Mediace je interdisciplinární obor. Při facilitativní neboli tradiční mediaci, nejrozšířenější směr, dokonce uzákoněn i v Kanadě, se mediátor snaží usnadnit vyjednávání mezi stranami konfliktu. Tento směr vznikal mezi 60 a 80 lety dvacátého století v USA a Kanadě, jako reakce na přetíženost soudů. Facilitativní mediace je méně formální a vedou ji vyškolení mediátoři. Mediátor se nevyjadřuje k výsledku sporu, ale namísto toho zkoumá zájmy a pocity stran, aby došlo k dosažení vzájemného porozumění jako základu pro dohodu.
Facilitativní mediace
Facilitativní mediace je založena na dvou principech:
- Strany respektují dohodu jako výsledek vlastních řešení.
- Neutrální třetí strana usnadňuje (facilituje) komunikaci stranám tím, že zajišťuje vzájemné porozumění.
Mediátor spíše než vydávání doporučení nebo vnucování rozhodnutí podporuje strany sporu, aby dospěly k vlastnímu dobrovolnému řešení tím, že vzájemně prozkoumají své hlubší zájmy. Při facilitační mediaci mají mediátoři tendenci držet své vlastní názory na konflikt v tajnosti. Vítězí vždy to řešení, které přináší zisky obou stranám win/win. Dohoda, je totiž založena na možnostech a potřebách, nikoliv na povinnostech a právech a bývá dodržována i bez právní doložky.
Zdroj: Holá, Lenka a kol. Mediace a reflexe jejích aktuálních trendů. Praha: Leges, 2014. 415 s. Teoretik. ISBN 978-80-7502-047-5.
