Většina problémů, se kterými se dnes české firmy potýkají, nevzniká náhle a nevzniká ani vinou jednoho špatného rozhodnutí nebo jedné „nepovedené“ generace zaměstnanců. Vzniká pomalu a často nenápadně a také často v místech, která vedení firmy přestane vnímat.
Právě tam se rodí „slepá místa“
Za posledních dvacet let jsem měl možnost pracovat s desítkami firem napříč obory. Výrobní podniky, obchodní společnosti, rodinné firmy i technologické organizace, které už dávno přerostly původní podnikatelský „živnostenský“ záměr svých zakladatelů. Na povrchu se jejich problémy lišily. Jinde šlo o fluktuaci, jinde o klesající výkon, jinde o napětí mezi odděleními nebo o nekonečné porady, které nic nemění. Pod povrchem se ale opakovalo totéž.
Když se vedení firmy snaží pojmenovat příčinu svých potíží, odpověď často míří k lidem:
„Nemají tah na branku.“
„Neberou odpovědnost.“
„Nedá se na ně spolehnout.“
„Nejsou jako já ne vy.“
Tyto věty zaznívají dnes v českých firmách s až znepokojivou pravidelností, jenže právě tady se objevuje první slepé místo.
Firmy mají tendenci hledat problém především v jednotlivcích, přestože skutečná příčina leží jinde, v prostředích, které tito lidé obývají, v systému rozhodování nebo v nejasných očekáváních a pravidlech, která formálně existují, ale reálně se vůbec neuplatňují.
Otupěná pozornost vedení
Slepá místa nevznikají proto, že by vedení bylo neschopné. Vznikají zkrátka proto, že dlouhodobý úspěch nebo postačí pouze běh firmy otupuje pozornost. Co dříve fungovalo, začne být považováno za samozřejmé. Co dříve vyžadovalo pozornost, začne běžet „samospádem“, a co se postupně zhoršuje, je vysvětlováno vnějšími vlivy.
Ve skutečnosti se ale mění něco jiného, firma přestává sama sobě rozumět. Většina slepých míst má jednu společnou vlastnost – nejsou vidět z pozice každodenní operativy.
Majitelé a jednatelé jsou denně zavalení rozhodováním, tlakem a svojí odpovědností. Řeší zakázky, čísla, problémy a všechna další témata, které hoří. Právě proto jim často unikají signály, že se uvnitř firmy zcela mění způsob fungování lidí, týmů i vztahů.
Není to hned, je to pomalé, plíživé a gradující, a to až do chvíle, kdy se problém projeví naplno – a už nejde ignorovat.
Závěrem
Slepá místa nám připomínají, že vedení firmy není jednorázový akt, ale trvalá práce s pozorností. Že hodnoty a normy, které jsme si na začátku podnikání jasně pojmenovali, nemohou zůstat pouze v paměti zakladatelů, ale musí být znovu a znovu potvrzovány každodenním rozhodováním.
