Rozbitý kariérní žebřík, omezený vstup mladých a nekonečný senior management.
Rád bych navázal na můj předchozí článek: AI bublina je na prasknutí. Další generace, která přišla o šanci!, protože AI je prostě narušitel dnešního a budoucího trhu práce. Nejde tedy dnes pouze o to, že někdo ztratí práci kvůli AI, ale i o tu celkovou změnu, která se dotkne kariérní logiky.
Dnešní už trochu ohraná debata, která často sklouzává do volby scénáře A: „AI bere práci“ vs. B: „AI nám pomáhá“. Její první zásah ve scénáři A je, že je pro mladé potenciálně bolestivější. Samozřejmě B budeme propagovat, protože to chceme mít v životě jednoduší. Největší zásah je tak na mladou generaci, protože ta začne mít temnější vyhlídky na svou kariérní budoucnost.
Obtížný vstup na trh práce
Dodám, a ještě obtížnější vylézt alespoň na první příčku tohoto kariérního žebříku. Ekonomická literatura dlouhodobě ukazuje, že „špatné ročníky“, myslím tím absolventi vstupující do horších podmínek nesou následky mnoho let. Jdou typicky přes nižší kvalitu prvních zaměstnavatelů, pomalejší mobilitu a kumulaci menších příležitostí. Někteří na těchto nedobrých místech setrvají i deset let, ale všichni rádi vyhledají lepší příležitosti, ale to teď má své trhliny.
AI zasahuje juniorní úlohy
Proč se to celé točí kolem toho, že firmy nechtějí náborovat, ale raději využívat tyto nástroje pro své zkušenější zaměstnance? Logicky významná část úloh v těchto rolích se dá částečně automatizovat nebo výrazně urychlit, a hlavně nemusíte platit další mzdy, vzdělání a benefity, je to zkrátka výhodné. Dnes již víme, že dominantní dopad generativní AI bude často spíše změna samotné práce než její plná automatizace, ale největší zásah se očekává u rolí s vysokým podílem administrativních úloh.
Juniorní role velmi často obsahují přesně ty úkoly, které AI umí levně a opakovaně produkovat: první návrhy textů, sumarizace, rešerše, podklady, reporting, jednoduché analýzy, základní zákaznickou komunikaci, první náhledy kódu atd. AI tím pádem zasahuje nejdřív do vrstvy práce, která slouží jako tréninková zóna pro absolventy a juniorní zaměstnance.
Proč AI mění kariérní žebřík
Shrnu to jako „méně příček, pak větší skoky a vyšší laťka“. Kariérní žebřík v kancelářských profesích dlouho fungoval jako počet příček. Junior dělal základní práci → medior doručoval výstup již samostatně a senior řešil komplexitu atd. Generativní AI tento model deformuje třemi mechanismy.
Demontáž spodku žebříčku. Když AI převezme základní práci, firma potřebuje méně juniorů. Jestliže AI zlevní produkci návrhů, reportů a výstupů, firmy mohou a také snižují nábor juniorů. Případně zachovají počet, ale posunou náplň, tedy junior musí dělat víc rozhodovací práce dřív.
Nekonečný senior management
Historicky možná platilo, že když někdo odsloužil dost let, postupoval přirozeně výše: ze seniora na manažera a ředitele. Tento kariérní postup byl často funkcí času a loajality, méně už skutečné přidané hodnoty. Tento model ale naráží na dva limity a AI je výrazně zvýrazňuje.
První limit je organizační. Firmy nemohou růst do nekonečna do výšky. Každá další manažerská vrstva zvyšuje náklady, zpomaluje rozhodování a vytváří tření. AI navíc automatizuje právě ty činnosti, které historicky ospravedlňovaly existenci části středního managementu: reporting, přípravu podkladů, koordinaci, dohled nad rutinní prací. Výsledkem je spíše tlak na zplošťování organizací, myslím tím méně vrstev, širší rozpětí odpovědnosti.
Druhý limit je hodnotový. Seniorita zaměstnance přestává být o tom, kolik práce člověk vyprodukuje, a stále víc o tom, jaký reálný dopad jeho práce má. AI dramaticky zlevňuje výstupy, ale nijak nezlevňuje rozhodování a nezlevňuje ani odpovědnost nebo špatný úsudek. Senior, který funguje jen a pouze jako dražší výrobce výstupů nebo emailový přeposílač informací se stává snadno nahraditelným – technologií nebo strukturou.
Paradox kariéry 2.0
Přidal jsem si do názvu 2.0 protože to tak musíme určitě vnímat, je to nový trend v našich kariérách. Na spodku žebříku bude méně vstupních míst a nahoře méně skutečných seniorních pozic, ale uprostřed přetlak lidí s titulem, ale bez jasné páky něco ovlivnit. Kariérní růst se tak neustále zpomaluje, povýšení se oddalují a mladší generace vidí, že ani když se na žebřík dostanou, není kam lézt.
Jak žebřík spravit
První a nejdůležitější krok je přiznat si, že bez vstupních příček nevzniknou žádní budoucí senioři. Je naivní si myslet, že to nějak dopadne nebo že se to nějak udělá. Prostě juniorní základnu nikdy nepřeskočíte. Pokud firmy omezí nábor juniorů jen proto, že AI zvládne část jejich práce, vytváří si tím problém, který se neprojeví hned, ale za pět až deset let, a to dost intenzivně.
Nejde mi zde o ochranu pracovních míst (vlastně jde), ale o ochranu tohoto celého vzdělávacího kariérního prostoru. Bez něj se kariérní žebřík zlomí u první příčky. Bez tohoto systému se z juniorů nikdy nestanou kvalitní senioři.
Závěrem
Rozbitý kariérní žebřík není něco, co by přišlo ze dne na den. Nezhroutil se, spíš se pomalu ale jistě rozpadá. Některé příčky mizí, jiné se oddalují a nahoře se hromadí lidé, kteří čekají na další krok, jenž už možná nikdy nepřijde.
AI nám dnes ukázala, že velká část práce, na které jsme si stavěli kariérní postup, nebyla ve skutečnosti tak hodnotná, jak jsme si mysleli a že systém, který fungoval v době pomalejšího světa, nemusí fungovat ve světě, kde je výkon levný a také rychlý.
Pokud mladí vidí zavřené dveře a starší uvidí jen nekonečné čekání, vznikne frustrace na obou stranách a ta se nedá vyřešit žádným nástrojem. Kariérní žebřík se nedá spravit jedním opatřením ani jedním článkem. Dá se ale zničit velmi snadno – tím, že budeme předstírat, že se vlastně nic neděje. Že AI je jen další pomocný software a že kariéra se sama „nějak vyřeší“.
To už ale bude problém celospolečenský.
