
Rodinné firmy a vývoj V4
Asi se ptáte, proč v článku mluvím o V4, protože Česko, Slovensko, Polsko i Maďarsko sdílejí stejný osud. Jejich soukromý sektor vznikl po roce 1989 a zakladatelé dorazili k důchodu ve stejné vlně. Jedna konzultační firma to ve svém průzkumu shrnuje tak, že většina rodinných firem v regionu je stále řízena první generací podnikatelů postkomunistické éry, kteří je založili, a že až polovina zaměstnanců soukromého sektoru pracuje pro rodinné firmy. Naši sousedé jsou o krok napřed a ukazují vám, jak vypadá obojí, tedy cesta nahoru i propad dolů.
Gravitace, která vás táhne dolů
Nejdřív tvrdá pravděpodobnost, protože ta určuje výchozí sklon našeho hřiště. V Česku zhruba každá třetí rodinná firma nepřežije nástupnictví, třetí generace udrží byznys jen v jednom případě z deseti, a přitom pouze třetina firem má v ruce plán nástupnictví, a to je myslím celkem optimistický konec V4.
Podívejte se na Slovensko, které je ve stejné fázi jako my. Slovak business agency přežilo generační předání jen 16 % rodinných firem a není to jen otázkou trhu, je to otázkou přípravy. Slovenský výzkum zjistil, že jen 48 % majitelů vůbec začalo s nástupnickým procesem a asi pětina firem v něm uvízla bez jasně určeného nástupce.
Polsko, které má rodinný sektor ještě větší než my, ukazuje, jak hluboká ta díra je. Jen 8 % polských rodinných firem má identifikovaného nástupce uvnitř rodiny, až 57 % čelí nástupnickým problémům a 40 % podnikatelů nad 65 let plánuje předání bez jakékoli konkrétní strategie, a to vše v sektoru 1,7 milionu malých a středních firem, které tvoří 40 % polského HDP a více než 3 miliony pracovních míst. Maďarsko dokresluje obraz, protože téměř polovina maďarských rodinných firem přiznává, že nemá žádnou nástupnickou strategii ani psaný plán.
To není 4x stejná zpráva. To je 4násobné varování, že odkládání je v tomhle regionu základní chování a logicky, že toto chování povede k zániku firmy. Jak víte z mých další článků, rád se zabývám predikcemi vývoje, jsem rád připravený a tak mi dovolte nejdříve scénář pozitivní.
Jak vypadá dobrá budoucnost rodinných firem?
Zakladatel začne řešit předání s předstihem, který odpovídá realitě. Samotný proces od vnitřního rozhodnutí „už je čas”, přes přípravu, postupné předávání kompetencí, odpovědnosti i majetku, až po ústup zakladatele do pozadí. To může trvat klidně pět až deset let. Kdo začne v pětapadesáti, má prostor. Kdo začne v pětašedesáti, hasí problémy.
V pozitivním scénáři se firma profesionalizuje dřív, než se předává. Vzniká struktura, která nestojí na jednom člověku a k tomu se používají nástroje, které tu před deseti lety prakticky neexistovaly. Mezi efektivnější a flexibilnější právní nástroje než závěti či darovací smlouvy patří dnes rodinné holdingy, rodinné nadace a svěřenské fondy. Holding třeba umožňuje rozdělit majetek a řízení mezi členy rodiny, aniž by došlo k jeho rozdrobení nebo ztrátě kontroly, a zakladatel si může ponechat rozhodovací pravomoci a předávat řízení postupně. Klíčovým měkkým nástrojem je stále rodinná ústava: sama o sobě nemá právní závaznost, ale její ustanovení lze převzít do stanov společnosti nebo statutů svěřenských fondů, čímž získají právní účinek atd.
Tahle infrastruktura už není nic nového. Svěřeneckých fondů, nadací a nadačních fondů už v Česku funguje několik tisíc a stále častěji je zakládají právě bonitní rodiny za účelem zachování hodnoty a bezproblémového transferu majetku dalším generacím. To je sám o sobě signál, že část trhu to pochopila, kam jde, a připravuje se vědomě.
Pozitivní scénář nahrává i ten, kdo nemá nástupce v rodině, a to je většina. Typický případ: podnikatel, jehož děti nechtějí pokračovat ve vedení, vloží obchodní podíly do svěřenského fondu a správcem jmenuje zkušeného externího manažera, který firmu řídí.
Na co se v tomhle scénáři připravit? Začněte sedm až deset let dopředu, ne dva. Vytáhněte firmu ze své hlavy na papír, myslím tím rozhodování, vztahy, know-how. Postavte tým, který funguje, když u toho už nejste. Rozhodněte upřímně otázku nástupce: pokud v rodině není, nastavte buď externí správu, nebo prodej, dokud firma roste a oddělte tři role, které jako zakladatel splýváte v jedné osobě: vlastník, manažer, člen rodiny.
Scénář negativní, firma skončí s vámi nadobro!
Špatná budoucnost má v Česku jméno, tedy myslím tím „pozdě a intuitivně“. Majitelé v ČR začnou nástupnictví typicky řešit až zhruba rok dva před odchodem do důchodu, protože jsou zahlceni operativou. Do té mezery udeří náhoda: zdraví, úmrtí, krize. Firma bez plánu se po zakladateli rozpadne v dědickém sporu, nebo nástupce dostane firmu bez kompetencí a během pár let ji položí, nebo se nenajde nikdo a majitel raději zavře, než předá.
Že „raději zavřít než předat” není teorie, ukazuje Německo náš nejpřesnější předstih. KfW uvádí, že do konce roku 2027 chce v průměru 125 000 německých majitelů SME ročně předat firmu, ale zhruba 231 000 už zvažuje raději zavření než předání, protože neexistuje životaschopný nástupce, a 39 % podnikatelů je starších šedesáti let.
Bod, u kterého byste se měli zastavit: poprvé v historii měření KfW plánovaná zavírání firem převyšují plánované převody, tedy zhruba 569 000 zavření proti 545 000 převodům do konce roku 2029. Tohle není německá zvláštnost, to je předpověď pro region, který jede o generaci pozadu.
Varovné signály, že jdete tudy? Nemáte psaný plán a všechna klíčová rozhodnutí jdou pořád přes vás. Ve firmě sedí rodinní příslušníci v rolích, které neodpovídají jejich kompetenci. O předání jste s nikým upřímně nemluvili a na otázku „kdy to budeš řešit” odpovídáte „na to je ještě stále čas”.
Tak kterou cestou půjdete vy?
Mezi scénářem, kde sedm z deseti firem padne, a scénářem, kde firma přežije zakladatele, neleží trh ani štěstí. Leží tam jedno rozhodnutí a jeho načasování. Slovenský výzkum to pojmenoval bez příkras: „největší brzdou je odborná připravenost nástupce a ochota zakladatele odejít.“
Situace rodinných firem v rámci V4 vám dává určitý luxus, který Západ neměl, vidíte vlastní budoucnost u sousedů. Slovenských 16,8 %, polských 8,1 %, maďarská polovina bez plánu. Otázka dnes tedy nezní, jestli vaši firmu čeká předání, to ji čeká tak jako tak. Otázka zní, jestli u toho budete řídit vy, dokud máte sílu a čas, nebo jestli to za vás rozhodne kalendář, zdraví nebo jiná krize.
