V manažerské práci a vlastně to vnímám v rámci celé dnešní společnosti se často pracuje pouze s tím, co je „vidět“, „na co si můžete šáhnout“, je to ověřitelné. Ale skutečný leadership a schopnost rozhodovat vzniká mnohem hlouběji. Stejně jako lidská psychika má i řízení lidí své vrstvy vědomí a každá vrstva si žádá jinou péči, jiný typ práce a jiný druh této odvahy. Přesto je každá z těchto vrstev klíčová:
Vědomí rozhoduje rychle. Podvědomí řídí většinu. Nevědomí ovlivňuje, co nevidíme. Kolektivní vědomí drží kulturu. A hlubší vrstvy – ty dávají leadershipu smysl, sílu a vlastně celý přesah. Ne každý je ochoten koukat se na svůj lídršip nebo manažerské řízení optikou konceptu vrstev, které se silně promítají do manažerského stylu a vlastně i pracovního a osobního života.
Skryté vrstvy leadershipu
Rovina manažerského vědomí
Rovina manažerského vědomí představuje tu část vedení, která je pro nás nejvíce viditelná, naše vědomé myšlenky, rozhodnutí, postoje a strategie, které manažer aktivně ve své práci denně uplatňuje. Je to oblast, kde se odehrávají ta každodenní operativní i strategická rozhodnutí, plánování, řízení lidí, vedení porad, stanovování cílů atd.
Hlavní je zde racionální mysl, zkušenosti a analytické dovednosti. Tato rovina je klíčová, protože tvoří pevný základní rámec výkonnosti a efektivity. Zároveň je však často přeceňována, protože mnoho manažerů zůstává jen u této vrstvy a nevidí hlouběji. Buď nemají kompetence nebo mají strach je odkrývat.
Vstup do nižších vrstev manažerského vědomí nastane až se manažer naučí vědomě pracovat i s tím, co je pod touto základní rovinou tedy se svými vnitřními konflikty, archetypálními vzorci chování, silami a svými skrytými očekáváními.
Jinými slovy, základní manažerské vědomí je nezbytné, ale samo o sobě nestačí. Je to vrchol našeho ledovce vědomí, a právě pod ním se často skrývá to, co firmu buď drží, nebo táhne ke dnu.
Rovina manažerského podvědomí
Rovina manažerského podvědomí je jako kupa plná našich poznámek a sešitů, zkušeností a emočních otisků, ke kterým manažer běžně vědomě nepřistupuje, ale které výrazně ovlivňují jeho rozhodování i vztahy. Jde o silné vzorce naučeného chování, dřívější úspěchy i selhání, emoce, které nebyly plně zpracovány. Patří sem také jeho přesvědčení o sobě a druhých, která jsou často získaná v rodině, škole nebo v jeho předchozích rolích.
V této vrstvě je manažer většinou v roli autopilota, aniž by si uvědomoval, že jeho odpor k určitému typu zaměstnance, nebo opakované selhávání při určitém typu úkolu, pramení právě odsud z této podvědomé vrstvy.
Protože právě jeho podvědomí vytváří filtry, skrze které manažer vnímá svoji realitu. Co považuje za důležité, komu věří, co v týmu posiluje a co přehlíží. Bez práce s podvědomím hrozí, že bude opakovat stále stejné chyby nebo neustále vytvářet toxické prostředí, i když má „dle sebe“ ty nejlepší úmysly.
Pokud manažer nezačne pracovat s touto rovinou je třeba pro koučink nepoužitelný. Nedokáže pracovat s vlastní reflexí, emocemi a zcela postrádá odvahu podívat se do vlastních slepých míst. Kdo chce vést druhé, musí se nejdřív pořádně podívat do vlastního zrcadla, a to máme často právě v našem podvědomí.
Pojďme se potopit ještě hlouběji…
Rovina manažerského nevědomí
Rovina manažerského nevědomí je jako temná hlubina oceánu osobnosti. Je tu ticho, nic není téměř vidět, ale co je zde má obrovský vliv na ten ledovec s malým zasněženým vrcholkem nahoře. V této hlubině, kde v jednom koutě najdete Krakena, v druhém Leviatana, v dalším Hydru se nalézá nevědomí.
Nepřestává mě fascinovat práce Marka Wolynna a jeho potvrzení vlivu zděděných traumat a nechtěných dědictví, tato rovina zde hraje také klíčovou roli. V této rovině vědomí jsou uloženy zapomenuté, potlačené nebo nikdy plně vědomě nepřijaté části osobnosti. Právě tady často sídlí tzv. stín, který představuje nechtěné rysy, jako agrese, nejistota, manipulace, strach, ale také ukrývá obrovský potenciál, sílu a energie, kterou si manažer zatím nedovolil žít.
Nevědomí v manažerské práci ovlivňuje, proč někdy člověk jedná v afektu, proč se v určitých situacích zablokuje, proč někteří lidé doslova spouští silné emoce, nebo proč manažer sabotuje sám sebe navzdory vědomému záměru.
V nevědomí často leží i mnou dříve zmiňované rodové vzorce, jako je třeba například tlak nepřerůst otce, strach ze selhání, který není jen osobní, ale přenášený napříč dalšími generacemi. Vlivy z nevědomí se projevují skrze opakující se situace, náhlé propady energie, neschopnost delegovat nebo nutkání kontrolovat všechno.
Právě práce s touto rovinou již vyžaduje velkou osobní odvahu a často odborné terapeutické provázení. Tato rovina a práce s ní je pro odborné psychoterapeuty, nikoli pro běžné kouče. Protože tady už jde často o terapeutickou práci, která sahá do vrstev, kde jsou raná zranění, obranné mechanismy a potřeba hlubokého léčení. Kdo se do této vrstvy pustí, může se setkat nejen se svými vlastními démony, nemyslím Krakena a Hydru, ale především s vlastní autentickou silou. V této vrstvě a práce v ní teprve vede k hluboké a opravdové vnitřní á změně.
Kolektivní rovina v manažerské práci
Kolektivní rovina to bude oříšek vám vysvětlit. Představte si jí jako podzemní síť kořenů stromů, která propojuje doslova každého jednotlivce s celkem: pro nás s týmem, organizací, firmou, oborem, kulturou a celou společností. Jung ji nazýval kolektivní nevědomí, (vysvětlení najdete v dalším článku) a věřil, že obsahuje všechny univerzální symboly, příběhy a archetypy, které sdílíme všichni, ačkoliv si to běžně neuvědomujeme.
V manažerské praxi se tato vrstva projevuje jako firemní kultura, nepsaná pravidla, rituály, hodnoty, ale i kolektivní traumata nebo další neviditelné role. Manažer, který nevnímá tuto rovinu, může dlouhodobě přehlížet sílu dynamiky, která nevzniká v jednotlivcích, ale mezi nimi navzájem.
Kolektivní rovina nevědomí doslova tvaruje každého jednotlivce do sebe podobných forem a dokud se otevřeně nepromluví o tom, co je v ní skutečně uloženo, nic se opravdu nezmění.
Závěrem: Existuje firemní duše?
Myslím, že vám to mohu říct naprosto otevřeně: ano – alespoň symbolicky – něco jako firemní duše existuje. Duše firmy je jako neviditelný obal, který drží pohromadě atmosféru, hodnoty, paměť i příběhy lidí v ní. Vnímá to, co slovy neříkáme a sleduje opakující se vzorce. Rozumí hluboké symbolice, kterou nevědomě tvoříme. Firemní duše není ezoterika, ale je to firemní paměť a vnitřní svět firmy. Kvalita této duše rozhoduje, jestli má firma sílu růst, nebo se pomalu rozpadá zevnitř.
